Jak to vypadá, řada těch, kteří si teď přijdou mediálně kopnout do pana Janouška bude poměrně dlouhá. Míním toho pana Janouška, co když začne joggovat, jezdí za ním po parku policejní auto se zapnutým majákem a houká. Asi to kopání občas nebude pěkné na pohled, ale do značné míry si za to může dotyčný sám. Nicméně jsou profese, jejíž příslušníci by se i za tak lákavých okolností měli umět ovládnout.
Že jsou na záchytku krom jiných svážení i řidiči v různých stádiích veselosti není žádný objev. Obvykle se to obejde bez mediálního vzruchu, neboť pokud jde o ožratce všech možných druhů, tak krizí z nedostatku rozhodně netrpíme. Na pražské záchytce, konkrétně na Bulovce, celkem logicky skončil v pátek i pan Janoušek. A to se, také celkem logicky, bez novinářské štafáže neobešlo. Zde je ale zásadní, že sice možná opilý, sice možná dopravován na záchytku proti své vůli, a sice možná i podezřelý z předchozího spáchání trestného činu, ale po překročení prahu nemocnice pacient. Pacient, který má svá práva a je úplně jedno jak se jmenuje, a jaká obvinění na něj číhají venku, za dveřmi špitálu. A také bez ohledu na to, že záchytka snad není zdravotnické zařízení v pravém slova smyslu.
K příchodu pana Janouška na záchytku se navenek vyjádřili pro media dva záchytní pracovníci. Jakýsi Dr.Hátle a jeho fámulus, jehož jméno zřejmě zůstane pro dějiny utajeno. Prvý z nich podle ČT a Novinek považoval za neobvyklé, že mu byl pan Janoušek eskortován k vyšetření a neměl při tom klepeta. A též panu doktorovi připadlo podivným, že po vyšetření nezavřeli pana Janouška do cely předběžného zadržení jako jeho ostatní pacienty. Nejmenovaný zdravotní biřic pak svého pána doplnil v tom smyslu, že podnikatel byl „…arogantní, vykřikoval, že vše odmítá, nespolupracoval, přitom je tady zákaz telefonování, furt si hrál s telefonem".
Podle aktuálního zákona o zdraví lidu jsou zdravotničtí pracovníci, krom jiného, povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu svého povolání. Podotýkám o všech skutečnostech, s výjimkami, které spolehlivě nekryjí referování do medií o tom, jak se pacient choval a co říkal. Totéž platí i podle zákona nového, který bude účinný od prvního dubna.
Asi nijak nepřekvapí, že stejně je formulována povinná mlčenlivosti advokátů. Obě profese se totiž dostávají k intimitám svých pacientů či klientů. A mají tyto intimity chránit. Proto jim to taky zákon výslovně ukládá. S aplikací povinnosti advokátů chránit své klienty mlčením mám jako dlouholetý člen kárné komise a nyní odvolací kárné komise České advokátní komory poměrně rozsáhlou zkušenost. Díky ní si se vší rozhodností troufám tvrdit, že pokud se tak, jako Dr.Hátle, zachoval advokát, stěží by se vyhnul kárnému řízení. A čistě za sebe musím říct, že pokud bych seděl v kárném senátu, nezačal bych úvahu o trestu níž, než u dočasného zákazu výkonu advokacie. Tak na dva roky. V advokacii by totiž něco podobného bylo vnímáno, dámy prominou, jako nebetyčná prasárna. Možná, bych pod vlivem konkrétních okolností později trochu ubral. To by ale dotyčný musel hodně na kolena. A nesmělo by jít o pomlouvání klienta v mediích. Co bude s panem dr. Hátlem a zmíněným sanitářem, samozřejmě nijak neovlivním ani ovlivňovat nehodlám. Mohu jen s hrdostí konstatovat, že advokacie se v tomto směru obecně chová mnohem přísněji a vede své členy k striktnímu respektování práv klientů a k jednání, které je tradičně považováno, alespoň pokud jde o advokáty, za striktní etickou normu. Už jen vyzrazení, že se u mne klient byl radit, může být kárným proviněním a je to velmi dobře. Tahle zásadovost mimo jiné vedla k tomu, že ani za bolševika, kdy to podle zákona šlo, nebyl žádný advokát zbaven mlčenlivostí svými nadřízenými, ač prý o to Stb občas docela stála. Nejen díky tomuto případu, ale už dřív mi připadalo, že některým lékařům tahle zkušenost či tenhle etický rozměr profese poněkud chybí.
Jak jsem řekl, vůbec netuším, jestli se ředitelství Bulovky rozhoupá k nějakým krokům ve vztahu k zjevně neetickému jednání zmíněného lékaře. Nicméně, možná by čistě pro jeho pohodlí stálo za úvahu, přeložit ho na patologii. Jednak tam už bude dostávat pacienty spolehlivě znehybněné a též bude mít jistotu, že po vyšetření si klidně neodejdou domů. S ním by tam mohl jít i jeho pochop, co mu vadí, že si pacient „furt hraje s telefonem“. To taky v márnici moc nehrozí. Jen tak „By the way“ by mu po cestě mohl někdo vysvětlit, že odmítnout dát krev je v dané situaci elementární právo, uznávané celosvětově a související s právem neposkytovat důkazy proti sobě. Doplňovací kurz lékařské etiky nedoporučují, ani jeden nevypadal v televizi příliš edukovatelně.
Na Bulovce jsem byl několikrát a musím říci, že pokud jde o mne jako o pacienta, nemám nejmenších výhrad. Výborní lékaři i ostatní zdravotní personál. Tehdy bylo všechno OK, ale teď se zdá, že někde hlouběji v objektu je provozován menší koncentrák, kde dozorci očekávají, že jim budou deportování pouze spoutaní pacienti, kteří nemanipulují s drobnou elektronikou a uznávají právo personálu nakládat s nimi, jak místní kápo naordinuje.
Nevím, jestli to, co zmínění dva zdravotničtí pracovníci převedli je jejich standardní výkon, anebo jejich soudnost ovlivnil fakt, že fronta na ránu do Janouška je poměrně dlouhá a oni nechtěli čekat. Nicméně je to úplně jedno. Lékař, který nechápe, že do pacientů, když už mu je přivezli do nemocnice, se nekope ani verbálně, i kdyby to byli váleční zločinci, by si měl hledat jiné povolání. Takové, jehož etika mu nebrání dávat své antipatie prvoplánově najevo. Hospodský vyhazovač mne tak napadá.
Děravý vysokoškolský zákon nijak nedefinuje pozici Akreditační komise. Její role se musí upřesnit.