Carl Gustav Jung kdysi napsal, že se bez krizí nezmění nic - a nejméně ze všeho pak lidská přirozenost. O krizové energii jsem zde psal již mnoho. A o tom, že největší slabinou české ekonomiky byla její síla, jakbysmet.

Náš prudký hospodářský růst, kterého jsme si od počátku nového tisíciletí užívali (slovo užívali je přesné), nám zakryl nedostatky: měli jsme pocit, že nemusíme reformovat, upravovat daně, prostě nic.

Vzpomínám si, jak se nám spolu s Vladimírem Bezděkem špatně přemlouvalo politiky, aby šli do reformy důchodů. Odpověď byla vždy stejná: Vše funguje, tak proč opravovat něco, co není poškozené? Tak se jistě přemýšlelo i v Řecku, Maďarsku, Kalifornii...

Řecko je všude

Mimochodem Řecko je jen špička ledovce schizmatu naší civilizace. Řecko není žádnou výjimkou nebo anomálií. Ne, naopak je to pouze země, které nás "jen" předběhla.

A to se netýká pouze Evropy, ale i Spojených států a Japonska. Řecko je prostě jen praktickým příkladem prodloužení časové osy způsobu života naší civilizace, na který jsme si navykli: fiskální rozmazlenost. Kdyby se to nestalo v Řecku, stalo by se to - dříve či později - někde jinde. Teď jde jen o to, zda se z tohoto scénáře poučíme. U nás to, zdá se, zafungovalo. Není nic lepšího než negativní reklama.

Vzácná konstelace událostí vytvořila snad dějinně nejlepší předpoklady pro reformy, jaké je možné si přát. Řecká krize (jak by volby dopadly bez ní?), formující se proreformní vláda, praktická ukázka toho, že náš rozpočet vážně "není v pohodě" - a že dobré roky jen zakrývaly jeho nedostatky tím, že chyby zaplavovaly penězi z ekonomické globalizace. Fajn, a teď co s tím? Promrháme to znova?

Zcela krásně si dokážu představit, že by něco na podobu Národní ekonomické rady vlády (známe pod zkratkou NERV) vzniklo při všech důležitých tématech. S NERVem byla dobrá zkušenost, a není důvod, proč se jím neinspirovat i při reformách třeba v kultuře a dalších oblastech.

Protlačovat reformy násilím a bez odborné veřejnosti (od čeho ji máme?) je hloupost. Navíc by se do úvah měla zapojit i konstruktivní opozice. Ta tady přece není od toho, aby se ignorovala a všemožně ničila, ale aby se jí naslouchalo. Sebelepší politik je tu jen na chvíli a jako správný hospodář by se měl starat o to, aby jeho práce přežila další volby - a aby mohl své dílo předat svým následovníkům (s vysokou pravděpodobností z opozice). Egoistický politik kope za sebe, obyčejný politik kope za stranu, státník kope za stát. Je čas na novou politickou kulturu.

Pozdrav z Helsinek

A abychom využili krizové energie, je potřeba postupovat rychle, hodně toho je ostatně už připraveno. Pokud to myslíme vážně, chtělo by to zřídit alespoň dočasný post speciálního člena vlády pro boj s korupcí, druhého pro reformy (tak aby je mohl koordinovat). Mělo by se využít tuny studií a bílých papírů, které k tomu byly vytvořeny - a všechny tvrdí zhruba to samé, jen čekají už roky v šuplíku.

Veškeré výdaje (včetně místních samospráv) pěkně na web. To by si mohl vzít na starost třeba Jan Farský, starosta Semil, který to tam tak dělal už roky - všem ustrašeným a pofiderním "nejde to" navzdory. Tisíce dalších opatření na potírání korupce má už léta v šuplíku Transparency International. Mnoho dalších nápadů jsme sepsali v Pozdravu z Helsinek, což byl takový kšaft odcházejícího NERVu.

Do této práce by se mohli, stejně jako při NERVu, zapojit studenti. Je to jejich země, proč by nemohli při tak zajímavé práci pomoci? Při spolupráci s NERVem byli nezastupitelní. Tím by se zároveň splnila tak dlouho vládou proklamovaná snaha zapojit univerzitní studenty s podniky. Tak proč nejít vzorem?

Psáno pro HN