Kvantum útěchy aneb Proč naše banky nemají problémy
Minulý týden měla premiéru nová Bondovka Quantum of Solace, tedy volně česky přeloženo, Kvantum útěchy nebo Dávka útěchy. V Bondovkách se pokaždé dočkáme překvapivých zvratů a tady je ten oslí můstek na náš bankovní sektor: před deseti lety kroutil stabilní bankovní sektor západního světa hlavou nad nešťastným bankovním sektorem naším. Dnes jsme si vyměnili role.
Kdo by to byl čekal? V tom může být dávka útěchy - poučení z krizového vývoje vedlo k velké opatrnosti a dnes jsou banky našeho regionu mnohem lépe připraveny na turbulentní časy.
Poučení z krizového vývoje
Čím to? Předně jsme se již jednou spálili - příliš blahosklonné půjčování polostátních bank podnikům vedlo k problémům a následně k obezřetnosti komu půjčit a za jakých podmínek. Za oceánem banky rozpůjčily vše, co od střadatelů měly, ve Francii dokonce o třetinu více. A v takovém Irsku dvaapůlkrát více (banky samotné se zadlužovaly). České, polské a slovenské banky však půjčovaly jen 72, 83 respektive 68 procent vkladů. Naše banky tedy byly mnohem opatrnější a podstatnou část klientských úspor si raději nechávaly na bezpečných kontech. Mají tedy teď dostatek likvidních peněz.
Oproti tomu Maďarsko mělo tento poměr 134 %, navíc často v cizích měnách. Nebylo tedy žádným překvapením, že právě tato země sklízí ovoce přílišného bankovního dobrodružství.
Přidáme tomu, kdo má
Další rozdíl je ve vysoké zajištěnosti vkladů. Laicky řečeno: banky u hypoték půjčovaly v průměru 58 % (Česko) až 80 % (Polsko) hodnoty zástavy, nepůjčovala se tedy celá částka odhadní ceny. Ústavy tak byly velice dobře a konzervativně pojištěny.
Naproti tomu ve Spojených státech se zajištění pohybovalo v poměru téměř jedna ku jedné. Navíc se tam udělovaly hypotéky pouze na základě (budoucí) hodnoty nemovitosti, kdežto u nás bylo potřeba ještě navíc prokázat schopnost splácet, tedy doložit výši příjmů.
Stejně konzervativní jako banky byly koneckonců i naše domácnosti. Zadluženost českých domácnostní byla z globálního hlediska velice nízká, činila 21 % HDP (na Slovensku dokonce jen 17 %). To na západ od nás jsou běžná několikanásobně vyšší čísla, třeba Dánsko dosáhlo v tomto ohledu 124 % HDP. Zřejmě u nás pořád ještě přežívá starý dobrý zvyk, že chce-li člověk "extra buřt", musí si na něj nejprve naspořit. Jinde už převládá spíše pravidlo, že "na dluhy neprší".
Dlužme se přátelé!
Stejně tak jsou navzdory všemu naše veřejné finance - tedy veřejný dluh - v mnohem větším pořádku, než je dnes obvyklé na západ od Plzně. Možná to je pro mnohé překvapující konstatování, ale český i slovenský veřejný dluh je opravdu jen na polovině evropské či dokonce americké úrovně.
I přes vše výše uvedené byl bankovní sektor střední a východní Evropy nejdynamičtěji rostoucím sektorem na celém světě. Od začátku nového tisíciletí rostl zisk bankovních institucí u nás o více než čtvrtinu ročně. Takový nárůst nedohonil ani bankovní sektor v Číně, Indii či Austrálii.
Navíc se předpokládá, že tento růst bude pokračovat i v následující dekádě a náš region bude nadále tím, kde bude zisk růst nejrychleji. Zahraniční banky tedy mohou být se svými investicemi nanejvýš spokojeny a vlastnictví našich bank je vysoce výnosnou záležitostí.
Naše krize: už byla
Nedávno vyšla zajímavá ekonomická studie, zkoumala, kolik za posledních 30 let nalil stát do záchrany bank.
Například při české bankovní krizi, která začala v roce 1996, erár do bank během několika let napumpoval 6,8 % ročního HDP. Tenkrát nám to (právem) připadalo hodně. V ostatních zemích - s výjimkou Maďarska, které své banky napumpovalo hned na začátku transformace - to bylo ještě méně. A pokud se podíváme na celou věc globálně, pak cena za záchranu bank činí za krize v posledních třech dekádách v průměru 13,3 % ročního HDP dané země.
Pokud se však podíváme na odhady (a jedná se skutečně o předběžné odhady) fiskálních záruk ze současné krize, možná se nám zatají dech. Přestože se prozatím jedná jen o předčasné odhady současných maximálních záruk, takové Spojené státy se za jediný rok zaručily ve výši 7 % HDP. A jiné země jsou na tom dle studie BNP Paribas ještě hůř. Rakousko se zatím zaručilo za své banky ve výši 37 % svého ročního HDP, Irsko - pokud započteme i záruky za vklady - ručí dokonce do výše 260 % HDP.
Chodí štěstí dokola...
Jinými slovy: přes všechen ten povyk jsme z toho vyšli ještě relativně levně. A to je přece jen útěcha, i když slabá jistě ne útěcha hodná agenta 007...
Článek vyšel v HN a v slovenském deníku SME
Kdo by to byl čekal? V tom může být dávka útěchy - poučení z krizového vývoje vedlo k velké opatrnosti a dnes jsou banky našeho regionu mnohem lépe připraveny na turbulentní časy.
Poučení z krizového vývoje
Čím to? Předně jsme se již jednou spálili - příliš blahosklonné půjčování polostátních bank podnikům vedlo k problémům a následně k obezřetnosti komu půjčit a za jakých podmínek. Za oceánem banky rozpůjčily vše, co od střadatelů měly, ve Francii dokonce o třetinu více. A v takovém Irsku dvaapůlkrát více (banky samotné se zadlužovaly). České, polské a slovenské banky však půjčovaly jen 72, 83 respektive 68 procent vkladů. Naše banky tedy byly mnohem opatrnější a podstatnou část klientských úspor si raději nechávaly na bezpečných kontech. Mají tedy teď dostatek likvidních peněz.
Oproti tomu Maďarsko mělo tento poměr 134 %, navíc často v cizích měnách. Nebylo tedy žádným překvapením, že právě tato země sklízí ovoce přílišného bankovního dobrodružství.
Přidáme tomu, kdo má
Další rozdíl je ve vysoké zajištěnosti vkladů. Laicky řečeno: banky u hypoték půjčovaly v průměru 58 % (Česko) až 80 % (Polsko) hodnoty zástavy, nepůjčovala se tedy celá částka odhadní ceny. Ústavy tak byly velice dobře a konzervativně pojištěny.
Naproti tomu ve Spojených státech se zajištění pohybovalo v poměru téměř jedna ku jedné. Navíc se tam udělovaly hypotéky pouze na základě (budoucí) hodnoty nemovitosti, kdežto u nás bylo potřeba ještě navíc prokázat schopnost splácet, tedy doložit výši příjmů.
Stejně konzervativní jako banky byly koneckonců i naše domácnosti. Zadluženost českých domácnostní byla z globálního hlediska velice nízká, činila 21 % HDP (na Slovensku dokonce jen 17 %). To na západ od nás jsou běžná několikanásobně vyšší čísla, třeba Dánsko dosáhlo v tomto ohledu 124 % HDP. Zřejmě u nás pořád ještě přežívá starý dobrý zvyk, že chce-li člověk "extra buřt", musí si na něj nejprve naspořit. Jinde už převládá spíše pravidlo, že "na dluhy neprší".
Dlužme se přátelé!
Stejně tak jsou navzdory všemu naše veřejné finance - tedy veřejný dluh - v mnohem větším pořádku, než je dnes obvyklé na západ od Plzně. Možná to je pro mnohé překvapující konstatování, ale český i slovenský veřejný dluh je opravdu jen na polovině evropské či dokonce americké úrovně.
I přes vše výše uvedené byl bankovní sektor střední a východní Evropy nejdynamičtěji rostoucím sektorem na celém světě. Od začátku nového tisíciletí rostl zisk bankovních institucí u nás o více než čtvrtinu ročně. Takový nárůst nedohonil ani bankovní sektor v Číně, Indii či Austrálii.
Navíc se předpokládá, že tento růst bude pokračovat i v následující dekádě a náš region bude nadále tím, kde bude zisk růst nejrychleji. Zahraniční banky tedy mohou být se svými investicemi nanejvýš spokojeny a vlastnictví našich bank je vysoce výnosnou záležitostí.
Naše krize: už byla
Nedávno vyšla zajímavá ekonomická studie, zkoumala, kolik za posledních 30 let nalil stát do záchrany bank.
Například při české bankovní krizi, která začala v roce 1996, erár do bank během několika let napumpoval 6,8 % ročního HDP. Tenkrát nám to (právem) připadalo hodně. V ostatních zemích - s výjimkou Maďarska, které své banky napumpovalo hned na začátku transformace - to bylo ještě méně. A pokud se podíváme na celou věc globálně, pak cena za záchranu bank činí za krize v posledních třech dekádách v průměru 13,3 % ročního HDP dané země.
Pokud se však podíváme na odhady (a jedná se skutečně o předběžné odhady) fiskálních záruk ze současné krize, možná se nám zatají dech. Přestože se prozatím jedná jen o předčasné odhady současných maximálních záruk, takové Spojené státy se za jediný rok zaručily ve výši 7 % HDP. A jiné země jsou na tom dle studie BNP Paribas ještě hůř. Rakousko se zatím zaručilo za své banky ve výši 37 % svého ročního HDP, Irsko - pokud započteme i záruky za vklady - ručí dokonce do výše 260 % HDP.
Chodí štěstí dokola...
Jinými slovy: přes všechen ten povyk jsme z toho vyšli ještě relativně levně. A to je přece jen útěcha, i když slabá jistě ne útěcha hodná agenta 007...
Článek vyšel v HN a v slovenském deníku SME