Proč ty protesty o nespravedlivém kapitalismu až nyní? Proč nám až nyní vadí, že ekonomika nerozděluje bohatství spravedlivě?
To, co nyní zažíváme, ani tak není krize kapitalismu, ale je krizí "růstového kapitalismu". Vždyť kapitalismus byl stejný před krizí jako teď. Proč tedy ty protesty o nespravedlivém kapitalismu až nyní? Proč nám až nyní vadí, že ekonomika nerozděluje bohatství spravedlivě?

Dvě piva a spravedlnost

Představte si, že u stolu sedí tři lidé, ale na stole tančí jen dva pivní "kousky". Jak se o ně spravedlivě podělit? Má zůstat bez piva nejchudší, nejbohatší, nebo dáma? Má pivo dostat přednostně závislý notorik, nebo člověk, který pivo v životě neochutnal? Má jej dostat ten, který jej vařil, nebo ten, komu patří hospoda? To jsou složité ekonomicko-politické otázky, které se nutně dotknou filozofie (co je to nárok a vlastnictví?), etiky (co je spravedlivé?), sociologie (z jakého společenského postavení vzniká nárok?), snad i psychologie (zda a jak vyjednávat?) a jiných oborů. Každopádně otázka je po přerozdělování: jak rozdělit bohatství, a tedy, kdo si pivo "zaslouží" a proč, tedy za jaké "sloužení" vzniká ve společnosti nárok.
My jsme tuto složitou otázku vyřešili tím, že se na stole magicky ocitlo pivo třetí. Najednou je problém vyřešen, každý si vezme jedno a je to. Všimněme si, že se téma spravedlivé distribuce bohatství jakoby instantně vytratí. Každému jedno pivo se nám zdá být zhruba (slovo zhruba je důležité) spravedlivé.

Ono magické třetí pivo v tomto dilematu symbolizuje hospodářský růst. A náš současný problém: třetí pivo se najednou magicky neobjevilo. Ekonomika prostě neroste. Takže se logicky musíme vrátit k filozofické otázce, kterou jsme "řešili" ekonomickým růstem. Právě proto ta úzkostná panika z toho, že "by se nerostlo". Ale co když jsme dorostli? Připravme se na delší dobu ne-růstu, která může trvat desetiletí, protože jakmile nastane ten opravdový, nedopovaný růst, bude (doufám!) imperativem snížit existující veřejný dluh co nejdříve. Dříve než nás zastihne další krize. Jinými slovy rychle nasbírat dříví na zimu, než další zima udeří. Splácet dluh pak znamená mít přebytky veřejných financí. Takže zaprvé nepůjde růst uměle nastavovat dluhem, jak jsme byli zvyklí z minula, a za druhé přebytkové veřejné finance budou znamenat brzdění hospodářského růstu.

Jak velké je dítě na chůdách?

Mimochodem mne dojímají predikce růstu kolem jednoho procenta, když ve stejném roce čekáme navýšení dluhu několikanásobně vyšší než celý růst dohromady. Jestli nás takto baví uvažovat, pak ponechme zkratku HDP, ale rozumějme pod ní HrubýDluhovýProdukt. Nechci růst zadarmo! Zaplatím 3,2 procenta HDP, abych si koupil 1 procento "růstu". A vůbec: jaký smysl má měřit růst HDP, když je jeho spojená nádoba, deficit, několikanásobně vyšší? Je to jako měřit výšku dítěte, které stojí na chůdách. A jaký má smysl dělat znovu tolik povyku kvůli predikcím, kvůli kterým jsme se tak spálili?

Ale zpět k pivu. My jsme se nechali podplatit růstem (třetím pivem) a zanedbali jsme řešení otázky spravedlivé distribuce bohatství nebo, chcete-li, růstu. Jinými slovy, platí, že když se obecně bohatne, je nám skoro jedno, jak se bohatne, tedy neptáme se tolik po spravedlnosti. Ale když se najednou neroste nebo dokonce chudne - jsme na spravedlnost mnohem citlivější. Tato asymetrie možná může za to, že jsme, kde jsme. Ekonomika byla zhruba stejně (ne)spravedlivá před generací, jako je teď, ale téma nespravedlnosti akutně řešíme až nyní. Proto jde o krizi růstového kapitalismu. Kapitalismus a demokracie přeci může existovat i bez růstu (jinak by se jednalo přeci o prazvláštní, slabý systém, který se drží díky růstovým úplatkům), i když s třetím pivem jde všechno lépe.

Psáno pro HN