Trochu složitě se nám vysvětlovalo americkému novináři z Financial Times, který s námi výsledky voleb sledoval v jedné malostranské hospůdce, že vítěz je hlavním poraženým.Že nejen v Poslanecké sněmovně, ale pravděpodobně i ve vládě usednou dvě zcela nové strany. Že během měsíce skončily v čele dvou nejsilnějších politických stran oba jejich lídři. A že v nejpravděpodobnější koalici figuruje jen jedna strana s historií, zbývající dvě že jsou zbrusu nové. Přesto volby skončily s jasným a silným výsledkem. V sobotu skutečně došlo k významnému otočení kormidlem - ta změna a její energie byly skoro cítit i ve vzduchu. Jestli jí nedokážeme využít k hlubinným reformám teď, pak už se k nim nejspíš neodhodlá nikdy nikdo.

K výsledkům toho bylo už během víkendu řečeno hodně a není snad třeba opakovat očividné. Lepší bude ty komentáře doplnit. Pokusím se tedy o sedmičku apolitických postřehů.

Konec výjimečných výjimek

Předně nám volby daly několik zajímavých a nestranicky pozitivních signálů. Začněme hned u prvního překvapení, kterým je výsledek sám. To proto, že po dlouhé době zde konečně máme nepatovou situaci, což je sama o sobě příjemná změna. Zejména po minulých letech, kdy jsme si zažili tolik nestandardních postupů, až z toho šla hlava kolem. Jednu dobu už jsem měl dokonce pocit, že se skoro každý den budím do jiné republiky. Do republiky, na jejíž politický běh nemají občané skoro žádný vliv, protože se politika děje za nějakým neprůstřelným plexisklem, prakticky vymyká veřejné kontrole.

Stačí si vzpomenout na svržení vlády za předsednictví, ústavní krize, předčasné volby, odkládané předčasné volby, úřednickou vládu, vládu opírající se o páreček vratkých hlasů... To vše je nyní minulost a vracíme se (snad!) k standardním postupům. Konec výjimečných výjimek a kutilských řešení, které se snažily každý den poopravit pod rukama se rozpadající loď. Ono to sice drželo pohromadě, ale všude bylo vidět fušersky naplácané lepidlo, které trčelo z každého politického spáru.

Za druhé: ukazuje se, že změna je možná. A to i ta celkem důkladná. Neohroženost některých hroších kůží se neosvědčila.

Třetí dobrou zprávou je, že se politici nebudou muset tolik zabývat politikařením, protože výsledek je jasný. Příliš mnoho energie, času, mediálního prostoru a soukromých debat jsme v minulosti promrhali právě politikařením a věcmi, které nás neposunuly kupředu. Z některého pohledu jsem nabyl neodbytného pocitu, že země přešlapuje na místě. To by se teď mělo změnit.

Fenomén Řecko

Čtvrtý bod sedmera si zaslouží samostatné zastavení: jde o roli, již v našich volbách sehrálo Řecko. Zdejší pravice může Athénám a Budapešti jen děkovat za razanci, kterou jejich osudy daly varováním před dalším zadlužováním země. Není zcela vyloučeno, že právě obrázky z Řecka a Maďarska rozhodly letošní české volby.

Že se dluh stal takovou prioritou, je dobrá zpráva a snad to i znamená, že mnohaletý křik ekonomů po změnách nebyl zbytečnou námahou - a že voliči na tato nepopulární témata slyší. Jsem hrdý na zemi, jejíž občané dávají přednost slovům "zodpovědnost" a "konec života na dluh", před sliby třináctých důchodů a nejrůznějších státních dávek.

Velké malé strany

Za páté se zdá, že skončila éra dvou dominantních stran. Teď máme dvě malé (zmenšené) velké strany a dvě velké (zvětšené) malé demokratické strany. Koaliční jednání tedy budou dost vyrovnaná, do poslanecké sněmovny se nedostala žádná marginální partaj. Jinými slovy nejsou zde žádné muší strany sedící na muškách vah - a nejsou zde tedy ani takoví poslanci.

Volby navíc nabídly celkem příjemný mix nových tváří s těmi starými. O změnách takovéhoto rozsahu se jistě nezdálo ani iniciativě Děkujeme, odejděte. Kdo tedy svou naději spojuje s novými tvářemi, jistě dýchá po víkendu svobodněji. Přitom by kontinuita mohla být zaručena právě těmi, co zůstali. Tyto volby skutečně rozhodl volič a nikoli zákulisní taktiky za netransparentních podmínek a konspirativních zápletek, kde nikdo pořádně neví, co se za kolik komu slibovalo.

A ještě jedna důležitá věc: širokým využitím preferenčních hlasů jsme si (podomácku) dokázali vyrobit něco na způsob amerických primárek.

Za šesté se kvalita demokracie do veliké míry pozná podle reakcí těch, co prohráli. Pokud poražený neuzná porážku, může to vést k ledasčemu, v některých zemích i k válce. V české kotlině jsem tentokrát překvapivě viděli soudnost a slušné odchody. Žádné házení blátem - ty odchody působily dobrovolně a sebezpytně. Žádné zpochybňování průběhu či výsledků voleb, spíš přijetí porážky, které vždy zaslouží uznání.

Všichni poražení straničtí předsedové rychle vyvodili osobní odpovědnost. Klobouk dolu, pokud vezmeme v úvahu, že právě po něčem takovém se v této zemi tak dlouho dost neúspěšně volalo. Klobouk dolu, když si uvědomíme, kolik energie, osobního nasazení a peněz do kampaní všichni investovali.

Vítr duje do plachet

Za sedmé: volby konečně vytvořily konstelaci vhodnou k reformám. Volal-li někdo po změně politického stylu, teď je dobrá příležitost chytnout vítr do plachet a něco opravdu změnit. Novým politikům přeji mnoho energie, aby nezajeli do stejných starých kolejí, které sami kritizovali. A zároveň si dovolím radu: změny a reformy čiňte rychle, málokdy se stane, že bude tak vhodná chvíle - silná koalice, finanční krize, odstrašující příklad bankrotujících zemí. To vše fouká reformním snahám do plachet. Lidé chtějí nepopulistickou změnu. Chtějí vidět nemilosrdný zápas s korupcí.

Někdy je těžké ubránit se pocitu, že v demokraciích jsou opravdu užitečné jen první dva roky po volbách. Že nabízejí jediné časové okno, kdy se dají udělat skutečně důležité reformy, které z definice vždy bolí. Teď je vhodná chvíle. Celkem přesně víme, co je třeba a zdá se, že na to máme k dispozici i dostatečný počet hlasů ve sněmovně. Teď jen mít tu odvahu a šílené množství energie na dřinu obřích rozměrů. Čeká nás všechny hodně dřiny a potu, protože jsme toho dokázali zanedbat až příliš mnoho. Kéž nám pomůže tohle všechno zvládnout vědomí, že máme historickou šanci, která se nemusí jen tak opakovat.

Psáno pro HN