Překvapivě nízký výsledek státního rozpočtu z minulého roku je pro vládu klasickým příkladem dobré zprávy, která vzápětí zamrzí. Je to pro vládu Pyrrhovo vítězství, na rozdíl od historického boje však vítězství v mnoha oblastech celkem úsměvné a vtipné.

Vtip číslo jedna
Tak zaprvé si vzpomeňme, že rozpočet na rok 2007 vznikl v politickém vakuu, nikdo za něj nenesl pořádnou zodpovědnost a byl to historicky široko daleko jediný rozpočet, který nebyl proklamován jako reformní. Naopak, byl to rozpočet sestavený spíše úřednickou než politickou setrvačností a byl zrozen z limba povolebního bezvládí. Byl to rozpočet nikoho, nikdo se k němu nehlásil. Navíc byl zatížen zcela zbytečným a skokovým navýšením sociálních výdajů, na nichž se v předvolebním opojení podíleli všichni a z nichž měli všichni později kocovinu (ale nikdo odvahu je zrušit). Zkrátka měl to být nejhorší rozpočet. A výsledek: právě tento rozpočet, vytvořený bez jakékoli silné politické ambice, dopadl zatím nejvyrovnaněji ze všech rozpočtů v dějinách České republiky. Vtip číslo jedna.

Co dál s reformou?
Vtip číslo dvě: rozpočet za nereformní rok 2007 dopadl mnohem lépe, než jak vláda plánovala, že mají dopadnout rozpočty reformní. Nechtěně dobrý výsledek za loňský rok strčil do kapsy nejen plán na reformní rozpočet 2008, ale i výsledky, kterých chce vláda dosáhnout na roky 2009 a 2010. Již dávno byla současná vláda oprávněně kritizována, že její plán snižování deficitů je málo ambiciózní. Nyní je to nad slunce jasné. Jinými slovy: vláda bude muset bezpodmínečně připravit novou koncepci reformy veřejných financí, která mnohem odvážněji sníží zadlužování. Pokud k tomuto kroku vládu nedovedla vlastní zodpovědnost ani tlak voličů, ekonomů či mezinárodních organizací, dosáhla toho ekonomika samotná. Vláda jednoduše nemůže dovolit, aby její reformní rozpočty na roky 2008-2010 dopadly hůře než „nereformní rozpočet nikoho“ z roku 2007.

Rezervy v rozervaném rozpočtu
Třetí vtip: rezervy (tedy to, co jednotlivá ministerstva z přidělených peněz neutratila) dnes narostly na 90 mld. Kč. Pro představu: deficit státního rozpočtu za rok 2007 byl 64 mld. Kč. To znamená tři věci: Zaprvé se na účtech ministerstev povalují peníze, které by stačily na zaplacení jednoho a půl státního deficitu. To je sice vtipné, ale když si uvědomíme, že státní organizace takto jednou rukou nenápadně šetří (lépe nevědět na jak nevýhodných běžných účtech) a druhou rukou si stát draze půjčuje, přestává to být zábavné. Takovéto hospodaření s veřejnými penězi je neobhajitelné. Zadruhé není dost dobře možné státní finance plánovat, pokud se vám z roku na rok převaluje téměř sto miliard, o kterých nemá nikdo přehled. Ovšem nejdůležitější je třetí skutečnost: když se již třetí rok v řadě ukazuje, že ministerstva každoročně nevyužijí desítky miliard korun, očividně dostávají (mnohem) více než potřebují nebo stíhají utratit. Upozorňuji, že k tomuto nenápadnému šetření dochází bez jakéhokoli přikládání nožů na krk ministerstvům či mediální pozornosti, natož tlaku. O co více by se dalo ušetřit, kdyby si vláda na výdaje ministerstev posvítila? Co z toho plyne: vláda se již definitivně bude muset vypořádat s rezervami (jednoduše je ministerstvům vzít a zavést přísnější a vynutitelné výdajové stropy), sjednotit příjmy a výdaje (konečně dokončit projekt jednotné státní kasy a zavést centrální nákupy), zavést efektivnější management (zrušit tabulková omezení a nechat ministerstvům volnější ruku a jistý podíl z ušetřených peněz nechť jde do zvýšení platů), zamezit plýtvání (výdajové, organizační a personální audity) a vůbec učinit celé veřejné finance přehlednější a průhlednější.

Ekonomika žebrá o nižší deficit
Čtvrtý postřeh je spíše o důvtipu, než že by byl vtipný: znamenají výsledky z roku 2007, že reformy nepotřebujeme? V žádném případě nikoli. To je ten nejchybnější závěr, ke kterému je možno dojít. Vláda sice bude muset použít mnohem více důvtipu, aby obhájila nutnost reforem, ale v reformách jednoznačně pokračovat musí. Pokud totiž výsledek z loňského roku něco znamená, pak to, že se na reformách musí přitvrdit, nikoli je zvolňovat. Nemluvě o tom, že v současné konjunktuře bychom měli vykazovat rozpočet přebytkový, nikoli zadlužený. Navíc se vynikající výsledek (opět) dostavil díky vyšším příjmům z daní, nikoli díky šetření nebo úsilí vlády. Obrazně řečeno si tak ekonomika sama říká o nižší dluhy než jak je ordinuje vláda. Co se stane, až ekonomika přestane růst a nastanou horší časy? Vláda se bez reforem propadne do ještě větších dluhů, než které se ji daří sekat dnes. Tak si dejme pozor, aby nás ta ekonomická sranda nepřišla příliš draho.

Publikováno v HN