Čisté emoce páchají, ve srovnání s rozumem, mnohem menší prohřešky. Na ty skutečně velké chyby, genocidy a masakry potřebujeme rozum, hodně rozumu. Racionalita zbavená (sou)citu, tolerance a zejména vědomí možnosti vlastní chyby se totiž stává agresívní a škodlivou.

Nebereme to tak, že většina chyb nastává z přehršle emocí? Jen kdyby se emoce daly ovládat, usměrňovat nebo dokonce rozumem řídit, bylo by všem lépe! Ona je na to i taková hezká lidová průpovídka: "emoce, emoce, pak jsou z toho nemoce". Kvůli svým pocitům se lidé napadají, hádají a vůbec si všelijak škodí. Naopak celá věda je založena na tom, že vyšší poznání, poznání hluboké pravdy se nemá odvíjet od pocitů, ale od faktů, rozumového bádání. Potud snad v pořádku, ale problém nastane, když se tuto metodu budeme snažit zavádět i do zbytku života.

Občas mi totiž přijde, že čisté emoce páchají, ve srovnání s rozumem, mnohem menší prohřešky. Na ty skutečně velké chyby, genocidy a masakry potřebujeme rozum, hodně rozumu. Vezměte si banální příklad, pokud se člověk dostane do ráže a v zápalu nepromyšleného afektu někomu ublíží nebo ho dokonce zabije. To samo o sobě je samozřejmě tragická záležitost, ale pořád to není válka, která po sobě zanechává statisíce či desítky milionů mrtvých. A na válku už emoce nestačí. Na ni je třeba rozumu, hodně rozumu - plán, strategii, propagandu, vědu a výzkum, zkrátka hodně střízlivého a promyšleného uvažování, hodně chladnokrevnosti.

Breivik a city

Při pročítání záznamu soudního procesu s norským vrahem Breivikem jsem si všiml zajímavé věci - vrah se musel před masovou vraždou takzvaně "odcítit" a používal k tomu meditaci. Meditaci k tomu, aby dokázal sledovat svůj pomýlený "vyšší cíl", který si rozumově vydedukoval jako důvod evropských problémů. A dokonce o tom napsal knihu, manifest, kde toho moc o emocích ani citech není. Zato je tam plno rozumových (nikoli rozumných!) a na rozum apelujících argumentů jako důvod jeho hrůzného činu. Jako hrůzný ho koneckonců i sám vnímal, ale dle svého, jej "musel" právě pro svůj "vyšší cíl" vykonat. Z toho vyplývá, že racionalita zbavená (sou)citu, tolerance a zejména vědomí možnosti vlastní chyby se stává agresívní a škodlivou.

Adam Smith napsal, jak známo, dvě zásadní knihy. Ta, na kterou se ale víc zapomíná, se jmenuje Teorie mravních citů. Zde právě v soucitu vidí to, co nás drží pohromadě, jakési společenské lepidlo. Pokud se tohoto soucitu zbavíme, stávají se z nás bezcitní roboti, schopní vyvraždit celé národy pro sebemenší záminku. Nebo slovy Davida Huma, čistý rozum je schopen upřednostnit zničení světa před poškrábáním vlastního prstu.

Animal spirits

John Keynes zase jednou napsal několik odstavců (pak se z toho časem stala jedna z jeho nejznámějších tezí) o animal spirits. Tedy o čemsi, co je zcela mimoracionální, čistě emotivní. Je to cosi, co se vůbec nedá aproximovat matematickou logikou a je odolné jakékoli předvídatelnosti.

Podle Keynese, ač nebyl psychologem, jsou právě animal spirits to, co nás žene kupředu, co nás motivuje, pudí a činí aktivními. Je to vlastně taková životní síla, řekli by Jediové z Hvězdných válek.

A když už jsme u těch Hvězdných válek, které měly včera 35 let od své premiéry v roce 1977, celá zápletka přece spočívá v tom, že parta mnišsky vypadajících hipíků je schopná postavit se zcela nad technologii své pokročilé doby. Naslouchají jakési Síle, Force. Ironií je, že právě tento film byl natočen v rozkvětu doby racionality a vědeckotechnického pokroku.

Takže příště, až zas budeme pohrdat emocemi, musíme si uvědomit, že emoce sice mohou (ale jen občas) války začít, ale je to právě rozum, který dokáže válku vést.

Psáno pro HN