Člověk s tím nějak přestane počítat. Přestože moc dobře víme, že my ani naši blízcí zde nejsme věčně, nikomu z nás nikdy ona skutečná konečnost v celé své neodvolatelné a totalitní absurditě nedojde, dokud nezaklepe smrt a bez možnosti odvolání, posečkání nebo dovolání se jakési základní spravedlnosti nám odvede někoho blízkého.

Pan profesor Sojka, největší znalec dějin ekonomických teorií a přesto jeden z nejpokornějších a nejlidštějších kantorů, odešel z našeho světa prudce a rychle aniž bychom se s ním po všech těch letech mohl rozloučit. A poděkovat mu. Činím tak příliš pozdě a příliš neohrabaně. Jsem rád, že písemně, se sevřeným hrdlem se špatně mluví.

Učitel generace dějin
Dovolím si být osobnější. S profesorem Sojkou jsme odučili stovky hodin, pod jeho vedením jsem napsal mnoho stovek stran, byl jsem jeho doktorandem a kdykoli potřeboval suplovat, bylo mi ctí jej zaskočit. Pak však nastala doba jeho intenzivního léčení. Jako vždy i tentokrát to probíhalo podobně: i to zvonění telefonu bylo klidné a pokojné, jakoby omluvné. Z druhé strany se ozval hlas, který učil celou generaci ekonomů tomu, co je a co byla skutečná ekonomie v celé své krásné šíři. Ten hlas, k jehož obsahu jsem pro široký záběr znalostí jeho majitele vzhlížel, mne pak velice laskavě prosil, zda byl nebylo možné za.něj zaskočit. Tentokrát na celý kurz...

Bez mžiknutí oka, zato s polknutím a následným suchem v hrdle jsem ihned kývl a spolu s Romanem Pazderníkem nám bylo ctí, kterou si váží každý žák od velikána, odučit jeho kurz dějin.

Ale zpět na začátek. Zaujal mne vlastně hned, protože mi trochu vzezřením připomínal zpěváka Paula Simona. Od první přednáškové hodiny jsme mu viseli na rtech. Byl to jeden z mála, kdo dokázal ekonomii podat jako vědu krásnou, širokou a otevřenou. Místo nabubřelé a vševědoucí imperiální vědy, jak je ekonomie mnohými vnímána, představoval Milan Sojka ekonomii ve své nahatosti, nejistotě, se všemi jejími nedotaženými rádoby vykřičníky. Profesor Sojka z nich udělal nesmělé otazníky. Někdy z toho šel mráz po zádech.

Vzpomínám si, jak nám jednou na tabuli nakreslil v velice populární matematický model, pak poodstoupil a řekl: to jsou takové obrázky, malujte si je, pokud vás to baví, ale s realitou to nemá moc společného. V ten moment byste slyšeli spadnout špendlík. Po sále se rozneslo hrobové ticho.

Ekonomie krásná
Ještě upřímněji řečeno, byl to člověk, který nám otevřel oči co se týče vědeckého zkoumání a ekonomie samotné. Uměl se hrabat ve střevech ekonomické teorie. Milan Sojka mluvil tiše a velice erudovaně, tedy pro nepozorné či neznalé také velice složitě. Lidé, kteří hltali každé jeho slovo sedávali z tohoto důvodu v prvních lavicích a při jeho přednáškách často s otevřenou pusou a mozky šlapajícími naplno sledovali, jak je vše v ekonomii „trošku jinak“ než jak nás učili na mnoha jiných přednáškách, kde se s okázalou samozřejmostí prezentovaly „pravdy“.

A co je to ten užitek?
Když jsme po třech letech strávených parciálními derivacemi užitku dosedli na přednášku hubeného profesora Sojky, zeptal se nás tiše: a co je ten užitek? Všichni zrudli. Nikoho nás nenapadlo se nad tím za ta léta zamyslet a jen jsme slepě derivovali a integrovali, aniž jsme pořádně věděli co. Pro mnohé z nás se však v ten moment stala ekonomie ekonomii krásnou.

Byl to právě Milan Sojka, který nejen toleroval, ale povzbuzoval mne ve výbězích a exkurzech mimo klasické hájemství ekonomie. Když jsem za ním nesměle přišel s nápadem, že bych bakalářskou práci napsal na ekonomické myšlení Tomáše Akvinského, ani nemrknul okem, naopak se mu rozsvítili, a já odcházel z kabinetu s pocitem kacíře, kterému právě odvolali exkomunikaci.

V ekonomii je mnoho teorií. Pan profesor Sojka hrdě reprezentoval post-keynesiánský směr i v době, kdy byl u nás Keynes nepopulární a mnozí z nás se na té vlně, jako mladí studenti a studentky vezli též. Nyní je Keynes nejskloňovanějším jménem v zahraničním i domácím tisku. Milan Sojka předběhl dobu a bylo mu jedno, kdo si o tom co tehdy myslel.

Hrobové ticho
S Milanem Sojkou odchází i kus étosu. Kterákoli věda, která se příliš uzavře sama do sebe, která zapomíná na své dějiny a soustředí se na poslední výkřik vědecké módy je zralá na to, aby se vnitřně zacyklila, začala vytvářet nominálně-inflační „vědu pro vědu“ a přestala sloužit pro reálné potřeby vnějšího světa. Profesor Sojka tomuto celou svou bytostí bránil. Maličkou útěchou nám budiž alespoň vědomí, že Milan Sojka těsně před svou smrtí, která nastala tuto neděli stihl dokončit své Magnum opus, velkou syntézu dějin ekonomických teorií.

Všemi milovaný profesor Milan Sojka vstoupil do dějin příliš brzy. Jeho pohřeb se koná v pátek 22. kvetna v jednu hodinu ve Strašnicích. Hrobové ticho, které panovalo na jeho přednáškách teď panuje v ontologicky hlubším a strašidelně doslovnějším smyslu, než jsme si kdy kdo při jeho čiperné a hravé nátuře uměli představit.

vyšlov v HN