Překvapivě dobrá makrodata z eurozóny představují světlou výjimku v záplavě negativních událostí. Ekonomika měnového bloku ve třetím kvartálu expandovala tempem 12,7 %, přičemž většina pozorovatelů očekávala růst pod 10 %. Hospodářství EMU se tak nachází asi 4 % pod předcovidovou úrovní. To je značně povzbudivá zpráva. Pokud by se během posledních týdnů dramaticky nezvýšil výskyt covid-19, zůstávala ve hře šance úplného hospodářského zotavení do konce roku. Druhá vlna pandemie však naděje na oživení ve tvaru písmene V definitivně pohřbila.

Většina zemí eurozóny přistupuje k dalším opatřením společenského distancování. Přestože v tomto případě již vlády nesáhly k plošným lockdownům, utrpí ekonomická aktivita tvrdou ránu. Zatímco prognózy ze začátku září signalizovaly, že HDP eurozóny v závěrečném čtvrtletí poroste tempem okolo 2,5 %, nynější predikce předpokládají opětovné překlopení do záporného teritoria.

Monetární a fiskální stimuly, které dosáhly téměř mýtických proporcí, pomohly pošramocenému hospodářství odrazit se ode dna. Má však v této fázi hospodářská politika sílu zabránit další decimaci ekonomiky? ECB na svém prosincovém zasedání pravděpodobně navýší objem dluhopisů, které nakupuje v rámci protipandemického programu. Takový krok povede k ještě výraznější kompresi dluhopisových výnosů. Zůstává otázkou nakolik je dodatečné uvolňování měnových podmínek přínosné. Státy sice využívají nízkých úroků a emitují dluhopisy. Například Itálie emituje bondy s delší splatností, aby si dlouhodobě uzamkla úrokové náklady na současných úrovních. Současně však nelze opomenout vedlejší účinky monetárních stimulů. Ultranízké výnosy vedou k excesivnímu podstupování rizika a přifukují bubliny na trzích aktiv.

Navzdory příznivé situaci na dluhových trzích však dochází ke zpřísňování úvěrových podmínek. Zejména v jižních zemích EMU klesá ochota bank poskytovat úvěry. Tato skutečnost vede k rozevírání nůžek mezi velkými korporacemi, které mají přístup k levnému financování skrze dluhopisový trh a menšími firmami, které jsou pro banky rizikové, a půjčky se jim tak prodraží. ECB by proto měla navázat poskytování zvýhodněné likvidity pro peněžní ústavy na úvěrování malých a středních podniků.

Oproti první vlně se navíc zhoršila fiskální pozice mnohých vlád. Navýšit rozpočtové výdaje nebude snadné. Většina prostředků z Fondu obnovy dorazí až v příštích letech. Navíc spory ve vyjednávání o rozpočtu EU oddalují první granty z tohoto fondu, což taktéž přispívá ke zvýšenému napětí. Eurozónu čeká velmi náročný kvartál. Investoři do evropských akcií by proto měli zpozornět.