Kdo neráčí multi-kulti, musí ráčit povědět, anebo aspoň naznačit, co ráčí. Tedy pardon, nikdo zde není zřejmě proti multi-kulti, ale proti multi-kulti-ismu, jak se brzy dozvíme.

Ale zpět. Pokud tedy někdo nechce multi-kulti, a pohrdlivě jej označuje za příčinu všeho zla, pak co tedy chce: mono-kulti? A existuje monokulti-ismus? A když už tedy někdo je proti -ismům, jak často slýcháme, jako jazykovému útvaru, tak nutno podotknout, že i kapitalismus je -ismus.
Takže pozor, dotyčný tedy není proti -ismům, ale proti některým -ismům. Některým -ismům je tedy vyjadřována bezmezná důvěra (neslyšel jsem z Hradu jedinou výtku kapitalismu a že jich zřejmě řádku má) a je třeba chránit je ze všech sil, nedávno třeba konzervativismu (neb jsou ohrožovány ze všech stran, jinými -ismy, tu ekologismem, jindy homosexualismem). Jiné -ismy jsou zase cestou do pekel.

Dotčený dotyčný

Monokultural-ismus je asi to, oč tu jde. Ale ono to není tak lehké, jak se zdá. Je kultura lidí z Horní-Dolní stejná jako kultura lidí z Dolní-Horní? V Dolní si myslí, že za všechny problémy Dolní mohou Horňáci, burani, a v Horní je zase všem jasné, že ty móresy Dolňáků, hňupů, jsou naprosto mimo, takže žádné Dolno-Horní multi-kulti. Prostě Vontové si tu budou hájit svá Stínadla od cizího vlivu, světa, kapitálu, a hlavně kultury. Všude kolem bude mocný val Rozdělovací třídy, ta bude od cizáků pečlivě chránit. Evropa Evropanům, Čechy Čechům, Praha Pražákům, Vinohrady Vinohraďákům a Stínadla Vontům. Opravdu chceme bílou Evropu?

Trhy proti roztržkám

Jenže právě kapitalismus je na různosti založen. K tomu, abychom mohli skutečně bohatnout z obchodování, je třeba, aby mezi sebou obchodovali jedinci s různými a různými preferencemi. Kdyby pan X byl zcela totožný s panem Y, neměli by si co prodat ani koupit. Skutečné bohatství národů spočívá ve specializaci, na to již přišel Adam Smith. To znamená, že se každý, podle svých darů a talentu, specializuje na něco jiného. A globalizace je jen využití tohoto principu na světové úrovni. Již není třeba, aby si každý vyráběl všechno sám, ale je třeba naopak obchodovat.

Právě v tom je jedna z největších krás a výhod (o tom, že má i své nevýhody píši jinde) globálního tržního kapitalismu: on je dostředivá síla. Spojuje, sbližuje, umožňuje. Je to také extrémně tolerantní síla. Umožňuje zcela jiným kulturám spolu obchodovat, spoléhat se na sebe, učit se od sebe, ochutnávat od sebe různá jídla, způsoby života, přemýšlení. Díky integraci a obchodu dnes máme méně válek, protože se říká, že ti, co spolu obchodují, spolu neválčí, proto první vyjádření nevole je uvalení embarga na obchodování. Válčit se začíná až pak. Takže ačkoli se trhy jmenují trhy, neroztrhávají, ale naopak sešívají.

Odvrácená strana

A pak to ještě lze dělat jinak. Snažit se o zpomalení integrace, proto i onen odpor proti Lisabonu, hlavně abychom si tu věci mohli dělat "po svém" a nikdo (cizí) nám do toho nekecal. I česká cesta privatizace byla stavěna tak, by v ní cizí kapitál hrál co možná nejmenší roli.

Proto ten nenávistný a ustrašený boj proti všemu jinému, proto je i malá odchylka považována za deviaci od "pravé cesty", které nikdo nemá DOST. Homosexualita nakažlivá není, netolerance ano. A to, co s námi výlevy netolerance a nesnášenlivosti vůči menšinám udělaly, je něco, čeho se Evropa dodnes bojí, a to zcela právem.

Proto je tak (až přehnaně) úzkostlivá a tak své menšiny chrání a podporuje. Nemylme se, rozdmýchávání netolerance, mono-kulti, je mnohem nebezpečnější ohrožení našich vlastních tradičních hodnot než vše z toho, vůči čemu se tak máme mít na pozoru.

MonoParade

Homosexuální průvody nejsou pro každého, osobně na ně nechodím, jsou hodně netradiční, mohou
se mi i nelíbit. Ale ne víc než (tradiční) průvody neonacistů a zaměstnávání ex-neonacistů na
vysokých funkcích. Hrad by si též měl své boje rozmyslet. Ano, jistě, má nárok se ozvat, že se mu
něco (ne)líbí, ale měl by si rozmyslet, proti komu se ozývat a koho se (při zaměstnávání) zastává.
Mnoho lidí potřebuje veřejného zastání prezidenta, neb jsou diskriminováni, je otázka, proč se jej
dostalo právě Bátorovi.
Nejenže Hrad vyjádří ne-podporu jistému průvodu, na to má právo (zda jej o záštitu žádali,
netuším), ale štve jej, že to udělá někdo jiný. Štve jej to natolik, že se z toho udělala mezinárodní
ostuda. Nikoli homosexuálů, ale našeho nejvyššího. Myslím, že v zahraničí to rétorikou -ismů
nikdo nevysvětlí. Bez této slovní ekvilibristiky celá aféra bude jen trapná. Zase.

Psáno pro HN