Doba nám prudce zvážněla. Hospodářská krize, vepřová chřipka, předsednictví EU. Jiné než tragické komentáře aby člověk pohledal a skoro to vypadá, že jediné, co nám ještě schází, je ruka, která prsty na stěnu píše Mene tekel ufarsín. Snad abychom se povyrazili, bylo nám rozhodnuto, že po žních jdeme volit do Sněmovny. Pročež máme nového premiéra, svého povolání statistika. Ten nám pomůže přežít, než si vybereme ty, co nám to pak osladí.

Pan premiér se prý pohledem své profese dívá i na jiné problémy. Nemyslím si, že by národ měl národ hromadně přejímat životní rutiny svých momentálních vůdců. Byla ostatně doba, kdy by nám něco takového ošklivě nabouralo státní rezervy Becherovky. Ale v případě statistika bych připustil výjimku. Přistupovat k servírovanému problému jako ke statistickému údaji není prosto půvabu. Zejména bych to doporučoval těm, kteří hoví své obsedantní touze všechno generálně hodnotit. Nejlépe skrze média. Například, když je zákaz zveřejňovat odposlechy podáván coby významná informační překážka, stojí za to položit si otázku, v kolika případech už v minulosti média přinesla použitelnou informaci z odposlechů a v kolika případech se tato použitelná informace týkala politika. Je pravdou, že sice nevíme, jak velký by byl celkový soubor hodnocených informací anebo soubor politiků, o kterých mohly být informace dodány. Troufám si ale tvrdit, že to je vcelku jedno. Nic použitelného z tohohle zdroje totiž doposud nepřišlo a ani nic nelze čekat. Třeba proto, že když se dotyčný nepřizná nebo nemá nějakou zásadní vadu řeči, je dost problém dokázat mimo trestní řízení, kdo to mluví.

Podobně „statisticky“ je dobré přistupovat k urgentním prohlášením na adresu soudnictví a jeho dnes již neodmyslitelné organizační složky, justiční mafie. Když někdo prohlásí, že stav české justice je alarmující, hodilo by se položit otázku, z kolika zkoumaných případů to dovozuje. A startuje-li někdo k urgentnímu prohlášení o vetchém či přímo katastrofálním stavu justice poukazem na soudní rozhodnutí, měl by být vyzván, aby jasně uvedl, kolik soudních rozhodnutí je v České republice v dané oblasti vydáno, například za rok, s kolika z nich se seznámil, jak detailně je prostudoval a k jakým obecným závěrům došel. Pokud jde o odpověď, předpokládám, že by to dopadlo jak onehdy s biomasou. Totéž v bledě modrém patří na adresu výkřiků o tom, že toho či onoho se dotkl spár justiční mafie. V tomto případě bych ještě ovšem navíc zdvořile žádal, aby mi někdo přesně definoval, co to vlastně justiční mafie je, případně, čím konkrétně se v minulosti proslavila. A také, to prosím jedním dechem, z jakého zdroje že čerpá své informace.

Bylo by poněkud nepříčetné prohlašovat, že ekonomická krize není problém. I když mám skoro pocit, že díky způsobu, jakým ji politici po celém globu řeší tím, že si za peníze, které nemají, kupují voliče, které potřebují, není vyloučeno, že bude i hůř. Nehodlám ani zlehčovat dopad prasečí chřipky, jakkoliv to zatím vypadá, že víc lidí umře na kousnutí potkana než na tenhle zbrusu nový vir. A Česká republika za řídítky EU nejspíš taky nebyl sukces. Což nijak nezasahuje moji nechuť k lidem, kteří svou živnost založili na tom, že z jednoho problému udělají systémovou chybu a jako takovou ji pak podrobí sžíravé, ovšem zajisté konstruktivní kritice.

O míře a způsobu regulace zveřejňování informací z trestního řízení lze jistě vést diskusi, ale ne co tryznu za zesnulou svobodu slova. Už vůbec pak nehodlám lakovat na růžovo rozsudky, nad kterými si mohu ukroutit hlavu. Ale pokud vyjdu z optimistického předpokladu, že se nemýlím já, ale všichni ti soudci, kteří v určité věci rozhodovali, stejně mi vychází jen to, že rozhodli blbě. Zatímco je velmi pravděpodobné, že ve stejném okamžiku jiní soudci jinde rozhodli dobře, což je tak všechno, co se dá říct. Netajím se ani tím, že ne všemu co se dělo okolo vyšetřování ex vicepremiéra Čunka rozumím. Ale taky jsem neviděl spis, což je také tak všechno, co se dá říct. Abych parafrázoval onoho amerického soudce, když mi někdo na večírku propálí kravatu, nedává mi to právo řvát, že hoří barák.

Statisticky, podle dosavadního počtu pěkných dní, to vypadá na hezké léto. Všem ho ze srdce přeji, protože podzim asi hezký nebude. Což zcela jistě není míněno jako meteorologická prognóza. A snad bychom si navzájem mohli popřát aby, když už někoho popadne touha, dopustit se na veřejnosti nějakého zásadního hodnocení, měl dotyčný krom puzení i sdostatek representativní soubor relevantních údajů. To je ovšem pracné a takto nepopulární, tudíž se to nejspíš neujme. Nevím jak to letos dopadne s prasečí chřipkou, zda, případně jak se bude šířit a s jakými následky. Zato mám jistotu, že hloupé žvásty se budou šířit stejně četně jako v jiných letech. Ovšem zase se na ně neumírá a dokonce, když si člověk zvykne nebrat je vážně, ani moc neublíží. Pochopitelně, až na výjimky.

(Publikováno na epravo.cz)