Podsvícený plakát v pražském metru s patřičně krásnou ženou na obálce, vybavenou neúnosným množstvím nákupních tašek, hlásá hlavním nadpisem Merry Shopping. Zdánlivě nedůležitá banalita reklamního sloganu však prozrazuje cosi velikého o naší době. Místo Merry Christmas říká rovnou bez ideologického komponentu Merry Shopping, protože se v naší době z Vánoc obecně stalo právě toto.

Mimochodem není nic dojemnějšího než reklama na událost, která už je pasé. Předvolební plakáty po volbách. Volby jsou již dávno rozhodnuty, ale politik s vyretušovaným úsměvem stále do vzduchu slibuje slušnost, peníze, bezkorupčnost. Reklamy na koncerty, které nám měly změnit život. V čase zamrzlé sliby, které vyprávějí také o tom, jak si asi zvláštně vede reklamní trh, když nevadí, že měsíce leží jejich plochy ladem minulé události. Člověk v těchto pohrobcích vidí lépe tu marnost, podobně jako vyhozené vánoční stromky u popelnic, ideálně ještě se zbytky zlatých třpytivých cancourků, které ještě před pár dny rozsvěcovaly světlo v očích našich dětí.

Ale přesto jde spíše o náš největší společný svátek, který zde máme. A už jen z důvodu této prastaré celokulturní oslavy bychom si je měli chtít užít. A zrušení Vánoc, byť to v předvánočním stresu mnohé napadne, by tak byla tragédie. Země, kde se její obyvatelé dohodli, že zruší Vánoce.

Někteří ekonomové s oblibou, na základě prosby z novin nebo i z vlastní iniciativy, před Vánocemi vypočítávají, jak jsou Vánoce - a jakékoli nereciproční dávání dárků obecně - šíleně neefektivní. Žádný to nenavrhne přímo, ale vyplývá z toho, že zrušením Vánoc bychom ušetřili. Nějaké to procentíčko navíc. Protože jsme asi společnost tak chudá, že nám musejí ekonomové doporučovat, abychom si přestali dávat neefektivní dary.

To, že ekonomicky vychází lépe život bez Vánoc a darů, ale svědčí o fachidiotském nastavení našeho ekonomického myšlení spíše než o idiotství Vánoc a obdarovávání se v životě. Ach, to neefektivní, zbytečné dávání si darů, protože jsme si blízcí.

Co nás trápí, je, že pořádně nevíme, co si dávat. A že nemáme čas pořádně nakupovat ani v ten svátek nakupování. Všichni už všechno mají, zbývají tedy jen děti, které jsou, co se hraček týče, stále ještě nenasytné. Ona sytá společnost se obdarovává špatně, abychom posílali dary tam, kde je to potřeba, k tomu jsme ještě jako civilizace nedospěli.

Nic proti nakupování - jsme lidé, kteří povětšinou nic, co by se dalo darovat, nevyrábějí. A jediný způsob, jak se nenásilně dostat k novým věcem, je koupit je. Takže z toho nakonec vychází leden jako doba klidu, kdy všichni nějak tak odpočívají po předvánočních oslavách, cestování, vaření a nakupování, vyspí se z novoročních kocovin a vybalovacích seancí po příjezdu z hor. Vše se vrací do své svaté rutiny a člověk si do pravidelné práce vlastně tak s oddychem přijde trochu odpočinout po všem tom bujarém odpočívání svátečním.

Nejjistější předpověď počasí na příští den je, že bude plus minus stejně jako dnes. Od meteorologů vím, že takováto předpověď po celý rok vychází na padesát procent. Tento rok tedy ekonomicky bude podobný jako loni, tedy dobrý. Procentuální variace HDP nemá bez detailních statistik šanci normálně pracující člověk vůbec pocítit.

Bude nám skvěle, budeme žít v míru, v bohaté společnosti, která se zásluhou žádného z nás těší veliké klice, že se nachází tam, kde se nachází. Politici budou dělat trochu ostudu, ale pokud si to člověk vezme z té lepší stránky, aspoň bude v hospodě na co nadávat, vždyť to je jako takový svérázný místní seriál na pokračování.

Ale kromě toho jako národ nemáme velikých bolístek, které by nás mohly trápit, což se mimochodem projevuje tím, že nás trošku pálí dobré bydlo. Jen kvůli tomu, že hospodářství roste pomalu, bychom neměli zapomínat, že už teď žijeme ve společnosti, která - alespoň ekonomicky - vyrostla a je velice bohatá. A to i po všech těch vánočních výdajích.


Psáno pro HN