Kdo sleduje Hru o trůny, ví, že polovina zápletky je o Zdi a o zimě, která nastává. "Přichází zima" je zvolání, které se prolíná celým seriálem jako refrén. Zeď, která chrání civilizovaný svět před divokými národy a nemrtvými příšerami ze severu, je pečlivě hlídána a její protržení znamená něco jako konec světa. Zeď má stovky metrů do výšky a táhne se 300 mil. Je to taková ostrá sněžná hora osázená hlídkou. Poslední epizoda páté série končí tím, že králové severu zjistí, že skutečným nepřítelem nejsou barbarsky divoké národy, ale zlo samo o sobě.


Čiré zlo zde má podobu čirého zla − nemrtvých zombíků, kteří baží po čemkoliv živém. John Snow, hlavní hrdina, se snaží skutečné hrozbě − invazi zla − zabránit tím, že se chce spojit s divokými národy severu, které žijí za Zdí a s tímto zlem jsou dennodenně konfrontovány. Divocí před zlem utíkají a snaží se nalézt útočiště za Zdí, většina králů je však chce nechat na jejich straně Zdi − ať si se zlem bojují sami.

Trik je v tom, že civilizované země nemají dost energie na to, aby se zlu bránily samy − John Snow se tedy snaží přesvědčit civilizované krále, aby se "severskými divochy" uzavřeli smlouvu a společně bojovali proti skutečnému nebezpečí − proti zlu. Nikoliv proti lidem, kteří jsou jiní a divocí, ale proti zlu samotnému. Zatím to dopadlo tak, že Johna Snowa zabili jeho vlastní jako zrádce.

Hra o trůny byla natočena dávno před tím, než se spustila běženecká vlna, paralela je to ale silná. Naše zdi se nyní staví směrem k Jihu, nikoliv Severu − je to spíše Jih, který nám dělá starosti. Evropa už se nějaký pátek nerozděluje na Západ a Východ, jako to bylo před deseti lety, kdy Východ vstupoval do Západu a kdy na Západě panovaly obavy z Východu. Za prvé nás bylo hrozně hodně − skoro sto milionů, tedy čtvrtina tehdejší EU. Za druhé jsme byli chudí − celý sečtený HDP 10 nových zemí, které do EU vstupovaly, byl na úrovni jedné jediné členské země EU: Nizozemska. Za třetí jsme byli jiní, jiné etnikum, totiž slovanské − přitom žádná slovanská země předtím v EU nebyla. Za čtvrté jsme měli jiné dějiny, totiž komunisticko-totalitní v politice a centrálně plánované v ekonomice.

To píši jenom proto, aby bylo vidět, jakou odvahu rozšíření EU muselo doprovázet, pokud se podíváte na vlnu strachu a nenávisti, která doprovází běžence. Ano, i tenkrát se o nás říkalo, že krademe, jsme korupční, že Evropu zaplaví levní instalatéři z Polska a že se rozšířením EU zabrání rozšiřování dalšímu. Žádné strachy (snad až na ten poslední) se nekonaly. Tím nechci shazovat náš národ či národy, naopak − dokázali jsme se v Evropě neztratit a ekonomicky se nemáme za co stydět, zapojili jsme se tak, že je to výhra pro obě strany. To, že to je horší se studem politickým, už je jiná kapitola.

Evropa nás brala jako příležitost, nikoliv jako hrozbu. A tak to také dopadlo. A tak bychom měli brát i ty, kteří chtějí mezi nás, ale přitom nejsou "naši", běžence. Jakub Horák dobře upozornil na to, že Steve Jobs je sám dítětem syrských běženců. Kvóty, o kterých se uvažuje, jsou v řádu sta tisíc, tedy desetinky jednoho procenta naší populace. I kdyby se do EU nastěhovalo pět milionů běženců, o čemž nikdo neuvažuje, je to stále jedno procento naší populace.

Bojíme se totality islámu − ale není to to samé, čeho se bojí a před čím utíkají běženci? A nebude lepší spolu s nimi bojovat proti zlu? My se nebojíme běženců, ale zla, které si myslíme, že s sebou nesou − a oni přitom před stejným zlem utíkají. Já zcela chápu, že situace není černobílá a že jednoduchá řešení neexistují. Pokud je to u většiny z nich islámský fundamentalismus, jaká je lepší zbraň než ukázat lepší tvář? Jakýkoliv fundamentalismus je smrtící. Ani my, Evropané, přece nechceme bojovat proti lidem, chceme bojovat proti zlu − společně.

Šestá série Hry o trůny se prý právě točí. Jsem zvědav, jak si tvůrci poradí s nyní najednou tak překvapivě aktuální a politicky ošemetnou otázkou Zdi − tak aby za Zdí nezůstali lidé, kteří potřebují pomoc a kteří sami před zlem utíkají, ale aby za Zdí zůstalo zlo, které mezi lidmi nemá co dělat.

Psáno pro HN