V poslední době u nás nápadně vygradovala protiislámská kampaň. V jejím čele stojí Martin Konvička, nebezpečný populista netající se svými politickými ambicemi. Zatím vypadá velmi úsměvně, chce přesvědčovat naše muslimy, aby se vzdali své víry (!) Argumentuje stupňováním jejich požadavků. Protože u nás pro to žádný důkaz nenašel, vybral si v televizním Hydeparku požadavek muslimů na halal stravu (jako by ji Židé nepožadovali také jen pod názvem košera jakoby už tady dávno nebyla třeba ve stovkách oblíbených tureckých bister) a také povinnost věřících zouvat se v mešitě, což policie při loňském vpádu do brněnské mešity během bohoslužby neudělala (zcela správně, plynulo z podtextu, se něčemu tak nehoráznému nepodřídila, vždyť jsme v Česku!). Opravdu zatím směšné a Konvička, ač vysokoškolský docent se ve svém protiislámském tažení jako takový vůbec nejeví.
Zajímavé politické fikce se dopustil komentátor Pavel Kazarin pro ázerbájdžánský internetový deník haqqin.az. Pokusil se domyslet, jak by to vypadalo, kdyby Rusko neanektovalo Krym a nenapadlo Donbas. Předkádám její český souhrn:
nelze tolerovat terorismus. Nelze tolerovat útoky proti svobodě vyjadřování. Tak reaguje euroatlantická část světa na pařížské vraždění. Reaguji tak i já. Je sui Charlie aussi. Jakékoliv omezení svobody vyjadřování by bylo nebezpečné. Bohužel i u nás se však najdou hlasy, jakoby si vraždění v Charlie Hebdo Francie zasloužila za svoji multikulturní toleranci a svobodou vyznání. Jsou i takoví, kteří se z odporu k EU argumentačně blíží muslimským komentářům o mezích satiry, pokud jde o náboženství. Otírají se při tom i o Pussy Riot. Zajímavě tím propojují nedotknutelnost Proroka Mohameda a cara Putina. Náboženství jako náboženství