Je mi to šíleně líto, mrzí mne to do morku kosti, ale: Nejvíce, co bylo v reformě důchodů za poslední desetiletí uděláno, bylo založení Bezděkovy komise.

Původně to měl být jen začátek, výkop, výchozí bod k vyjednávání. Ale protože se od té doby nestalo vůbec nic, změnil se výchozí bod i ve vrchol reformního snažení v téhle oblasti.

Jistou útěchou snad může být, že se po šesti (ano, šesti!) letech na činnost této komise začíná opět navazovat. Člověku tak trošku zůstává rozum stát, proč celá nekonfliktní obnova diskuse musela počkat až na Eduarda Janotu. Ale díky Bohu za ty dary, jak se říká.

Tak teda řekněte, co dělat

Pamatuji si to celkem dobře, protože nápad Bezděkovy komise vznikal kdysi na mém stole (psal se rok 2004) a už tehdy bylo na reformu důchodů zoufale pozdě.

Celá myšlenka byla postavena na předpokladu, že u nás budou nestabilní vlády, a proto se Bezděkova komise opírala hlavně o Poslaneckou sněmovnu (ta je mnohem stabilnější než vláda). Tenkrát pro mne bylo velice důležité, aby reforma vznikla konsenzem napříč politickým spektrem, protože pašovat reformy sněmovnou "na sílu" nikam nevede. To se pak změní vláda, vše připravené zruší, začne si věci dělat po svém - a vše se zas dostane do bodu nula.

Důchodová reforma je dlouhodobá věc, trvá generaci, a je proto nutné se na základních konturách shodnout se všemi, kteří třeba budou mít tuto zemi někdy na starosti.

Jak to mělo fungovat? Experti, úředníci, ekonomové udělají své maximum, aby politikům usnadnili složité rozhodování, kterou variantu důchodové reformy zvolit. Každá politická strana zastoupená v Poslanecké sněmovně nominovala dva své experty, ti se pak scházeli s týmem odborníků, kteří jim propočítávali dopady té či oné varianty.

Dohoda zněla, že až se všechno spočítá, ukáže se, co připadá v úvahu. Řekne se, které varianty jsou úplně nereálné - a ze zbývajících se pak jedna nějak konsenzuálně vybere.

Experti udělali maximum: politikům skutečně na stříbrném tácu přinesli pět variant. Pokud vyberete variantu A, za dvacet let se stane to a to. Pokud variantu B, bude to mít tyto a ony výhody a slabiny... Nyní vyberte. Nemohlo se udělat více - rozhodovat musí volený politik.

Alespoň že spolu mluví

Byl to úspěch, nebo ne? Lze říci, že svým způsobem se podařilo nevídané.

Zaprvé se díky tomu z důchodů konečně stalo velké celospolečenské téma.

Zadruhé se diskuse potřebným způsobem odpolitizovala a porovnávání jednotlivých variant se stalo expertní záležitostí.

Zatřetí byly všechny politické strany nucené specifikovat konkrétní detaily svých návrhů a ustoupit tak od bombastického a matoucího zjednodušování svých návrhů pro veřejnost.

Začtvrté se všech pět variant spočítalo na stejném modelu, na stejných předpokladech.

A za páté? Politické strany spolu začaly komunikovat v oblasti, do které se nikomu nechce, ale přesto je na prvních místech co se týče důležitosti pro naše hospodářství.

Výborný výkop nakonec ale neodstartoval vůbec nic. Experti udělali maximum. Problém nastal, když se vše vrátilo politikům. Snad to tentokráte bude jiné - a jsem moc rád, že se tato vláda pustila do hloubkových věcí a nespokojila se s pouhým pokusem udržovat neudržitelné.

Miluji diskuse, důležité věci je dobré pořádně propočítat, rozmyslet - a pěkně do hloubky se o nich pohádat. Ale jednoho dne je třeba si říct: pěkný, a teď se rozhodneme. To ovšem je - zdá se - jedna z věcí, které u nás chronicky neumíme. Kéž bychom se podobně hnuli z místa i v otázce korupce, reformy zdravotnictví, školství, soudnictví ...

Psáno pro HN