Usilovně vzpomínám, ale ne a ne si vzpomenout, zda se někde podařilo něco reformovat bez stávek. Vsadím se, že jinak to ani nejde. Na druhou stranu - blbě se reformuje a nutí lid k úsporám, aniž by se - alespoň symbolicky - začalo nahoře.

Škrtněte ministerstvo, škrtněte vozový park - a třeba na nějakou dobu skutečně sedněte, jak doporučujete, na kola a auta i s řidiči poskytněte například Jedličkovu ústavu.

Užitečný protest odborů

Zajímavý postřeh má Jiří Havel: Vláda by měla být odborům za stávku vděčná, alespoň se na chvíli semkne a přestane plivat na sebe navzájem a na titulních stránkách se tak přestane objevovat jeden korupční skandál za druhým. Jinými slovy, konečně se mluví o něčem jiném než o nebetyčně trapných vlastňácích. Dnes se veřejným nepřítelem číslo jedna v očích mnohých stává někdo jiný, totiž stávkující. Vláda má plný prostor k tomu, za co je placena: provádět a komunikovat (nejen se sebou, ale i s opozicí a veřejností) bolestivé reformy. Uvidíme, jak obstojí.

Na druhé straně nevidím žádný důvod, proč vláda nemůže zveřejnit veškeré své smlouvy včetně dodatků - a to na všech úrovních, které s veřejnými (tedy ne s vlastními!) penězi operují. Na to není třeba žádné změny zákona, jen vůle být transparentní. Vyřeší to všechny korupční problémy? Jistě nikoli. Ale jejich velkou část ano. Koneckonců to udělala již řada ministerstev a koneckonců Jan Farský, starosta Semil, to tak bez jakýchkoli problémů dělá už roky. Nejenže ušetřil, ale hlavně získal důvěru svých obyvatel. Ano, tu stejnou důvěru, jež vládě teď tolik chybí.

Je přece naprosto normální požadovat dohledatelnost utrácení veřejných peněz. To, že skutečně není vše v pořádku, ukázal zIndex studentů ekonomie Karlovy univerzity. Podle něj není ani po vyčerpávajícím pátrání dohledatelná nikoli menšina, ale většina peněz na ministerstvech. Přitom normální je zveřejňovat. Kdo to nečiní (proč?) je podezřelý, protože ve tmě, jak známo, se krade nejlépe.

Za pár měsíců bude pozdě

O jedinečné reformní energii a příležitosti, které současná vláda má, toho již bylo napsáno hodně. Pokud se do několika měsíců například s korupcí něco pořádného neudělá, nemusí se to podařit na dlouhou dobu. Ještě pár měsíců bude noviny a lidi bavit psát a číst o různých finančních skandálech. Pak ale převládne ještě větší profesionální cynismus (jak na straně těch, kteří okrádají, tak na straně okradených) a stav se "zabetonuje" na roky dopředu. Podobně tak s reformami.

Vládě se musí nechat, že s reformami (ať už si o nich kdo chce, co chce, myslí) skutečně začala. Konečně, je to výhoda i pro vládu: Kdyby neměla imperativ reforem, čím by omlouvala svou existenci?

Vždy si v duchu promítám, jak asi ten či onen čin vejde do dějin (paměť národa se skládá spíše ze zapamatovatelných činů). Jak dobře by se vyjímalo: Úsporná vláda, která na dva roky přestala používat svůj vozový park a půjčila jej potřebným, a vláda, která zveřejnila všechny své účty, a tak omezila výrazně korupční prostor. Co se tím asi může pokazit? Ostatně mám za to, že si klidně můžeme dovolit proti korupci několik let postupovat extrémně a přehnaně tvrdě. Buď je totiž vše, co se o ní v novinách píše, blbost, mýlí se korupční index a mylné jsou i dojmy zahraničních podnikatelů, nebo na tom něco je - a pak se musí bít na poplach. No a ona přehnaně přísná opatření lze přece po několika letech zmírnit. Až bude normální být transparentní, kdykoli jsou mi svěřeny cizí peníze. A až se naučíme nekrást. Možná se pak i přestaneme bát (vlastních reforem).

Psáno pro HN