Občas slýchám kritiky běžně mluvené češtiny (která je na větší části našeho území ztotožnitelná s češtinou obecnou) stěžující si na to, že není tolik přesná jako čeština spisovná, že její tvary jsou často víceznačné, a tudíž může dojít s větší pravděpodobností k nedorozumění v komunikaci.
Asi každý z nás se s touto konstrukcí setkal – všechno je to o slovech, právní systém je o spravedlnosti apod. Vladimír Just ve svém Slovníku floskulí (který má ve skutečnosti velmi zavádějící název, protože se jedná spíš o sbírku fejetonů než o jazykovou příručku) odsuzuje vazbu „o tom to je“ jako „nejpoužívanější a nejuniverzálnější klišé přelomu tisíciletí“, „morovou nákazu“ (přicházející z angličtiny), „smogový oblak“ atp.