Své politiky si zasloužíme
Byli jsme první postmoderní generací
Rozhovor pro Novinky.cz, 16. 11. 2009
Tento rozhovor vznikl před několika týdny. Redaktorka Práva mě oslovila jako jednoho z účastníků studentských aktivit v roce 1989.
Sametová revoluce očima Tomáše Klvani
Zapojil jste se do aktivní politiky? Případně, že ano, co vám to přineslo?
Nezapojil ve smyslu, že bych sám dělal politiku. Krátkou dobu, asi sedm měsíců, jsem dělal mluvčího prezidenta, ale záhy jsem poznal, že to byl omyl, a odešel jsem. Nepřineslo mi to nic.
Naopak moje více než roční angažmá v postu vládního koordinátora programu protiraketové obrany bylo velmi cennou zkušeností. Navštívil jsem všechny kraje ČR, pořádal veřejné diskuse, organizoval konference a vysvětloval, proč se vláda chce na programu podílet. Poznal jsem, že stav naší demokracie dvacet let po znovunabytí svobody je tristní. Obecně si neumíme navzájem naslouchat, většina lidí se nezajímá o to, co se děje mimo Česko a je tudíž velmi snadno manipulovatelná demagogy. Koncepty nezbytné pro fungování občanské společnosti jako důvěra, odpovědnost za něco většího, než je náš momentální prospěch, a kultivace veřejného prostoru jsou nám cizí. Jsme velmi povrchní společností, která se nezajímá o své vlastní problémy do hloubky, a proto nám vládne povrchní, nevážná zkorumpovaná "elita". Své politiky si zasloužíme.
Dostudoval jste fakultu, na níž jste studoval v listopadu 1989?
Dostudoval v roce 1992. Mezitím jsem absolvoval různé stáže a studijní pobyty v SRN, Norsku a USA. Od roku 1993 jsem v USA dělal doktorát v teorii komunikace a mezinárodních vztazích a získal ho v roce 1997.
Kdo byl pro vás studentským vůdcem změn?
Nikdo, každý z nás vynikal v trochu odlišném směru a dohromady to navenek dobře fungovalo. Pavel "Pažout" Žáček založil a vedl vlivné Studentské listy. Já jsem založil a vedl studentské vysílání v Československém rozhlase. Studenti FAMU se obdobně angažovali v televizi. Martin Mejstřík, Šimon Pánek a Monika Pajerová byli velmi schopnými komunikátory, ale nemohu říci, že by někdo něco opravdu vedl. Byl to takový kreativní chaos, i když mnoho porad se donekočna táhlo, což bylo tehdy značně frustrující.
Kdo vás ze studentských tváří revoluce nejvíc zklamal? Kdo potěšil?
Nikdo mě nezklamal. Chtěl bych, aby Martin Mejstřík byl v politice víc vidět a soustavněji pracoval na tom, aby získal víc vlivu, než má. Chtěl bych, aby Šimon Pánek během několika let vstoupil do politiky. Chápu ale, že je to těžké. Otázka je, jak? V jaké straně?
Existovala podle vás vůbec generace roku 1989?
Ano, jednoznačně. Jsme první postmoderní generace, první opravdu mediální generace v Česku. Existovat v chaotickém, fragmentovaném a zkreslujícím veřejném prostoru je pro nás přirozené. Byli jsme také první generací bez jakýchkoliv iluzí o socialismu. Chtěli jsme a chceme demokracii a kapitalismus se vším dobrým a zlým.
Jak vidíte sametovou revoluci dvacet let poté?
Z osobního pohledu to byla nejkrásnější věc, kterou jsem zažil. Kromě toho to byl nenapodobitelný společenský fenomén - nenásilná revoluce, která dala nám, velmi poškozenému národu, šanci. Té šance jsme se chopili jen napůl dobře a pořád je co zdokonalovat. Viz moje první odpověď.
Rozhovor pro Novinky.cz, 16. 11. 2009
Tento rozhovor vznikl před několika týdny. Redaktorka Práva mě oslovila jako jednoho z účastníků studentských aktivit v roce 1989.
Sametová revoluce očima Tomáše Klvani
Zapojil jste se do aktivní politiky? Případně, že ano, co vám to přineslo?
Nezapojil ve smyslu, že bych sám dělal politiku. Krátkou dobu, asi sedm měsíců, jsem dělal mluvčího prezidenta, ale záhy jsem poznal, že to byl omyl, a odešel jsem. Nepřineslo mi to nic.
Naopak moje více než roční angažmá v postu vládního koordinátora programu protiraketové obrany bylo velmi cennou zkušeností. Navštívil jsem všechny kraje ČR, pořádal veřejné diskuse, organizoval konference a vysvětloval, proč se vláda chce na programu podílet. Poznal jsem, že stav naší demokracie dvacet let po znovunabytí svobody je tristní. Obecně si neumíme navzájem naslouchat, většina lidí se nezajímá o to, co se děje mimo Česko a je tudíž velmi snadno manipulovatelná demagogy. Koncepty nezbytné pro fungování občanské společnosti jako důvěra, odpovědnost za něco většího, než je náš momentální prospěch, a kultivace veřejného prostoru jsou nám cizí. Jsme velmi povrchní společností, která se nezajímá o své vlastní problémy do hloubky, a proto nám vládne povrchní, nevážná zkorumpovaná "elita". Své politiky si zasloužíme.
Dostudoval jste fakultu, na níž jste studoval v listopadu 1989?
Dostudoval v roce 1992. Mezitím jsem absolvoval různé stáže a studijní pobyty v SRN, Norsku a USA. Od roku 1993 jsem v USA dělal doktorát v teorii komunikace a mezinárodních vztazích a získal ho v roce 1997.
Kdo byl pro vás studentským vůdcem změn?
Nikdo, každý z nás vynikal v trochu odlišném směru a dohromady to navenek dobře fungovalo. Pavel "Pažout" Žáček založil a vedl vlivné Studentské listy. Já jsem založil a vedl studentské vysílání v Československém rozhlase. Studenti FAMU se obdobně angažovali v televizi. Martin Mejstřík, Šimon Pánek a Monika Pajerová byli velmi schopnými komunikátory, ale nemohu říci, že by někdo něco opravdu vedl. Byl to takový kreativní chaos, i když mnoho porad se donekočna táhlo, což bylo tehdy značně frustrující.
Kdo vás ze studentských tváří revoluce nejvíc zklamal? Kdo potěšil?
Nikdo mě nezklamal. Chtěl bych, aby Martin Mejstřík byl v politice víc vidět a soustavněji pracoval na tom, aby získal víc vlivu, než má. Chtěl bych, aby Šimon Pánek během několika let vstoupil do politiky. Chápu ale, že je to těžké. Otázka je, jak? V jaké straně?
Existovala podle vás vůbec generace roku 1989?
Ano, jednoznačně. Jsme první postmoderní generace, první opravdu mediální generace v Česku. Existovat v chaotickém, fragmentovaném a zkreslujícím veřejném prostoru je pro nás přirozené. Byli jsme také první generací bez jakýchkoliv iluzí o socialismu. Chtěli jsme a chceme demokracii a kapitalismus se vším dobrým a zlým.
Jak vidíte sametovou revoluci dvacet let poté?
Z osobního pohledu to byla nejkrásnější věc, kterou jsem zažil. Kromě toho to byl nenapodobitelný společenský fenomén - nenásilná revoluce, která dala nám, velmi poškozenému národu, šanci. Té šance jsme se chopili jen napůl dobře a pořád je co zdokonalovat. Viz moje první odpověď.