Klid, státní bankrot České republice nehrozí. Nejsme jako Řekové. Ehm, zatím. Můžeme v usměvavé politice "vše je v pohodě" bez problémů pokračovat ještě nějakou dobu. Dávám tomu tak dvě až tři volební období.
O státním bankrotu píši proto, že snad není jediná přednáška, kde by se mne na to posluchači nezeptali. Jednou, v Děčíně, už jsem nestihl odpovědět, tak jsem danému pánovi slíbil "odpověď článkem". Plním tedy slib.
"Pokud by se odstranilo zlo od některých částí vesmíru, zaniklo by mnoho z jeho dokonalosti, neboť jeho krása pochází z uspořádaného sjednocení dobrých a zlých, pokud zla pocházejí ze zanikavých dober." Tomáš Akvinský.
Potíže Řecka odstartovaly další debatu o euru. Například Pavel Kohout v jejím rámci euru vytýká, že může za levnou likviditu; Pavel Robejšek zas tvrdí, že je společná měna spíše politickým než ekonomickým projektem.
Je to jako by americké státy začaly nadávat na dolar. Ano, euro je politický projekt. Ano, ale která měna není? A také není pravdou, že by se společná měna hodila jen pro sobě si podobné země. To by dolar dávno neexistoval a česká koruna by nemohla spojovat Prahu a severní Čechy (struktura jejich HDP je uplně jiná!).
Touha po tom, aby všichni byli stejní, vyráběli stejné sýry a měli stejnou strukturu ekonomiky nikam nevede. Vždyť přece největší zisky plynou z rozdílnosti...
Když je něčeho příliš, nevšímáme si toho. A bývají to často ty nejdůležitější věci - tak samozřejmé, že je přehlížíme. Jednou z nich idea pokroku. Ale obklopuje nás neustále: v televizi, v reklamách, politických prohlášeních, z úst ekonomů. Je to nediskutovaný imperativ naší doby, něco, co je prostě tak automatické, že to nevidíme. Je to skoro podobné Matrixu, který je všude kolem, ale nevidíme ho.
Euro je testováno snad tím nejhrubším možným způsobem. Pokud tedy kritici společné evropské měny toužili po jejím prubířském kameni, nemohli si přát nic lepšího.
Kritici eura uvádějí Řecko jako příklad, který může společnou evropskou měnu stáhnout ke dnu. To je ovšem podobné , jako bychom z kávových sedlin finančního skorobankrotu Kalifornie a státu Illinois věštili brzký pád amerického dolaru.
Proč se v této souvislosti hovoří o euru a ne o dolaru? Nejspíš jen proto, že euro je prostě mladou měnou.
To, že člověk jen těžko dosáhne stavu spokojenosti, je známá věc. Rozdíl mezi touhou a jejím naplněním tady byl odedávna a vždy bude. Dalo by se o tom dokonce hovořit v klasických ekonomických termínech poptávky a nabídky. Budeme mít stále tendenci být nespokojeni s tím, co máme.