Určitě bychom k veřejné debatě neměli přistupovat jako k boxu. Cílem přeci není někoho, kdo s námi nesdílí stejný názor přeci za každou cenu knockoutovat. Ale když už veřejně rozdáváte rány, kritizujete politickou korektnost a nejdete daleko k ostrým slovům, tak musíte být připraven je i přijímat. Očividně přijímat vlastní medicínu není ale pro některé jednoduché.

Minulý týden v pořadu Českého rozhlasu plus s názvem „Xaver a host“ využil herec a režisér Tomáš Měcháček toho, že je rozhovor živý a vyčetl moderátorovi Luboši „Xaveru“ Veselému, že je pokrytec a zbabělec a neměl by v rádiu pracovat. Podle Měcháčka pan Veselý uráží novináře, své kolegy v Českém rozhlase, tají, komu patří jeho XTV, porušuje kodex Českého rozhlasu a „kosí“ Českou televizí svým chováním v Radě ČT. Byl jsem překvapen, že tak ostřílený moderátor jako Xaver Veselý nedokázal patřičně reagovat přímo v pořadu.

Zato ale reagoval hrozbou žalob hned po jeho vysílání. A to mi přijde trochu licoměrné. Mám pocit, že v politice i ve veřejném prostoru se v poslední době rozmohl takový zvláštní rádoby konzervativní a morální proud, který na jednu stranu tvrdí, že svoboda slova je bezbřehá, že má každý právo na svůj názor a že útoky na novináře jsou vlastně oprávněná kritika. Ale běda, pokud někdo zaútočí na ně. V médiích a mediální radách je to například kromě pana Veselého i řada dalších bývalých novinářů, v Poslanecké sněmovně jsou to nejčastěji přátelé putinovského Ruska a nejrůznějších falešných zpráv, odpůrci roušek a očkování.

Podobné „konzervativní šibaly“ máme bohužel i v sociální demokracii. Na jednu stranu chtějí být oblíbenci médií a miláčky sociálních sítí, často se zviditelňují lacinými útoky na své stranické kolegy, patolízalsky chválí lidi, kteří jim pomohou dostat se na kandidátky nebo do funkcí. Ale běda, když se někdo ozve.

Skoro to tak vypadá, že tito příznivci konzervativních hodnot se domnívají, že existuje jenom jeden správný úhel pohledu, ten jejich. A nenechají si na něj šáhnout, i kdyby se kvůli tomu měli soudit. Přijímat ve veřejné debatě vlastní medicínu je někdy nepříjemné. V takových situacích se ukazuje charakter.