Nejlepší poslanec
Psáno pro aktualne.cz
Nejlepší poslanec
Václav Žák
Má pokus vybrat nejlepšího poslance z dvousetčlenného zastupitelského sboru smysl? Vždyť politika nespočívá na individualitách, jak se mohl přesvědčit Václav Fischer, když osamoceně a zbytečně trávil roky v senátu, je záležitostí politických stran. Takže pokus vybrat nejlepšího poslance je zřejmě předem odsouzen k nezdaru.
Teoreticky je to pravda. V situaci, kdy volby vedou k patovému složení sněmovny, jak se to stalo v roce 2006, však význam jednotlivých poslanců roste. Nemám teď na mysli pány Melčáka a Pohanku, kterým se dostalo hanlivého přízviska přeběhlíci, ačkoliv realizovali svoje ústavní právo rozhodovat se podle vlastního svědomí. Chápu argument, že byvše zvoleni za jednu politickou stranu, měli by respektovat její program. Sama nepřítomnost při hlasování o důvěře vládě by se dala interpretovat jako pokus o vyvedení země z evidentně krizové situace, ovšem dohoda o podpoře zcela jiného programu už skutečně přesahuje férový vztah poslance ke svým voličům.
Ale to ponechme stranou. Práci poslance je možné hodnotit ze dvou hledisek: jednak toho, čemu napomohl či se o to výrazně zasloužil, nebo čemu zabránil. Vzhledem k tomu, že během celých čtyř let probíhal – pod heslem „reforma zdravotnictví“ dosti úporný útok na samu podstatu veřejného zdravotnictví, byla jeho obrana mimořádně cennou aktivitou. Ne, nejde o poplatky, i když v jisté míře také, o čem se zmíním dále. Jde o to, že dosud uzavřený systém, v němž se peníze vybrané zdravotními pojišťovnami nemohou ze systému vyvést, se měl nahradit systémem, který vyvedení předpokládal. Měla to být prémie za lepší hospodaření pojišťoven vyvolané jejich konkurencí. Po reformě by si určitou část ze zisku mohly čerpat pro svoje akcionáře.
Doufám, že je zbytečné odůvodňovat, o jak riskantní zásah do stávajícího systému by šlo. MUDr. Linda Peeno uvedla před výborem Kongresu USA, že jako revizní lékařka brala ročně šestimístný plat za to, že zamítala návrhy na drahou léčbu, např. transplantaci srdce. „Vytvořili jsme systém,“ řekla výboru, „v němž se ‚prací‘ lékařů a sester, kteří pracují pro zdravotnický průmysl, stalo omezování a odpírání lékařské péče - přesný opak toho, co by medicína měla dělat.“ Důvod? Čím víc se ušetřilo, tím víc připadlo akcionářům. Platí totiž zvrácená logika mrtvé kočky z povídky Karla Michala: léčení je drahé a výsledek nejistý, zatímco smrt je levná a výsledek jistý. Kvůli motivaci šetřit zemřelo podle doktorky Peeno mnoho lidí, kteří mohli žít dál.
Tato změna, nikoliv poplatky byla ve skutečnosti bitevním polem, na němž se vedl zápas o budoucnost veřejného zdravotnictví. Na okraj poplatků: v koaliční smlouvě druhé Topolánkovy vlády se píše: „Podpoříme motivaci občanů k zodpovědné spotřebě zdravotní péče - mj. zavedením regulačních poplatků za recept, den hospitalizace, návštěvu pohotovosti a návštěvu ambulantního specialisty. Současně bude stanoven maximální roční limit finanční spoluúčasti občanů.“ To jsou skutečně regulační poplatky. Co se z nich ale stalo při formulaci zákona? Paskvil, poplatek za vstup do systému a nejen za recept, ale položku na receptu. U všeobecného lékaře se žádné poplatky platit neměly. Upozornil na to nějaký novinář?
Ne, zato se problémům reformy začal věnovat Ludvík Hovorka, poslanec za KDU-ČSL, inženýr, starosta obce Šumice ve Zlínském kraji, posléze krajský zastupitel, od roku 2002 poslanec. Naučit se rozumět konstrukci zdravotních systémů vyžaduje stovky hodin práce. Hovorka je tomu evidentně věnoval, navíc, když zjistili, že se jedná o poslance, který není ve vleku žádné z „bílých lobby“, mu pomáhali specialisté na veřejné zdravotnictví. A Hovorka, přes obrovský tlak, který na něj místy vyvíjela i vlastní strana, zaujal vůči Julínkově reformě skeptické stanovisko. Doslova se dá říci, že zachránil veřejné zdravotnictví. Odmítl totiž transformaci pojišťoven na akciové společnosti stejně jako transformaci fakultních nemocnic.
Dočkal se za to vděku nezalobovaných občanů? Ani náhodou. Obávám se, že jenom málokdo z novinářů rozuměl tomu, o co se v reformě hraje. Média ho vykreslila v lepším případě jako rebela, v horším jako kverulanta, který torpéduje tolik potřebné reformy zdravotnictví. Redaktorky se vyptávaly předsedy klubu Severy a předsedy Čunka jenom na to, jak Hovorku umravní.
A co strana? Ta Hovorku po zásluze odměnila. Umístila ho na čtvrté, prakticky nevolitelné místo na kandidátce KDU-ČSL ve Zlínském kraji. V minulých volbách tam KDU-ČSL měla dva mandáty. Tak ve sněmovně zřejmě skončí poslanec, který byl prokazatelně naprosto nezkorumpovaný, který nehlasoval ani pro „dárek“ 68 mld Kč firmě ČEZ vydáním emisních povolenek zdarma, který odvedl obrovskou práci tím, že se naučil rozumět zdravotním systémům. Co na to veřejnost? Bez kvalifikovaných médií? Škoda mluvit.
*-*-*-*-*
Disclaimer:
Nejsem s poslancem Hovorkou ani v příbuzenském vztahu, ani na jeho výplatní listině, ani na žádné jiné výplatní listině, kterou by ovlivňoval. Uvádím pro jistotu předem pro některé diskutující.
Nejlepší poslanec
Václav Žák
Má pokus vybrat nejlepšího poslance z dvousetčlenného zastupitelského sboru smysl? Vždyť politika nespočívá na individualitách, jak se mohl přesvědčit Václav Fischer, když osamoceně a zbytečně trávil roky v senátu, je záležitostí politických stran. Takže pokus vybrat nejlepšího poslance je zřejmě předem odsouzen k nezdaru.
Teoreticky je to pravda. V situaci, kdy volby vedou k patovému složení sněmovny, jak se to stalo v roce 2006, však význam jednotlivých poslanců roste. Nemám teď na mysli pány Melčáka a Pohanku, kterým se dostalo hanlivého přízviska přeběhlíci, ačkoliv realizovali svoje ústavní právo rozhodovat se podle vlastního svědomí. Chápu argument, že byvše zvoleni za jednu politickou stranu, měli by respektovat její program. Sama nepřítomnost při hlasování o důvěře vládě by se dala interpretovat jako pokus o vyvedení země z evidentně krizové situace, ovšem dohoda o podpoře zcela jiného programu už skutečně přesahuje férový vztah poslance ke svým voličům.
Ale to ponechme stranou. Práci poslance je možné hodnotit ze dvou hledisek: jednak toho, čemu napomohl či se o to výrazně zasloužil, nebo čemu zabránil. Vzhledem k tomu, že během celých čtyř let probíhal – pod heslem „reforma zdravotnictví“ dosti úporný útok na samu podstatu veřejného zdravotnictví, byla jeho obrana mimořádně cennou aktivitou. Ne, nejde o poplatky, i když v jisté míře také, o čem se zmíním dále. Jde o to, že dosud uzavřený systém, v němž se peníze vybrané zdravotními pojišťovnami nemohou ze systému vyvést, se měl nahradit systémem, který vyvedení předpokládal. Měla to být prémie za lepší hospodaření pojišťoven vyvolané jejich konkurencí. Po reformě by si určitou část ze zisku mohly čerpat pro svoje akcionáře.
Doufám, že je zbytečné odůvodňovat, o jak riskantní zásah do stávajícího systému by šlo. MUDr. Linda Peeno uvedla před výborem Kongresu USA, že jako revizní lékařka brala ročně šestimístný plat za to, že zamítala návrhy na drahou léčbu, např. transplantaci srdce. „Vytvořili jsme systém,“ řekla výboru, „v němž se ‚prací‘ lékařů a sester, kteří pracují pro zdravotnický průmysl, stalo omezování a odpírání lékařské péče - přesný opak toho, co by medicína měla dělat.“ Důvod? Čím víc se ušetřilo, tím víc připadlo akcionářům. Platí totiž zvrácená logika mrtvé kočky z povídky Karla Michala: léčení je drahé a výsledek nejistý, zatímco smrt je levná a výsledek jistý. Kvůli motivaci šetřit zemřelo podle doktorky Peeno mnoho lidí, kteří mohli žít dál.
Tato změna, nikoliv poplatky byla ve skutečnosti bitevním polem, na němž se vedl zápas o budoucnost veřejného zdravotnictví. Na okraj poplatků: v koaliční smlouvě druhé Topolánkovy vlády se píše: „Podpoříme motivaci občanů k zodpovědné spotřebě zdravotní péče - mj. zavedením regulačních poplatků za recept, den hospitalizace, návštěvu pohotovosti a návštěvu ambulantního specialisty. Současně bude stanoven maximální roční limit finanční spoluúčasti občanů.“ To jsou skutečně regulační poplatky. Co se z nich ale stalo při formulaci zákona? Paskvil, poplatek za vstup do systému a nejen za recept, ale položku na receptu. U všeobecného lékaře se žádné poplatky platit neměly. Upozornil na to nějaký novinář?
Ne, zato se problémům reformy začal věnovat Ludvík Hovorka, poslanec za KDU-ČSL, inženýr, starosta obce Šumice ve Zlínském kraji, posléze krajský zastupitel, od roku 2002 poslanec. Naučit se rozumět konstrukci zdravotních systémů vyžaduje stovky hodin práce. Hovorka je tomu evidentně věnoval, navíc, když zjistili, že se jedná o poslance, který není ve vleku žádné z „bílých lobby“, mu pomáhali specialisté na veřejné zdravotnictví. A Hovorka, přes obrovský tlak, který na něj místy vyvíjela i vlastní strana, zaujal vůči Julínkově reformě skeptické stanovisko. Doslova se dá říci, že zachránil veřejné zdravotnictví. Odmítl totiž transformaci pojišťoven na akciové společnosti stejně jako transformaci fakultních nemocnic.
Dočkal se za to vděku nezalobovaných občanů? Ani náhodou. Obávám se, že jenom málokdo z novinářů rozuměl tomu, o co se v reformě hraje. Média ho vykreslila v lepším případě jako rebela, v horším jako kverulanta, který torpéduje tolik potřebné reformy zdravotnictví. Redaktorky se vyptávaly předsedy klubu Severy a předsedy Čunka jenom na to, jak Hovorku umravní.
A co strana? Ta Hovorku po zásluze odměnila. Umístila ho na čtvrté, prakticky nevolitelné místo na kandidátce KDU-ČSL ve Zlínském kraji. V minulých volbách tam KDU-ČSL měla dva mandáty. Tak ve sněmovně zřejmě skončí poslanec, který byl prokazatelně naprosto nezkorumpovaný, který nehlasoval ani pro „dárek“ 68 mld Kč firmě ČEZ vydáním emisních povolenek zdarma, který odvedl obrovskou práci tím, že se naučil rozumět zdravotním systémům. Co na to veřejnost? Bez kvalifikovaných médií? Škoda mluvit.
*-*-*-*-*
Disclaimer:
Nejsem s poslancem Hovorkou ani v příbuzenském vztahu, ani na jeho výplatní listině, ani na žádné jiné výplatní listině, kterou by ovlivňoval. Uvádím pro jistotu předem pro některé diskutující.