Už příští čtvrtek bude touto dobou červenec, tedy začátek prázdnin, a jak by řekli Řekové, prázdnění. Toto prázdnění v řečtině znamená scholé.
Osobně tuto dobu většího volna využívám k tomu, že si vezmu některý jiný obor, než je má milovaná ekonomie, a přes léto se schólím, tedy odpočívám, prázdním a zároveň si dopřávám luxusu nahlédnout do trošku jiné oblasti než po zbytek pracovního roku.
Kdo jsi bez dluhu, hoď kamenem, mohli bychom parafrázovat Ježíšova slova. V novozákonní řečtině jsou totiž dluh a hřích synonyma. Jak příznačné, notabene právě v řečtině. Každopádně vidíme, že kameny na házení začínají s rozpaky mizet hned z více zemí Evropy.
Stalo se módou Řecku se posmívat za rozhazovačnou fiskální politiku. Což o to, Řekové si za to samozřejmě mohou sami, jenže se stačí porozhlédnout po ekonomice české a moravské - a hned se na mysl vtírají i slova o vytahování třísky z cizího oka a přehlížení trámu v tom vlastním...
Neptej se, zvoní tobě, odpověděl by James Donne, autor básničky, jejíž nadpis si půjčili Ernest Hemingway, BeeGees i Metallica. Příhodné je, že v šestém verši se v této souvislosti objevuje i samotná Evropa: "Žádný člověk není ostrovem, nikdo není sám pro sebe, každý je součástí pevniny, kusem země; jestliže moře spláchne kousek půdy, Evropy je méně."
Konec idylky a zpět na zem. Řecká krize je jen špičkou ledovce - ledovce evropského a koneckonců i amerického a japonského syndromu, chcete-li. Řecko se jen dříve dostalo tam, kam by vedla prodloužená trajektorie vývoje veřejných financí ve většině zemí. Včetně té naší.
Carl Gustav Jung kdysi napsal, že se bez krizí nezmění nic - a nejméně ze všeho pak lidská přirozenost. O krizové energii jsem zde psal již mnoho. A o tom, že největší slabinou české ekonomiky byla její síla, jakbysmet.