Měl jsem připravený článek o tom, jak se českému předsednictví navzdory všem negativním očekáváním celkem daří.

Zvládli jsme plynovou krizi, krizi v Gaze, postavili se hospodářské krizi. Podařil se i diplomatický majstrštyk v podobě návštěvy Baracka Obamy v Praze...

Jenže sami sebe jsme nakonec neustáli. Ke všem těm krizím jsme přidali ještě vlastní - politickou.

Panuje-li dobré počasí

Kdyby padla vláda za normálního počasí, nikdo v zahraničí by si toho pravděpodobně moc nevšiml. A já bych nepsal tento komentář.

Jenže normální počasí není. Svět je v očekávání špatných zpráv a tahle se každému do příběhu hodí: hospodářská krize si vyžádala pád další vlády, zaznělo včera ve vysílání BBC. Hlavní zpráva na webu Financial Times hlásá: Česká vláda padla kvůli krizi. Měli jsme šanci se ukázat celému světu, pozornost médií je zaměřena na nás... a příležitosti jsme využili vskutku brilantně. Je to něco jako gól do vlastní branky.

Oslabením zareagovala nejen česká koruna, ale i jiné měny v regionu. Koruna oslabila nejvíce: o 0,8 procenta (v normálních časech koruně trvalo rok, než posílila o 2 - 3 procenta).

Panuje-li dobré počasí, ekonomika se bez vlády obejde. Obrací-li se ale na celém světě podniky k vládám s prosíkem a slzou na krajíčku, není zrovna moudré měnit kapitána.

Pokud jsme hospodářskou krizi importovali ze zahraničí, svou politickou krizí teď skrze předsednictví exportujeme po celé unii. Naše krize se stává krizí evropskou. A shodneme-li se, že finanční krize je krizí důvěry, pak stejná krize důvěry poznamenala i náš parlament.

Vláda nezískala důvěru poslanců. A dostáváme se do podobné situace jako po posledních volbách: zdlouhavé a neproduktivní vyjednávání o složení kabinetu, které, může opět trvat měsíce. Dokonce se opovažuji vyslovit domněnku, že situace je složitější, než byla v létě roku 2006.

Podomácku vyrobená krize

V roce 2006, kdy jsme neměli legitimní vládu, koloval vtip, že jsme se na půl roku stali největší nevládní organizací na světě. Něco podobného nás čeká opět - a s námi do jisté míry celou Evropu.

Z ostrůvku stability - jak jsme skutečně byli vnímání po velkou část loňského roku - jsme se postupem času stali v očích ostatních labilním hráčem, který ke všem možným krizím přidal ještě svou vlastní, podomácku vyrobenou.

Jen jsme tím nahnali další vodu na mlýn těm, kteří říkají, že obsahem politiky není správa věcí veřejných, ale výhradně těch vlastních. Alespoň na šest měsíců jsme si přece mohli odpustit to hašteření, ten politický rasismus, kterému tak často podléháme.

Mohli jsme ukázat, že středně velká země (do omrzení opakuji, že nejsme malou evropskou zemí!) zvládne předsednictví stejně dobře, jako země velké. Koneckonců, proč by měly velké země zvládat předsednictví lépe? Naopak menší země alespoň do svého předsednictví nezamíchávají tolik vlastních ambicí, a mají tak předpoklad být šikovnějším moderátorem a respektovanějším vyjednavačem. Mohli jsme ukázat, ale neukázali.

Je libo oříšek?

Teď aby se celý svět díval, jak si tady řešíme své problémy s veverkami; a studoval, proč co komu kdo udělal, kdo koho odposlouchával (ztrácím se v tom i já), proč Václav nemá rád Mirka, proč Mirka nemá rád ani Jirka, o Vlastovi ani nemluvě.

Máme v zemi vynikajícího dramatika absurdní satiry, ale předpokládám, že na tohle představení nejspíš nemá chuť se dívat ani on. Chudák Obama, teď aby se rozmýšlel, s kým si to vlastně má třást pravicí, s kým jednat a čí slovo v téhle zemi (a koneckonců i v Evropě) vlastně platí. Skutečný oříšek. Hořký oříšek.

Autor, hlavní makroekonomický stratég ČSOB, je členem Národní ekonomické rady vlády
Psáno pro HN