Ukázalo se, že virtuální realita internetu je zcela jiná než ta skutečná, že se kampaň nedá vyhrát jen jako happening, se slušností a elegancí. Bohužel. Pro někoho by to mohl být signál jit do politiky a vše začít stavět, dělat a vysvětlovat jinak, od začátku.

Celý národ si poprvé vyzkoušel výběr prezidenta v přímé volbě a řekl bych, že skoro polovina národa se z toho šoku teprve pomalu vzpamatovává. Pro mnohé to znamená dalších pět let čekání na to, až prezidentem bude někdo, koho budou brát za vlastního. Národ demokraticky zvolil jinak, žádné další přemlouvání není třeba, je zbytečné, ten rozdíl byl skutečně nemravně veliký. Když to srovnáte s obvykle velice těsnou historií výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, kdy se náš volič vždy trefí úžasně až neuvěřitelně blízko na remízu, je toto vítězství budoucího prezidenta děsivě jednoznačné.

Nechám na sociolozích a politolozích, aby rozluštili, co to vlastně o národu vypovídá. Mediální polibek smrti, o kterém zajímavě diskutuje sociolog Vojtěch Bednář, totiž také znamená to, že lidé na média moc nedají (Bednář vychází z pozorování, že všechna média podporovala majoritně kandidáta, který nevyhrál) a že se řídí čímsi jiným. Znamená to též, že si lidé pamatují politika, který se deset let do politiky téměř nemíchal, nikam nechodil, vlastně nedělal nic jiného, než že si četl na Vysočině a kouřil dýmku. Překvapivé je tedy zejména to, že se najednou zjevil "odnikud" a nikdo se mu neuměl postavit. Ani v prvním kole, ani – to ještě překvapivěji – v kole druhém. Přitom neudělal nic nového, žádná nová vize pro ČR, nad ničím nezměnil názor ani politický styl, za nic se neomluvil, nikde nepomohl s došetřením korupčních kauz, nezaložil žádnou neziskovku či v kampani nepomáhal světovému míru či nějaké jiné vznešené ideji, ani nic moc nového neřekl, nenapsal či neudělal... A přesto na celé čáře vyhrál. Proti kandidátovi, za kterého jsme se vůbec nemuseli stydět.

Klíčová otázka je, co dál pro ty, kteří si jej za prezidenta nepřáli, tedy pro tu zklamanou "menší" polovinu národa, která měla po prvním kole tak vysoká očekávání. Zaprvé je třeba si uvědomit, že s novým prezidentem zejména odejde ten starý a že náš postoj k EU a ke světu bude vstřícnější. A když už jsme u té vstřícnosti, otázkou též je, do jaké míry bude mít nový prezident motivaci po volbách se měnit, když – a to i sám musel vidět při předvolební kampani – se mu tento přístup "rétoriky hrubšího zrna" zjevně vyplatil. Je dokonce možné, že vláda v osobě nového prezidenta nalezne svého nejobávanějšího kritika a rétoricky zručného nepřítele. Z tohoto neozkoušeného střetu mohou vzejít zajímaví mrtví. Přesto jsem rád, že byl prezident volen přímou volbou. Pozoruhodné ovšem je, že se "oposmluvní" linie Klaus-Zeman drží nezávisle na způsobu voleb, jeden v nepřímých, druhý v přímých. Obdivuhodné. Ehm...

První reakce lidí, kteří fandili poraženému kandidátovi, je asi uzavřít se do sebe, přestat se angažovat, mávnout nad velkou politikou rukou a věnovat se něčemu smysluplnějšímu. Něco na tom je, tento národ si od politiky moc slibuje, příliš v ni doufá, příliš jí žije. Na druhou stranu historie se nepíše po linii politických vítězů. Nikoli, historii píší historici a ti přesně vědí, jak se který kandidát dostal k moci a jak svou moc použil ku, nebo proti prospěchu své země.

Nový prezident snad ani nebude takový antihavlovec jako současná hradní skupinka, a tak si snad oddechnou i ti, kteří měli za povinnost bránit přepisování historie současným prezidentem. Též média budou ostražitě sledovat činy nového prezidenta, byť, jak jsme se dozvěděli, média v této zemi moc velkou roli nehrají. Též se ukázalo, že virtuální realita internetu je zcela jiná než ta skutečná, že se kampaň nedá vyhrát jen jako happening, se slušností a elegancí. Bohužel. Pro někoho by to mohl být signál jit do politiky a vše začít stavět, dělat a vysvětlovat jinak, od začátku.

Vlastně si přeji, aby nový prezident dělal zhruba to, co posledních pár let: četl si někde v klidu knihy a občas něco vtipně k národu a světu prohodil, pokud možno bez urážek národů, žen, ras či vyznání víry. Aby nehrál aktivní roli třetí komory parlamentu. A aby dokázal i nám, pochybovačům, že dokáže unést odpovědnost a důstojnost prvního přímo zvoleného prezidenta České republiky. V tom mu napomáhej Bůh.

Psáno pro HN