Za tento text opět děkuju kol. Vilému Kodýtkovi. Rozhodl jsem se ho zveřejnit, protože volně navazuje na jeden z mých starších příspěvků na vždy kontroverzní téma pravopis. VC

Nikdo to s jistotou neví. Abychom pochopili proč, musíme zabrousit do poměrně vzdálené minulosti. Ale nelekejte se, jde „jen“ o pravopis.

Dokud byly internacionalismy (mezinárodně rozšířená slova pocházející hlavně z latiny a řečtiny, později i z francouzštiny a angličtiny) užívány téměř výhradně klasickými vzdělanci, nebyly s nimi problémy. Jenže, jak ukazuje například toto vědecké pojednání z roku 1920, novináři je bezdůvodně šířili mezi širokou veřejností (jak se dnes říká lidu neznalému latiny, řečtiny a často ani francouzštiny), a ta je všelijak komolila a zneužívala. Na počátku 20. století už bylo jasné, že šíření internacionalismů nepůjde zastavit. Jazykovědci se o to sice nadále snažili (viz můj článek o cizích slovech), nicméně zároveň začali uskutečňovat plán B.

K pochopení plánu B je třeba vědět, že jazykovědci – na rozdíl od široké veřejnosti – zpravidla věří, že pravopis není jazyk, nýbrž jen „systém značek pro zaznamenávání promluv“, a proto jsou přesvědčeni, že ho můžou v podstatě libovolně měnit (zde o tom píše Václav Cvrček). Plán B počítal s reformou pravopisu, která zaručí, že široká veřejnost bude vyslovovat délky samohlásek a souhlásky s a z v přejatých slovech správně, to jest stejně jako klasičtí vzdělanci, například (pozor, jde o výslovnost): /citrón/, /kultúra/, /diskuse/, /resort/. Jenže značná část široké veřejnosti se mezitím naučila cizí slova z novin podle jednoduchého pravidla „čti, co vidíš, ale s čti jako z“: /citron/, /kultura/, /diskuze/, /rezort/. Už je to tak zažité, že vzorní školáci a školačky, kteří se od svých milovaných češtinářů naučili vyslovovat správně (navzdory výslovnosti učitelů tělocviku, matematiky a sexuální výchovy), budou to muset trpně snášet až do konce svých dnů.

Reformy některé potíže vyřeší, ale vyvolají zas potíže nové – viz např. tento článek z roku 1953, a tak stále je co reformovat. Před (dosud) poslední reformou pravopisu v roce 1993 nechali reformátoři vytisknout slovníky, jenže když ji vyhlásili, událo se něco, s čím zřejmě vůbec nepočítali. Systém značek se postavil na zadní; přesně řečeno, postavila se na ně široká píšící veřejnost, a to hlavně kvůli psaní s a z v přejatých slovech. Některé tiskoviny se mezitím demonstrativně přidaly na stranu reformátorů a psaly jen z, ale brzy se vrátily do starých kolejí. A tak teď máme pravidla poměrně liberální, můžeme všude psát s i z.

Jenže zůstává problém s těmi slovníky, v nichž špičaté z vypudilo oblé s z hesel charizma, impulz, kurz, spazmus a mnoha dalších, a ještě k tomu se ve slovech s příponou vyslovovanou /izmus/ a téměř všeobecně psanou -ismus nacpalo dopředu, aby bylo co nejvíc na očích: motorizmus, motorismus. Písmeno s uhájilo v útrobách slovníků jedinou stránku, která tvrdí, že úplně stejně správně je i impuls, kurs. A že u slov s příponou -ismus/-izmus a u slov jako charisma/charizma a spasmus/spazmus „za základní se považují tvary se s“.

V září 2001 -izmy pronikly do MfDnes. A znovu se ukázalo, že pravopisu nevládne racionální myšlení reformátorů, nýbrž zcela iracionální široká veřejnost. Už 13. října 2001 v deníku vyšel článek Vracíme se k -ismům, v němž list svůj počin sice obhajoval racionálními argumenty, nicméně oznámil, že ustupuje nátlaku svých čtenářů. V samém závěru jim to ale nandal: „vyhovujeme našim čtenářům a pohledu na komun-izmus je zatím ušetříme“. Zatím?

Vilém Kodýtek

P.S.: Pro úplnost dodávám, že přesnější informace jsou na webových stránkách Ústavu pro jazyk český. Je snad ale čeština jen nějaký virtuální jazyk, který nepotřebuje pořádný tištěný slovník?