Propast nepropast, bylo jenom otázkou času, kdy Spojeným státům dojde fiskální čas. Už teď začíná Amerika řešit podobné otázky jako Evropa v celé jejich palčivosti - tedy nutnost úsporných opatření. A nepřinese to náhodou zpomalení hospodářství?

Legendární filmový režisér Alfred Hitchcock si, jak známo, liboval v tématu závratí, objevuje se v řadě jeho filmů, v neposlední řadě stojí samotné veledílo Vertigo, tedy Závrať. Stejnojmenná písnička, tedy Vertigo, se též objevuje na albu How to Dismantle an Atomic Bomb (Jak zneškodnit atomovou pumu) od U2. A právě závrať je v dnešních dnech všemi jazyky skloňované téma fiskální.

Celý svět se baví o fiskální propasti, útesu (fiscal cliff), na jejímž okraji nyní stojí Spojené státy a brzy do ní spadnou, pokud... nezvednou daně nebo výrazně nesníží výdaje. Na výrazné snižování výdajů to nevypadá (taky kde?), takže i pravicoví republikánští ekonomičtí poradci Romneyho uznávají, že zvýšení daní musí přijít. No, Ameriko, vítej do Evropy!

Na místě zvaném Vertigo

"... místo, které jsem nikdy nechtěl znát" pokračuje refrén toho prorockého hitu od U2. Postavili jsme si fiskální atomovou bombu a teď nevíme, jak ji zneškodnit. Pokud nechceme spadnout z fiskálního útesu, píše Glenn Hubbard, poradce jak Bushe, tak Romneyho, budeme muset zvedat daně, a protože nemáme DPH jako většina vyspělých ekonomik, bude třeba zvýšit průměrné zdanění bohatých.

Jenže propast nepropast, bylo jenom otázkou času, kdy Spojeným státům dojde fiskální čas. Už teď začíná Amerika řešit podobné otázky jako Evropa v celé jejich palčivosti - tedy nutnost úsporných opatření. A nepřinese to náhodou zpomalení hospodářství?

Jistě, každá ekonomika, která nejede na speedu z návykových deficitů, bude vždycky pomalejší než ekonomika, která pravidelně "šňupe". Takže cenou za umělé zrychlovaní ekonomiky je zbytečné pozdější "brzdění". Děláme to přesně naopak - v dobách růstu jsme prováděli expanzivní fiskální politiku - navykali jsme si na drogu zvanou speed, lili do ohně olej, až se ekonomika přepálila - a teď, v dobách pomalých, musíme ekonomiku zpomalovat. Skrze speed jsme dostali závrať a teď je načase omezit pravidelnou dávku v podobě půjček. A to jsme ještě daleko před bodem, který je za zá-vratí: totiž Vrať!

To, přeloženo do jazyka ekonomického, znamená (pokud "nám ta ekonomika neporoste"), že budeme muset vytvářet přebytky veřejných financí kvůli splácení půjčených peněz. A to rychle, než přijde krize další, protože tu už s výrazně menší možností půjčovat si jako vyspělá západní civilizace ekonomicky dost možná vůbec nepřežijeme.

Ono nás to nakopne!

Evropa si tuto bolístku uvědomila již dávno a tolik jako USA svou ekonomiku nedopuje. Navíc žijeme v dost mylné představě, že státní injekce dluhu ekonomiku "nakopne", jaksi ji popostrčí - a pak už bude růst dál vesele sama.

Právě na to to ale zatím moc nevypadá, ekonomika si spíš na dluh navyká, a jak tak poslouchám své kolegy, dokonce nemůže bez dluhu být. To jsme to dopracovali. Jsme nalevo dokonce i od Keynese, ten by se v hrobě otáčel, protože ten radil povolovat deficity jen v situacích hlubokých krizí. Nikdy ne mimo ně, jak to dnes běžně děláme my. Tak dlouho se chodí s dluhem pro růst, až se růst rozsype.

Fiskální past

Z čistě fiskálního hlediska to tedy Evropa dělá lépe než Spojené státy, které si svůj fiskální stres uvědomují až nyní, pravice nepravice, levice nelevice. Zamezování populistickému zadlužování je vždy hodně nepříjemná záležitost, ale do tohoto úzkého průplavu, ve kterém se teď snažíme pracnými manévry otočit , jsme se dostali svým přičiněním. Čím dříve se začneme otáčet, tím větší je naděje, že se obrátka podaří. Před námi totiž trčí útes. Atomová puma se jen těžko bez osudových následků likviduje.

Psáno pro HN