Václav Havel na nás i na naše problémy nahlížel z mnohem širšího hlediska. Jeho způsob uvažování nám bude chybět, protože je u nás bohužel vzácný. EU vznikla zejména kvůli tomu, abychom se vyhnuli národoveckým excesům, v Evropě tak běžným a tak smrtelným.

Lidé se rozvádějí a od sebe odcházejí, pokud se nenávidí, příliš se zranili nebo už si nemají co říci. Občas se povede, že i přes rozvod mají bývalí partneři hezký vztah, ale to bývá málokdy, mnohem častěji se stává, že se začnou nenávidět a škodit si.

Čeká něco podobného Evropskou unii? Ale proč by se měla rozvádět? O nenávisti nemůže být řeč a mám též pocit, že ani zdaleka nenastala situace, že si nemáme co říci, naopak, debaty o tom, jakou unii chceme mít, jsou živější než kdy jindy. A nejsou plné nenávisti, spíš debaty o vzájemné pomoci. Ano, mnohým dochází trpělivost s Řeky, ale nikoli s Iry nebo Maďary či jinými bankrotujícími zeměmi. Každopádně by byla škoda, kdyby kvůli tak malé ekonomice padl tak veliký projekt, jako je EU a euro.

A nyní ještě k té nenávisti: kdyby se situace s Maďarskem, Irskem či Řeckem přihodila před padesáti a více lety, jediné, o čem by se naši premiéři a ministři bavili, by bylo, jak tyto ekonomicky padlé národy co nejelegantněji vojensky obsadit. To, že se to neděje, je veliký zázrak. Spíše naopak, my se radíme o tom, jak jim (a tím i sobě) nejlépe pomoci. Jediné, co nás frustruje, je, že pomoc (pouze v případě Řecka!) je neúspěšná. Kdyby Řekové skutečně začali s reformami, a ono to vypadá ze dne na den nadějněji, diskuse v Evropě by byla úplně jiná.

Pokud by nastal evropský rozvod, krize tím stejně neskončí, protože má globální rozměr. Jen se pak s ní budeme muset vypořádávat na vlastní pěst. A v nebezpečných dobách není dobré být sám.

Zapněte si své mobilní telefony

Tyto dny zažíváme ale ještě smutnější událost - odchod Václava Havla. Nejen velikého Čecha, ale též velikého Evropana. Jeho hlas v této situaci bude chybět, zcela snadno si totiž lze představit, jak jiný by byl postoj České republiky k evropským záležitostem, kdyby byl na Hradě on. Zde tedy lze krásně vidět dalekosáhlou roli prezidentů v těchto otázkách. Havel na nás i na naše problémy nahlížel z mnohem širšího hlediska. Že je neužitečné být zahleděný jen sám do sebe a chybou si myslet, že evropské problémy se nás netýkají, že jsme jaksi vyňati, že stojíme mimo, a už vůbec ne, že jsme jakýmsi ostrůvkem stability.

Havlův způsob uvažování nám bude chybět, protože je u nás bohužel vzácný. EU vznikla zejména kvůli tomu, abychom se vyhnuli národoveckým excesům, v Evropě tak běžným a tak smrtelným.

Celá myšlenka je nedělat věci proti sobě, ale spolu. Nedevalvovat proti sobě, protože devalvací se jen zvýhodňuji na úkor svého obchodního partnera. Shodnout se na společných regulacích tak, abychom administrativu nemohli zneužívat proti svým obchodním partnerům. Zkrátka nezvedat proti sobě ekonomické zbraně.

Ta myšlenka se ukázala jako neskutečně životaschopná a zajistila nám padesát let bez velkých válek a krveprolití. Protože obchodní války národy ochuzují, a navíc vedou často k válkám skutečným, tedy krvavým.

Zástupy pravdoláskařů

Při pietních akcích se ukázalo, že Václav Havel, odpůrce profesionálního cynismu a snílek pravdy a lásky, má mnohem víc příznivců, než by se zdálo. Kéž se u nás brzy najde hlas, který bude mít podobný rozsah, podobnou šířku a který bude tak silný, že se ponese po celém světě.
Těžko se píše ve dnech, kdy se naše dějiny tak lámou. Naděje se stává vzácným statkem, ačkoli víme, že bez ní už nejde skoro nic nebo nic nemá smysl.

Přejme si spoustu naděje, dobra, klidu a míru do Vánoc. Pak si zas můžeme zapnout naše mobilní telefony, ale k čemu nám budou, pokud nebudeme mít komu volat?

Psáno pro HN