Čteme-li, že musíme být efektivnější a konkurenceschopnější a že nás to zachrání před zlem krizovitosti, pak vězme, že zbankrotované Irsko vedlo žebříček konkurenceschopnosti v Evropě. I USA, kde krize začala, byly před jejím vypuknutím efektivní, jak se nám tu v Evropě ani nezdá.

Hlásná Třebaň je krásná. Zpívá Ivan Mládek v jednom ze svých hitů. Ale nebylo by lepší, kdyby byla ještě o kousek hlásnější a krásnější? V angličtině se říká "good is the worst enemy of the best", těžko přeložitelné úsloví, nicméně znamená, že dobrý stav je největší nepřítel možného stavu nejlepšího, takže se člověk nemá smířit s dobrým, nemá usnout na vavřínech a měl by rovnou definovat své nové a lepší cíle. Směle.

To je sice pěkné, ale musíme si uvědomit, že to platí i přesně naopak. Když už tedy dobro je v "nepřátelském" vztahu s "tím nejlepším", platí to i naopak a možná silněji: snaha o nejlepší je největší nepřítel dobra. Život v tomto světle totiž udělá zlo z dobra. A stokrát můžeme říkat, že je to dobré, ale pokud budeme pod neustálým terorem ze strany nejlepšího nebo imaginárního ještě lepšího, to ne dost dobré dobro se nám začne jevit jako dost zlé.

Když chceme, aby nám přípravek na čištění záchodů voněl jako čerstvá limetková šťáva, a ono se to dokonale povede (heuréka!), nesmíme se divit, když nám čerstvá limetková šťáva začne vonět jako přípravek na čistění záchodů.

Ještě efektivnější léto, lenoši!

A tak čteme-li, že musíme být efektivnější a konkurenceschopnější a že nás to zachrání před zlem krizovitosti, pak vězme, že zbankrotované Irsko vedlo žebříček konkurenceschopnosti v Evropě. I USA, kde krize začala, byly před jejím vypuknutím efektivní, jak se nám tu v Evropě ani nezdá.

Panuje taková celkem silná shoda mezi ekonomy, politiky a veřejností, že to, co nás do krize dostalo, byla přílišná spotřeba, která šla na dluh - spotřeba jak amerických domácností, tak vlád, tak finančních institucí. A teď ejhle, co nás z krize vyvede? Ještě více spotřeby, která je též na dluh. Co zapříčinilo takovou finanční bublinu na trzích v USA? Příliš levné peníze. A co nás zachrání? Ještě levnější peníze. Další viník: příliš sangvinistické hodnocení ratingových agentur - a když ale stejné agentury chtějí snížit některé zemi rating (což si většinou kvůli menší důvěryhodnosti zaslouží), viní politici ratingové agentury z toho, že ji posílají do krize. Příliš prudce jsme před krizí rostli... a teď nebudeme mít klidu, dokud neporosteme aspoň zhruba tak stejně manicky rychle.

Ještě ekonomičtější!

Pes nemůže být psovitější, židle asi nemůže být židlovitější - jen člověk může být lidštější. Tento zvláštní (morální, ale i technický) pocit o sobě máme neustále. Vždyť "buď sám sebou" slyšíme z každého filmu, každé reklamy, až už člověku začíná vrtat hlavou, jak má být ještě více svůj, ještě více se nevázat a jak se pořádně odvázat.

No a co po nás chce ekonomika? Co říká? Co chtějí trhy? Abychom byli efektivnější, šetřivější, ale přitom více utráceli (jinak zkolabuju!), abychom byli pracovitější a... prostě, sečteno a podtrženo, abychom byli ekonomičtější. Ekonomika chce, abychom byli tržnější. Tím se problémy trhu zalepí a vše pojede dál, dokud zase trhy nenabudou pocitu, že "sice dobrý, ale mohlo by to být ještě lepší", nepřepálí skoro vše, co jde, a nevyhodí z auta brzdu (beztak jen přidává váhu a spotřebu) a zpětná zrcátka (dle belmondovského, co je za mnou, to mne nezajímá). Mezi motorkáři se říká, že se na motorku člověk obléká pro bouračku, nikoli pro jízdu. My jsme na možnost havárie zapomněli, i co se týče nošení helmy.

V morálce se stále něco děje. Když jsme moc nevázaní, brzy se dostaví výčitky, a když jsme moc vázaní, dostaví se též, jen z jiné strany. To třeba když nám, nevázaným, zase jiná reklama nad dálnicí cestou do krásné Třebáně taktně připomene, abychom se zase pěkně uvázali, protože let bez pásů může bolet.

Psáno pro HN