Přiznám to hned zkraje: slunné počasí mi přijde nesmírně náročné. Ne snad proto, že by vedro bylo příliš velké horko, ale prostě pro jeho nekonečný imperativ: užívej si! Když je hezky, musíš se bavit, musíš být někde u vody. Ze všeho jiného máš leda výčitky počasí.
Někteří filozofové se shodují, že sice žijeme v době, kdy nás nikdo k ničemu jakoby nenutí, ale sami jsme si vybudovali imperativ "bav se"!
Nejvíc se to právě projevuje, když je venku hezky, a tak není divu, že nejvíce depresí se údajně vyskytuje na jaře, kdy nás vše kolem nutí k radosti a zábavě. Ze zábavy se pak stává nejsmutnější povinnost a člověk si prostě musí "strašně užívat" - v obou smyslech tohoto sousloví.
Zdá se, že vláda to vzala vážně. Prioritou přestává být vysoký růst - mantra všech kabinetů předchozích - a hlavním tématem se stává finanční zdraví.
Je to tak dobře. Vláda přece nemá pod svojí kontrolou globální růst, který nás ovlivňuje, ne-li přímo determinuje - a není proto důvod, aby za něj byla odpovědná. Naopak má (mít) v rukou své vlastní rozpočty a veřejné finance. V minulosti tedy docházelo k perverznímu paradoxu: vláda byla hodnocena (a volena) za výsledky růstu HDP a skoro vůbec nikdo nesledoval výsledky jejího hospodaření.
„Reklama je božiště naší doby – tam nejlépe vidíte naše hrdiny a bohyně, naše nebe na zemi, náš vzor. Je doplněním hororu: v obou žánrech nejlépe poznáme, čeho se naše doba bojí a co považuje za ideál,“ říká ekonom Tomáš Sedláček. Ačkoli současná doba klade největší důraz na individuální a racionální rozhodování, archetypální mýty podle něj stále žijí v nás. A projevují se i v reklamě.
Další pokračování jakéhokoli filmu představuje vždy oříšek. Párkrát se to ale povedlo (Hvězdné války, Vetřelci, Matrix, Pán prstenů). Otázka je, zda se to může povést i v případě poradních sborů. Třeba NERVu
Právě dnes se přitom má obnovený NERV dočkat pokračování. Imperativ doby je ale jiný než před rokem: krize se, zdá se, přestěhovala z ekonomiky na rovinu státu. Pokud tedy v prvním poločase měl stát krvácet na úkor ekonomiky, dnes je situace přesně opačná. Pokud zpočátku byla pacientem ekonomika a doktorem stát, teď je pacientem stát a doktorem ekonomika.