Světem běží zpráva, že společnost Apple dosáhla rekordní kapitalizace - žádná firma takto vysokou hodnotu nikdy neměla. Co to značí? Jedná se zcela jistě o jakýsi přechodový moment. Hlavní výrobek Applu již dávno není telefon nebo přehrávač hudby, ale iPhone nebo iPad, který sice umí jak telefonovat, tak přehrávat hudbu, ale k tomu tisíce dalších věcí. Do jisté míry by se dalo říci, že Apple prodává nekonečnost - aplikací do "telefonu", které si zákazník může buď zadarmo, nebo za drobný peníz nainstalovat, je skutečně téměř nekonečně a nic nenaznačuje tomu, že by se trend měl zastavit či zpomalovat.

Dále je zajímavé si všimnout, že s rozbíháním aplikací všemi směry tak, aby si každý našel to své, jde ruku v ruce unifikace přístroje. Hardware je v každé ruce stejný, ale každý člověk si jej přizpůsobuje k obrazu svému. Pryč jsou doby, kdy se pro každý koutek trhu stavěl na míru šitý přístroj - iPhone je prostě stále stejný (pomineme-li nové verze).

Z toho vyplývá pozoruhodná věc - stejný telefon bude mít začínající student i multimilionář. Stejně tak jako nelze koupit jakousi drahou (archivní?) coca-colu, nelze koupit iPhone, který by světu okázale ukázal sociální zařazení svého vlastníka. Bohatý člověk bude mít v garáži zaparkovaných několik honosných aut, bude mít velikou vilu a bazén, doma sbírku umění a žít v luxusní čtvrti, pít archivní víno a jíst vybrané sýry, ale iPhone bude mít úplně stejný jako všichni ostatní. A to právě v době, kdy iPhone člověk používá více než cokoli jiného, kdy se smartphone stává naším nejdůvěrnějším bližním. Den bez auta je představitelný, den bez mobilního bližního mnohem hůře. Tento přístroj nosíme neustále s sebou, auto ne, a dokonce s ním i spíme. Přidejte k tomu to, že jej často nosíme na intimních místech - buď u srdce (v náprsní kapse), nebo u pohlaví (v kapse), a obraz neoddělitelného průvodce životem, bližnějšího než bližní, je na světě.

To nás jistě dostává, tato unifikace majetku, k úvaze o rovnostářství, které vzešlo z trhů samotných, z logiky věci bez výraznějšího vměšování státu. V tomto smyslu mi vždy přišel odpor levice vůči McDonaldům zvláštní - právě McDonald's je prostorem, který sice žádnou komunitu nevytváří, ale nepoznáte zde rozdíl mezi bohatým a chudým. Zde neexistují luxusní statky ani okázalá spotřeba - zde všichni dostávají to samé za peníz, který si může dovolit každý -, tedy v tomto smyslu jakýsi sen levice.

Ruku v ruku v ruce s touto spontánní unifikací je zajímavé se zamyslet, kolik činností dnes nahrazuje mobil. Kdysi jsme potřebovali přehrávač, záznamník hlasu, fotoaparát, GPS navigaci, knihy, kuchařku, počítač, album s fotkami, zápisník, videopřehrávač a skříň s VHS kazetami, svítilnu, kalendář, monitor tepu, krokoměr, obchodní centrum, hry, tužku a papír, bankovní přepážku, překladový slovník, mapy, kalkulačku, odběr novin a časopisů, taxi operátora, videokameru a tak dále. Telefony typu iPhonu tak paradoxně redukují výbavu domácnosti do jistého minimalismu. Je zcela jisté, že se právě do tohoto prostoru stěhuje ekonomika, a to celkem rychle, neb ještě já velice živě pamatuji na doby, kdy vše výše zmíněné bylo (touženou) výbavou standardní domácnosti.

Ekonomika je z tohoto pohybu živa. Před dvaceti lety jsme ke komunikaci v drtivé většině nepotřebovali trh - lidé se prostě sešli a bavili se. Dnes se drtivá většina komunikace odehrává za nutné asistence trhu. A toto předání komunikace z osobní úrovně trhu přineslo veliký ekonomický boom.

Avšak má to jistě i stinné stránky. Dnes sice můžete mít na Facebooku tisíce kamarádů, kteří toho o vašem životě budou vědět více než nepřipojení máma a táta, ale kolika lidem dnes člověk napíše dopis, byť e-mailem? Mobil se stává našimi ústy, ušima, očima, nervovým systémem a komunitou. Bez mobilu se cítíme hluší, němí, slepí. Mimo. Není tedy divu, s tou tržní kapitalizací. Výkvět specializované společnosti se vměstnává do malého přístroje, který má v symbolu nakousnuté jablko, které jako by připomínalo pád z ráje a ochutnání z plodu stromu poznání dobrého a zlého.


Psáno pro HN