V životě je mnoho hodnot - k některým z nich je možné přiřadit číslo, k jiným nikoli. Tak třeba banány, počítače, vyčistění bot - to všechno jsou hodnoty, ke kterým je možné přiřadit cenu relativně snadno. Pak jsou ale hodnoty, k nimž přiřadit číslo (tedy cenu) už tak snadné není - přátelství, čistý vzduch, důvěra ve společnosti, mír, pohledná krajina, demokracie, trhy a tak dále. Ať je naše ekonomická matematika sebedokonalejší, dvakrát podtržený výsledek bude vždy kulhat na jednu nohu, protože v něm veliká část hodnot bude chybět.

První otázkou, na kterou je zbytečné se ptát, je, jaký je poměr spočitatelných a nespočitatelných hodnot. Zbytečné, protože ty nespočitatelné (a tím pádem ani ty spočitatelné) nemají váhu, kterou bychom jim mohli přiřadit. A kdybychom otrocky spočetli hodnoty s cenou a spočetli hodnoty bez ceny (kdybychom byli schopni být si vědomi všech, neb hodnota těchto věcí vystupuje až v momentě, kdy se jich nedostává), k čemu by nám to bylo? Takový čistý vzduch bude jistě mít jinou váhu než inkoustové pero.

Tím se chce říci jen to, že veškeré výpočty, které provádíme, budou vždy jen orientační a výsledky nebudou nikdy reflektovat odpovídající alokaci času, pozornosti a priorit. Pokud se soustředíme jen na vypočitatelné, vyjde nám, že by reklamy měly být i na Karlově mostě, protože ztráta estetiky se počítá těžko, zato výnos z reklam snadno. A tak od nepaměti tvrdé zabíjí měkké a měkké je třeba chránit.

Killed in translation

Pokud je matematika jedním z jazyků ekonomie, pak je překlad v pořádku pouze potud, dokud se nemění obsah. Jinými slovy: oba jazyky musí být vybaveny zhruba stejným slovním aparátem a gramatikou. Jenže matematika takovým jazykem není, do matematiky lze totiž přeložit jen něco. Stejně tak lidský jazyk není schopen vyjádřit vše, co se jeví matematicky.

Ne každý problém je převoditelný na matematiku - a drtivá většina těch, na kterých skutečně záleží, takovými je - protože pracují nikoli s pravděpodobností, ale s nejistotou. Na to abychom mohli přidělit pravděpodobnost, musíme mít buď empirickou řadu (ze které se pravděpodobnost bude jevit), nebo dokonale chápat logiku věci (pokud má kostka vyvážené a rovnoměrné strany, pak pravděpodobnost pádu daného čísla je jedna šestina), nebo oboje. Jenže v reálném podnikání či životě většinou ani netušíme, do čeho se pouštíme, co všechno se může stát, a nevíme, s jakou pravděpodobností máme tu čest. A už vůbec nemáme k dispozici časovou řadu minulých výsledků u podobných operací či dokonalé porozumění principu věci.

Pravděpodobnost možnosti

Navíc složitější modely neříkají nic jiného, než že pokud půjdou věci přesně tak, jak čekáme, že půjdou..., pak věci půjdou přesně tak, jak čekáme, že půjdou. Jen někde uprostřed je šílené množství více či méně složité matematiky. Navíc každá pravděpodobnost, která nám z modelu vyjde, není jedinou nejistotou, se kterou máme co do činění.

Ještě je zde totiž pravděpodobnost pravděpodobnosti. Model, který jsme použili, je platný a funkční jen s nějakou pravděpodobností, stejně tak předpoklady nebo zvolená metoda či otázka (ne)vhodného zvolení sledovaných veličin. Naše výsledky budou vždy rozmazané, stejně jako život sám, a pocit falešné jistoty není jen zavádějící, on je nebezpečný. Čímž se v žádném případě nechce říci, že by matematická logika nebo aplikace v ekonomii byla neužitečná! Přehnaná matematizace není neužitečná, je nebezpečná. Asi třeba jako oheň nebo kladivo - jsou užitečné a velice nebezpečné, pokud s nimi dotyčný neumí zacházet. Anebo má pocit, že se všechny problémy světa dají vyřešit kladivem.

Psáno pro HN