Vzpoura přechodníků?
Kolega Vilém Kodýtek, který zde už za mě dvakrát zaskakoval, mi poslal krátkou úvahu, která podle mě zajímavě ilustruje českou variantu americké „compliant tradition“ (tedy snahy hledat jazykové chyby a veřejně je kritizovat), o níže jsem psal minule. Vilémovi děkuju a text zveřejňuju. VC
Nová blogerka Jana Hamplová se na aktuálně.cz raduje ze svého práva blogovat a svěřuje se svým novým čtenářům, že její přítelkyně, znaje jí, přijala zprávu o jejím vstupu mezi blogery s rozpaky. Hned třetí diskutující, Monika, novicku velkými písmeny napomíná: správně je přítelkyně, ZNAJÍC, tvar znaje se „užívá pro mužský rod čísla jednotného“. A radí jí, aby se naučila přechodníky (tedy pokud je chce užívat) a odkazuje ji na jednu webovou jazykovou příručku.
A hle: pátý diskutující mladé blogerce vyčítá, že v závěru své rozradostněné stati lká, žádaje příspěvky, jenže pak na ty příspěvky nereaguje.
Monika prosazuje to, co stojí v jazykových příručkách a co se nám tvrdí ve škole. Jenomže přechodníky se v češtině užívají velmi zřídka – fakticky se už dlouho nacházejí ve stavu klinické smrti.
Pokud je nám čeština blízká nikoli jako živý jazyk, nýbrž (jen) jako pochodeň předávaná generacemi, pak pochopitelně odchylky od jejích starobylých pravidel vnímáme jako hříchy. Před čtrnácti lety jeden z předních jazykovědců právě z tohoto důvodu doporučoval: Vyhýbejme se přechodníkům. (Dovedeno do důsledků: vyhýbejme se češtině?)
Už několik století užíváme tvary přechodníků promiskue (bez ohledu na rod a číslo), ale do příruček si pořád píšeme to, co platilo jen v omezeném okruhu píšících autorů ve století šestnáctém. A tyranizujeme se pravidly, která, jak se zdá, nejsou schopni dodržovat ani jazykovědci.
Proč užíváme přechodníky? Kdo ví. Možná proto, že čas je hodnota a formulace s nimi jsou stručnější než bez nich. Možná, že nám znějí velebněji. Třeba se nám ale dostávají na jazyk prostě jen proto, že je známe z jiných jazyků, v nichž nejsou tak vzácné.
Nepochybně se můžeme obejít i bez přechodníků. Pokud se ale české přechodníky probudí ze své klinické smrti, nikde není psáno, že budou stejné jako v tradičních příručkách.
V roce 2018 oslavíme sto let od obnovení samostatnosti českého státu. Projevy k tomuto výročí budou nepochybně znít důstojněji, když se řečníci přidrží starobylých pravidel. Máme ale jejich tyranii podléhat v běžném životě?
Nová blogerka Jana Hamplová se na aktuálně.cz raduje ze svého práva blogovat a svěřuje se svým novým čtenářům, že její přítelkyně, znaje jí, přijala zprávu o jejím vstupu mezi blogery s rozpaky. Hned třetí diskutující, Monika, novicku velkými písmeny napomíná: správně je přítelkyně, ZNAJÍC, tvar znaje se „užívá pro mužský rod čísla jednotného“. A radí jí, aby se naučila přechodníky (tedy pokud je chce užívat) a odkazuje ji na jednu webovou jazykovou příručku.
A hle: pátý diskutující mladé blogerce vyčítá, že v závěru své rozradostněné stati lká, žádaje příspěvky, jenže pak na ty příspěvky nereaguje.
Monika prosazuje to, co stojí v jazykových příručkách a co se nám tvrdí ve škole. Jenomže přechodníky se v češtině užívají velmi zřídka – fakticky se už dlouho nacházejí ve stavu klinické smrti.
Pokud je nám čeština blízká nikoli jako živý jazyk, nýbrž (jen) jako pochodeň předávaná generacemi, pak pochopitelně odchylky od jejích starobylých pravidel vnímáme jako hříchy. Před čtrnácti lety jeden z předních jazykovědců právě z tohoto důvodu doporučoval: Vyhýbejme se přechodníkům. (Dovedeno do důsledků: vyhýbejme se češtině?)
Už několik století užíváme tvary přechodníků promiskue (bez ohledu na rod a číslo), ale do příruček si pořád píšeme to, co platilo jen v omezeném okruhu píšících autorů ve století šestnáctém. A tyranizujeme se pravidly, která, jak se zdá, nejsou schopni dodržovat ani jazykovědci.
Proč užíváme přechodníky? Kdo ví. Možná proto, že čas je hodnota a formulace s nimi jsou stručnější než bez nich. Možná, že nám znějí velebněji. Třeba se nám ale dostávají na jazyk prostě jen proto, že je známe z jiných jazyků, v nichž nejsou tak vzácné.
Nepochybně se můžeme obejít i bez přechodníků. Pokud se ale české přechodníky probudí ze své klinické smrti, nikde není psáno, že budou stejné jako v tradičních příručkách.
V roce 2018 oslavíme sto let od obnovení samostatnosti českého státu. Projevy k tomuto výročí budou nepochybně znít důstojněji, když se řečníci přidrží starobylých pravidel. Máme ale jejich tyranii podléhat v běžném životě?
Vilém Kodýtek