České veřejné rozpočty reformujeme pomaleji než "stará" Evropa. A to přesto, že je na tom naše ekonomika, co se růstu týče, mnohem lépe než ekonomiky západní. Snižování daní je sexy, ale je to v tomto kontextu úplně nejlepší nápad?

Pamětníci si jistě vzpomenou na reklamní slogan energetického nápoje "když chceš víc, než můžeš", který před pár lety zaplavil billboardy (jiný nápoj než ten, který si letos vzal na mušku ministra Schwarzenberga).

Po nedávné vládní "inventuře úspěchů" lze nyní prohlásit, že v oblasti hospodaření státu je naše situace poněkud paradoxní. Za Evropou v tempu reforem totiž zaostáváme. A ani budoucí vládní "ambice" snížit shodek mnoho optimismu nepřinášejí. Přitom na to máme - Můžeme více, než chceme.

Potenciál by byl

Přestože se vlády od roku 2004 předhánějí s reformními rozpočty, každý z nich dopadl mnohem lépe, než vláda slíbila, plánovala či řečeno trošku škarohlídsky - chtěla. Prostor pro ambiciózní reformy je tedy očividně širší, než jakákoli vláda zatím využila. Nebo ještě jedna parafráze: Nikoli zdroje, ale potenciál zde je.

Tato nečekaně pozitivní čísla vláda vždy vzala z té lepší stránky a spíš než ke zvýšení ambice či vytyčení tvrdších cílů využila lepších než očekávaných výsledků k pletení vavřínů, na nichž se dobře spí.

České výsledky sice vypadají uspokojivě ve srovnání s minulostí (v roce 2003 jsme měli deficit 6,6 procenta HDP). Ale od té doby nás za prvé předbíhá i Evropa a za druhé se naše plánované deficity drží kolem tří procent, přestože hospodářský růst je na rekordní úrovni.

Když se ekonomika sama zaslouží o nižší než naordinovaný deficit, na plány vlády v oblasti snižování deficitu to nemá žádný vliv. I na příští rok se plánuje schodek ve výši tří procent; výsledek, jehož jsme již dosáhli v roce 2004...

Evropa je na cestě...

Před dvěma lety jsem psal článek o tom, jak má Evropa, a dokonce i eurozóna, problémy s dodržováním vlastních maastrichtských kritérií - dokonce větší než samotné kandidátské země. A to hlavně v oblasti (ne)vyrovnaného hospodaření politiků.

Z patnácti původních zemí EU jich celá třetina překročila povolenou tříprocentní rychlost zadlužovaní. Sedm západních ekonomik mělo v roce 2005 vyšší dluh než povolených šedesát procent HDP. V té době na tom s hospodařením byly kandidátské země, které se o euro snažily, výrazně lépe než samotné země eurozóny.

Mezitím se však mnohé událo. Kolik zemí porušuje povolenou rychlost zadlužování dnes? Z východních zemí EU žádná. Za rok 2007 to zatím vypadá, že jediným hříšníkem celé evropské sedmadvacítky bude jen Maďarsko (Eurostat odhaduje schodek veřejných financí přes šest procent).

Průměrné celkové zadlužení zemí EU - se kterým se bojuje mnohem obtížněji - za dva roky rovněž kleslo. Evropa na svých hříších od roku 2005 výrazně zapracovala. Německá ekonomika během dvou let dosáhla téměř vyrovnaného rozpočtu. Portugalsko stáhlo deficit z šesti procent na polovinu.

...my na místě

A co Česká republika? Od roku 2004 se zadlužujeme zhruba stejným tempem. Navíc za lepší než očekávané výsledky vděčíme spíš lepšímu výběru daní než úsporám.

To, že tento růst nebude trvat věčně, je po masáži záporných čísel z USA nabíledni. Západní evropské státy toto období růstu využily a alespoň trošku snížily své deficity a dluhy. I zde se jistě dalo udělat více, rozpočty by v těchto dobách měly být přebytkové, ale i tento pokrok hravě zastiňuje naše výsledky posledních let. Na rozdíl od evropského průměru totiž český celkový dluh neklesá, ale zůstává na úrovni roku 2003. Ani na příští roky nám Eurostat nevěští pokles.

V ještě horším světle se však české výsledky jeví, pokud vezmeme v potaz dynamiku ekonomického růstu. Ekonomové za tímto účelem používají takzvaný cyklicky očištěný deficit. Tedy jaký "nárok" má ekonomika na deficit vzhledem k tomu, v jakém stadiu hospodářského růstu (nebo poklesu) se nalézá. Zde je výše našeho zadlužování již skutečně neoprávněně vysoká. Vzhledem k plánům na rok 2008 totiž dosahujeme druhého nejmizernějšího výsledku ze všech zemí unie. Dle předpovědi Eurostatu se o toto nelichotivé druhé místo hned za Maďarskem dělíme s Rumunskem. Maďarsko však zažívá své nejhorší novodobé období, kdežto my nejlepší.

Lépe a usilovněji

Vláda si udělala malou veřejnou inventuru, co se jí povedlo, a co nikoli. Je dobře, že vláda provedla první výkop a veřejnosti předložila účty. Je dobře, že vláda skutečně mnohé reformy započala a pustila se občas i do těch méně populárních (poplatky). Jenže, jak je vidět, na oslnivé výsledky si ještě zatím budeme muset počkat.

A to i v laskavém srovnání s evropským průměrem, natož se skutečnými reformními šampiony jako je Slovensko. Můžeme rychleji snižovat deficit, můžeme snižovat dluh, můžeme rychleji přijmou euro - můžeme, ale nechceme.

vyšlo v HN