Co se nebe týče aneb o Nudném Supermanovi
Supermanovi nedělá problém zachránit autobus plný dětí, ale že by jednou provždy vylepšil silnice nebo pravidla silniční dopravy, to ne. Spiderman chytne plno zlodějů, ale nepřispěje svou genialitou k institucionální reformě policie.
Pokud o nebi vůbec uvažujeme, je rozšířená víra, že nebe je něco, co se týká lidské psychiky, tedy jakéhosi vnitřního nastavení člověka. Jedná se tedy o jakousi osobní věc, "duševní nastavení", jako by bylo každého volbou, jak se bude dívat na svět. Koneckonců tak nějak se o tématu pojednává v jedné známé české písni Nebe na zemi "Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás a z těch krás nebe mít záleží jenom na vás".Koneckonců podobný dojem člověk získává i ze čtení jiné české klasiky Labyrint světa a ráj srdce. Jak již sám název napovídá, blaho (ráj) lze nalézt jen uvnitř, v srdci, v psychologicko-emotivním centru člověka, jehož se srdce stalo symbolem. Venku, "tam mimo" je labyrint a v labyrintu Minotaurové, lvové řvoucí, zmatek, neřád, padlý svět, který nelze narovnat, reformovat. Stáhni se tedy do sebe, člověče, a "gnothi seauton", "poznej sám sebe", je tedy přirozená reakce, na kterou nás v tomto smyslu často odkazuje i řecká tradice z delfské věštírny.
Přitom je to trochu zvláštní, protože Ježíš, který západní myšlení ovlivnil nesmazatelně, nikdy neřekl, že by "boží království bylo uvnitř vás". On naopak zdůrazňoval, a byla to jedna z centrálních tezí, že "boží království je mezi vámi". Kdo tedy hledá boží království uvnitř sebe, hledá marně, nikdy ho nenajde, protože tam nikdy nebylo, není a nebude. Ráj není v člověku, jakkoli je psychologicky nastaven. Boží království není uvnitř, je mezi. A to je přece něco úplně jiného. Zde tedy víra předává štafetu sociologii a ekonomii - a všem ostatním humanitním oborům, dědicům poslání, které zkoumají věci nikoli mezi "nebem a zemí", ale mezi lidmi a lidmi.
Superman a mikrozázraky
Všimli jste si něčeho zvláštního u superhrdinů? Ekonomie má ve zvyku dělit (i sebe) na mikro a makro. Tak třeba superhrdinové dělají senzační mikrozázraky, ale žádné pořádné makrozázraky. Například Supermanovi nedělá problém zachránit autobus plný dětí, ale že by jednou provždy vylepšil silnice nebo pravidla silniční dopravy, to ne. Spiderman chytne plno zlodějů, ale nepřispěje svou genialitou k institucionální reformě policie.
Podobně tak Ježíš uzdraví mnoho malomocných a slepých, ale malomocenství či slepotu jako takové nevyléčil. Nasytí několik tisíc hladových, ale problém hladu obecně neřeší. Veškeré zázraky, co kdy Ježíš udělal, byly - až na výjimku spásy samotné - mikrozázraky. To má tedy společného s našimi současnými superhrdiny: jejich zázraky nemění podstatu, předivo věcí. Kdo byl na správném místě ve správnou dobu, byl uzdraven nebo nasycen, ale kdo ne, měl smůlu. V těchto oblastech tok dějin změněn nebyl.
Nudný superman
A zde právě nastupuje role těch tichých superhrdinů, kteří sice ne-umí uzdravit či nasytit zástupy, ale mravenčí prací dělají právě makro-zázraky. Žádný doktor nedokáže zachránit malomocného tak, jak to udělal Ježíš, ale umí jich zachránit celé zástupy - a to do té míry, že dnes už malomocenství v naší společnosti je zcela zlikvidováno.
Žádný byrokrat nechytne padající vlak z mostu či nenahradí svým železným tělem chybějící kolej, jak to uměl superman, ale vylepšená dopravní pravidla zachránila život stokrát více lidem, než které by byl i superman schopen pochytat, i kdyby dělal jen a pouze dopravní nehody na plný úvazek (ani superman totiž nemůže zachraňovat dvě havárie najednou). A zde se právě dostáváme k institucím, tedy k věcem "mezi lidmi", které se nedají léčit zázračným mávnutím ruky, ale pouze pomalou prací, plnou pokusů a omylů, nejistot, nudy, hádek a kontroverzí. Nicméně cíl je stejný: pomáhat lidem, zpřítomňovat to království, které je "mezi" - kde je mezi námi méně chudoby, méně nemocí, méně slepých, a více živých.
Psáno pro HN
Pokud o nebi vůbec uvažujeme, je rozšířená víra, že nebe je něco, co se týká lidské psychiky, tedy jakéhosi vnitřního nastavení člověka. Jedná se tedy o jakousi osobní věc, "duševní nastavení", jako by bylo každého volbou, jak se bude dívat na svět. Koneckonců tak nějak se o tématu pojednává v jedné známé české písni Nebe na zemi "Pro toho, kdo chce žít, je na světě plno krás a z těch krás nebe mít záleží jenom na vás".Koneckonců podobný dojem člověk získává i ze čtení jiné české klasiky Labyrint světa a ráj srdce. Jak již sám název napovídá, blaho (ráj) lze nalézt jen uvnitř, v srdci, v psychologicko-emotivním centru člověka, jehož se srdce stalo symbolem. Venku, "tam mimo" je labyrint a v labyrintu Minotaurové, lvové řvoucí, zmatek, neřád, padlý svět, který nelze narovnat, reformovat. Stáhni se tedy do sebe, člověče, a "gnothi seauton", "poznej sám sebe", je tedy přirozená reakce, na kterou nás v tomto smyslu často odkazuje i řecká tradice z delfské věštírny.
Přitom je to trochu zvláštní, protože Ježíš, který západní myšlení ovlivnil nesmazatelně, nikdy neřekl, že by "boží království bylo uvnitř vás". On naopak zdůrazňoval, a byla to jedna z centrálních tezí, že "boží království je mezi vámi". Kdo tedy hledá boží království uvnitř sebe, hledá marně, nikdy ho nenajde, protože tam nikdy nebylo, není a nebude. Ráj není v člověku, jakkoli je psychologicky nastaven. Boží království není uvnitř, je mezi. A to je přece něco úplně jiného. Zde tedy víra předává štafetu sociologii a ekonomii - a všem ostatním humanitním oborům, dědicům poslání, které zkoumají věci nikoli mezi "nebem a zemí", ale mezi lidmi a lidmi.
Superman a mikrozázraky
Všimli jste si něčeho zvláštního u superhrdinů? Ekonomie má ve zvyku dělit (i sebe) na mikro a makro. Tak třeba superhrdinové dělají senzační mikrozázraky, ale žádné pořádné makrozázraky. Například Supermanovi nedělá problém zachránit autobus plný dětí, ale že by jednou provždy vylepšil silnice nebo pravidla silniční dopravy, to ne. Spiderman chytne plno zlodějů, ale nepřispěje svou genialitou k institucionální reformě policie.
Podobně tak Ježíš uzdraví mnoho malomocných a slepých, ale malomocenství či slepotu jako takové nevyléčil. Nasytí několik tisíc hladových, ale problém hladu obecně neřeší. Veškeré zázraky, co kdy Ježíš udělal, byly - až na výjimku spásy samotné - mikrozázraky. To má tedy společného s našimi současnými superhrdiny: jejich zázraky nemění podstatu, předivo věcí. Kdo byl na správném místě ve správnou dobu, byl uzdraven nebo nasycen, ale kdo ne, měl smůlu. V těchto oblastech tok dějin změněn nebyl.
Nudný superman
A zde právě nastupuje role těch tichých superhrdinů, kteří sice ne-umí uzdravit či nasytit zástupy, ale mravenčí prací dělají právě makro-zázraky. Žádný doktor nedokáže zachránit malomocného tak, jak to udělal Ježíš, ale umí jich zachránit celé zástupy - a to do té míry, že dnes už malomocenství v naší společnosti je zcela zlikvidováno.
Žádný byrokrat nechytne padající vlak z mostu či nenahradí svým železným tělem chybějící kolej, jak to uměl superman, ale vylepšená dopravní pravidla zachránila život stokrát více lidem, než které by byl i superman schopen pochytat, i kdyby dělal jen a pouze dopravní nehody na plný úvazek (ani superman totiž nemůže zachraňovat dvě havárie najednou). A zde se právě dostáváme k institucím, tedy k věcem "mezi lidmi", které se nedají léčit zázračným mávnutím ruky, ale pouze pomalou prací, plnou pokusů a omylů, nejistot, nudy, hádek a kontroverzí. Nicméně cíl je stejný: pomáhat lidem, zpřítomňovat to království, které je "mezi" - kde je mezi námi méně chudoby, méně nemocí, méně slepých, a více živých.
Psáno pro HN