HDP neboli hrubý domácí produkt měří v penězích vše, co jsme za daný rok vyrobili.

Hrubý domácí produkt je ale statistika kritizovaná ze všech možných stran. Je to takový makroekonomický otloukánek, na kterém si kdejaký lajk i profesionál rád vybije zlost.

Jednou z výčitek je právě tvrdost netvrdost čísel HDP. Obecně toužíme po tom, aby čísla HDP rostla a ona, jak se ukazuje, skutečně růst mohou. Z růstu máme radost, jenže s tímto zdánlivě jednoznačným ukazatelem lze ve skutečnosti cvičit jako na ledě, nebo spíše na trampolíně, v každém případě kluzce a divoce.

Cestování v čase

Růst totiž ne vždy skrývá skutečný růst, a čeho se nám občas v číslech o HDP opravdu dostává, je statistika, kterou by možná lépe vystihoval název Hrubý Dluhový Produkt. Nejedná se zde o tajuplnou magii, spíše se zde projevuje jeden z nenápadných půvabů peněz. Jejich zvláštní vlastnost, schopnost cestovat v čase, což je zároveň i schopnost vytvářet dluh.

Peníze jsou forma energie. Kam je dáte, zasadíte, tam se něco děje. Peníze se mohou přelévat horizontálně i vertikálně, tedy geograficky - z místa na místo. Rychlost a volnost tohoto pohybu se stala průvodním jevem (nebo tahounem?) globalizace.

Peníze a taky ještě...

Peníze se ale mohou (na rozdíl od lidí) pohybovat i v čase. Cestování časem jim umožňuje jejich základní charakteristika: protože se jedná o abstraktní konstrukt, nejsou vázány hmotou, prostorem ani časem.

Stačí slovo, třeba psaný nebo i verbální slib "rozjeďte to, zaplatím to", a v Dubaji se mohou začít stavět megalomanské mrakodrapy.

Pochopitelně, bankovky a mince časem cestovat nemohou, ale to jsou jen symboly, zhmotnění, ztělesnění či inkarnace maličké části této energie. Díky této vlastnosti peněz můžeme energeticky tunelovat budoucnost ve prospěch současnosti. Dluh dokáže přesouvat energii z budoucnosti do současnosti.

Alkohol má také tu zvláštní moc. Nedokáže zvýšit celkovou náladu nebo energii dotyčného, ale dokáže ji přesunout z následujícího dne. Jinými slovy "energetická hodnota" víkendu je konstantní, jen se jí kus přesunul z budoucna (sobotního rána) do současnosti (pátku večera). Alkohol vyluxuje, stejně jako peněžní dluh, energii ze sobotního rána a přesune ji, investuje ji do pátečního večera. A máme najednou tolik energie, že se až začínáme chovat jinak, mimo naši normu. Jsme troufalejší, více spotřebováváme a šíleně se bavíme. Peníze mají mnohem delší dosah než víkend.

Růst nerůst

Debata o růstu HDP je tedy nesmyslná. A tentokrát nikoli z filozofických nebo metodologických důvodů, ale z čistě technických a ekonomických. Jaký smysl má statistika HDP za situace násobně vyššího deficitu v jeho pozadí?

Pro neekonomy: HDP se dá ovlivňovat pomocí dluhu. Pokud chcete vysoký růst v daném roce, to není žádná věda, prostě do ekonomiky napumpujte peníze. Jaký smysl má ale měřit růst, pokud jsem si na něj půjčil?

Pozor, šampáňo má bubliny!

Jinými slovy, deficit a růst jsou závislé proměnné, spojené nádoby. Růst, který všude kolem vidíme, je umělohmotný růst. V tomto slova smyslu to není růst díky ekonomice, ale díky státu. Navrhuji změnu terminologie, jak už bylo řečeno: HDP je Hrubý Dluhový Produkt.

Mluví se teď, byť nesměle, o otvírání lahví sektu. Pomalu ale s tím opojným nápojem plným bublin (spekulativních, dluhových, finančních?), který stoupá do hlavy! Víte, kdy opravdu skončí krize? Až zaplatíme dluhy, kterými jsme ji překryli.

Psáno pro HN