Září je takový nepěkný měsíc. V září má plno věcí tendenci jak začínat (třeba školní rok), tak se hroutit (třeba dvojčata v New Yorku nebo finanční trhy). V této úvaze bych chtěl tato dvě neslavná výročí, která jsou na první pohled nesrovnatelná, porovnat.

V září 2001 se zhroutila dvojčata a o rovných sedm let později, rovněž v září, se zhroutil americký finanční systém. To první se zhroutilo náporem teroru, to druhé náporem přehnané jistoty. První výronem náporu zla z ciziny, druhý náporem příliš mnoha let dobra z domova. Oba kolapsy byly nečekané, troufám si však říct, že ten druhý byl nečekanější, neb větším tajemstvím byla děravost našich finančních jistot, kdežto že fundamentalistický islám nemá v lásce USA, zas tak velikým tajemstvím nebylo. První kolaps byl zaviněn barbarstvím pocházejícím povětšinou ze zbídačených zemí, druhý civilností nejlépe hodnoceného výkvětu našeho vzdělávacího systému, jehož nositelé s nejlepšími diplomy ze zvučných univerzit se těšili zcela nadstandardnímu finančnímu i společenskému postavení.

Byť tyto dva kolapsy lze srovnávat jen opatrně (v jednom šlo o životy, v druhém jen o peníze) a na první pohled vypadají zcela odlišně, dopad na dějiny a "zeitgeist" srovnatelný je. A po prvním pohledu následuje pohled druhý, který si snad s odstupem let můžeme dovolit a zaměřit se na spojitosti, které jsou sice viditelné méně, nicméně jsou systémově důležitější - a strašidelnější.

Tak například oboje zavinila slepá víra. Jedněch v náboženský systém, druhých ve finanční systém. Oba tábory slepě věřily svým učitelům a svým moudrým knihám, které byly svého času považovány oběma tábory za neomylné. Co na tom, že jedny byly podávané jazykem religiózním a druhé jazykem vědeckým? Co na tom, že jedni získali své vědění v klášterech a mešitách a druzí ve školách a univerzitách? Všichni věřili do takové míry, že se jim víra jevila jako vědění, které netřeba zpochybňovat ani dokazovat. Všichni jednali podle naučeného, nikdo kriticky neodstupoval, nikdo neprovedl ono "chvění víry", které by pevnost věřeného prověřilo, nikdo se neptal mimo rámec povolených otázek, které byly očekávány a do systému již zabudovány.

Credit crunch, jak se krizi zpočátku říkalo, tedy nebylo jen křečí kreditní, ale zejména křečí víry, neb v latině credo znamená právě víra - a je to v tomto smyslu výstižnější. Nyní nevíme, čemu a jak věřit, jsme mnohem méně sebejistí. Na rozdíl od světa fundamentálního tedy náboženství západního světa ekonomického prochází alespoň jakýms takýms pokáním - něco jsme udělali špatně, nevíme přesně co, ale chceme to změnit.

Často se říká, že finanční krize byla zaviněna podvodníky, nezodpovědnými nenasyty, hamižností diletantů a tak dále. Kéž by to bylo tak jednoduché! Kež by toto byl ten případ! Kéž by všechny neplechy páchali lidé jako Madoff či Kožený. Skutečný problém je zakopán mnohem hlouběji, a dokonce v opaku. Ani Kožený ani Madoff finanční krizi (svými neoddiskutovatelnými podvody) nezavinili - zavinili ji naopak lidé, kteří byli velice poctiví a o pravém dopadu svých činů ani nevěděli, neměli žádný takový úmysl. Myslím, že je ani ve snu nenapadlo, na čem se vlastně podílejí. Sice možná cítili, že je to nějaké podivné, ale nikdo z nich si asi kompletní krach nepředstavil. Byli vzdělaní na nejlepších univerzitách, byli chytří a měli pocit, že systému dokonale rozumí - a v tom byl právě ten problém. Lze odsoudit a na doživotí zavřít jedince, který porušuje systém, zavřít ovšem samotný systém nelze - ani lidi, kteří se na něm podílejí.

Říká se, že role vzdělání je připravit člověka do života. To není zcela přesné. Role vzdělání je připravit člověka do života v daném systému. Tedy z dětí udělat někoho, kdo bude systému užitečný. I škola je primární indoktrinace, rolí školy je vytvořit betonéry systému, prospěšné lidi. A přestože škola nemá být politická nebo hovořit o věcech, kde panuje neshoda, vštěpuje nám jen víru ve věci, na kterých se všichni shodnou a kterým věří všichni. A v tom je právě ten problém.

Září je zkrátka takový nepěkný měsíc.

Psáno pro HN