Psáno pro Aktuálně.cz

Chudák pan Stejskal. Ten si to schytal. Zapochyboval o (relativním) významu prezidentovy „akce“ v Chile, a už se stal součástí mediální kamarily překrucující skutečnost. Jenže, vážení diskutující, kdyby to byla pravda, proč by pan Stejskal zval na Aktualne.cz autory, jako jsem já? Pochybuji, že by mne někdo chtěl nařknout z odvádění pozornosti od působení prezidenta.
Patří k základním demokratickým návykům brát jiné mínění v dobré víře. Prostě má jiný názor, v pořádku. Pan Stejskal si myslí, že zjevná neochota prezidenta podepsat Lisabonskou smlouvu je výmluvnější než jeho chování v Chile. Ale to je přece zcela legitimní argument. Já si to sice nemyslím: prezidentovo chování v Chile je srozumitelné i lidem, kteří nevědí, co je Lisabonská smlouva a v životě si o tom vlastní úsudek neudělají. Proto bude mít vlastní politický život. Ale kvůli nesouhlasu s hodnocením přece není možné dotýkat se osobní integrity diskutujících.
II.
Řada diskutujících považovala článek za povýšenecký. Proti gustu žádný dišputát. Ale je neoddiskutovatelné, že v českých poměrech procházejí politikům kauzy, které by v jiných zemích vedly k jejich odstoupení. Korupční kauzy se vyskytují všude. Důležité je udělat všechno proto, aby se jim předcházelo, a pokud vznikne podezření, že se nějaký činitel chová korupčně, aby z veřejného života zmizel.
Jak se předchází korupci? Omezuje se subjektivní rozhodování jak politiků, tak úředníků. Služební poměry – ať jde o armádu, policii, hasiče, či úředníky – mají přesně toto za cíl. Úředník, policista atd. se má starat o plnění zákona, ne o potěšení svého nadřízeného. Co dělá vláda boje proti korupci? Ruší mzdové tabulky a zvyšuje roli osobního hodnocení. To nejsou protikorupční, ale prokorupční opatření.
Totéž se děje v sociální oblasti. Např. zaměstnávání postižených se bude vázat na souhlas úřadů práce. Nikde přitom nejsou stanoveny podmínky, za jakých úřady musejí souhlas dát. Co je to jiného než poukázka na úplatky? Nestojí za zamyšlení, jako to, že si veřejnost nechává ze sebe dělat blázny?
III.
Lex v komentáři k článku napsal:
Troufnu si naznačit částečnou odpověď: Protože první republika vznikla z monarchie, kde o demokracii a "sociálnu" ztěží mluvit. Ty poměry šly od horšího k lepšímu. Sice klopotně, přes obrovské sociální rozdíly, přes politické rvačky a intriky, přes všechny ty politické a ekonomické podrazy, ale pro většinu občanů kupředu. K reálné demokracii a k dosud nepoznané sociální solidaritě (kupř. prvně byly uzákoněny starobní penze, že?). K tomu napomáhal i pocit sounáležitosti k nově emancipovanému národu.
Zatímco o co šlo v těch dosavadních dvaceti letech? Demokracie - jistě. Formálně je v tomto směru všechno vpořádku. Ale reálná náplň toho slova "vláda lidu"? Lid vykázán do role hlasovací mašinerie ve prospěch politických "podelit" na základě slibů a programových podvodů partají. A to ve prospěch úzké skupiny podílníků na globálním kapitálu a širší skupiny "příštipkářů", kteří mají naivní sen, že se jim podaří dostat mezi ty vyvolené. Naivní proto, že pryč je rozdávání bilionových majetků, na kterých ti vyvolení vznikli.
Ten vývoj jde oproti První republice PROTI zájmům většiny občanů země. Dosažený rozměr sociální solidarity je devastován ve prospěch individuálního egoismu. Vývoj jde k reálně horšímu, benefity z "růstu růstu" jsou směřovány k oné úzké skupině vyvolených, náklady a ztráty jsou socializovány. Modlou a mantrou se stal konzum a zisk potřebný k udržování ziskovosti, zatímco v době reálného materiálního nedostatku naprosté většiny lidí za První republiky sloužil příjem k opatřování si těžko dostupných základních potřeb. A oficiální veřejný informační prostor ovládla "politická korektnost", lhaní a vnucovaný "multikult", které pojem národ, vlast a vlastenectví vytlačily mezi "vyjmenovaná slova sprostá".
V tom je ten zásadní rozdíl, pane Žáku.

Obávám se, že se Lex mýlí. První republika – zejména pozemková reforma – byla – i když v mnohem menším – Clondikem jako česká privatizace. A na konci první republiky – byla mantra oficiální „demokratičnosti“, věrnosti našim spojencům, Francii a Anglii, oddanosti Masarykovi atd. mnohem nesnesitelnější než dnešní doba svobodných médií. Není dobré zapomínat, že tehdy existovala předběžná cenzura. Dovedete si představit, co se společností udělal Mnichov? Jak asi po něm lidem chutnalo vlastenectví? Kdyby mne Karel Müller poučil, jak vypadala ta suverénní politická reprezentace v čase Mnichova, tak mu budu opravdu vděčný.
Taky nesouhlasím s hodnocením dneška. Kdo hodnotí vývoj střízlivě, musí vidět, že problémy s perspektivou mají všechny tradiční vyspělé země včetně USA. Pravda je, že přenášení nákladů globalizace na nejchudší je nehoráznost, ale právě to by veřejnost měla umět usměrňovat volbami.
Ale Lexovo srovnání je poněkud mimoběžné k tomu, o co mi v článku šlo. Ukážu to na příkladě: v polovině devadesátých let nabídl starosta Prahy 6 jistý Pavel Bém předsedovi vlády Klausovi pětipokojový byt. Reakce veřejnosti byla tak prudká, že po několika dnech Klaus nabídku odmítl. Reakce té samé veřejnosti, která byla ochotná spolknout všechny excesy klausovské privatizace. Co z toho plyne? Potvrzení zákona profesora Parkinsona – veřejnost reaguje na věci, které spadají do okruhu její obecné zkušenosti. Předseda vlády, který každého poučuje, že si má vzít hypotéku, vzbudí rozruch, když si nechá přidělit přepychový obecní byt.
Zjednodušil jsem nakonec problém do tří otázek:
Pro Lexe a další

Vážení diskutující, zkusme problém zjednodušit na dřeň:
1) proč je podle Vás možné, aby v ČT ministr veřejně vykládal věci, za které by jinde musel odstoupit?
2) Proč na Hradě nedemonstruje 100 000 lidí na protest proti tomu, jak prezident "přijímá" v cizině dary?
3) Jak to, že česká veřejnost je až na naprosté výjimky přesvědčena, že politici mají odstupovat z funkcí až po prokázání trestného činu?
Odpověděla na značka ila a to tak, že vinu svedla na média. Vůbec, média to schytávala od různých diskutujících. Ale jak mohou média svést na scestí člověka, který má vlastní názor a soudnost? Vždyť řada diskutujících, např. Alex či paní S.Š, předvedla, že jim úsudek neschází. Otázka zní: proč je jich tak málo?
IV.
Někteří diskutující odmítají tezi, že kontrolu politiky dělá veřejnost. Přitom je to základní parametr demokracie. Jestliže v Itálii má za to 82 % lidí, že stát má hrát důležitou roli v sociálním zabezpečení, a v USA je to pouze 28%, budou mít tyto země stejné nebo odlišné sociální systémy?
Názory na to, co je správné, jsou ve společnosti rozloženy na základě osobní zkušenosti. Podle většiny teorií komunikace má na formování názorů mnohem větší vliv působení bezprostředního okolí než média. Propaganda je úspěšná jenom tam, kde rezonuje s předsudky, které ve společnosti existují už před tím. Ale ve svobodných společnostech je obtížné mluvit o propagandě ve stejném smyslu, jak fungovala v komunistickém režimu, kdy měla informační (skoro)monopol. I média musejí brát ohled na převažující veřejné mínění, vždyť přece rozhoduje o prodejnosti titulu, a tak do značné míry média, která vytvářejí dominantní diskurs, jsou ve vleku téže kultury, která ve společnosti převládá.
Zručný politik tyto předsudky umí vyhmátnout, zdůrazňovat je a získávat si tím důvěru a voliče. Odpor vůči minulému režimu, který byl obecně sdíleným naladěním po listopadu 1989, vedl k tomu, že úspěch ve volbách nemohl mít nikdo, kdo nehrál antikomunistickou kartu. Snad těch dvacet let mohlo vést k vystřízlivění. Skutečně si myslíte, že když zkušenosti s vedením státu měli pouze členové strany, bylo rozumné na ně podniknout frontový útok a zamořit státní správu, zejména legislativu, amatéry? Když byl Andrej Barčák dobrý pro General Motors, proč nemohl být dobrý pro Československo?
Rozvrat státní správy kvůli diletantismu, který zavládl, a neschopnost spravovat zemi, což byl důsledek, bych také šacoval na pár set miliard. Šlo jednak o naprosto rozházené peníze, jednak o zmařené příležitosti na vstup solidního kapitálu. A bez toho, že jsme kvůli vstupu do EU museli dát zákony aspoň trochu do pořádku, byla by situace v zemi ještě tragičtější než dnes.
Ruku na srdce: když na náměstí vystoupí dva řečníci, z nichž jeden pronese plamennou řeč na obhajobu důležitosti státní správy, zákona o státní službě a vynutitelnosti práva, a druhý o tom, že úředníci jsou líné vši, které se za naše peníze flákají, pijí kafe a berou úplatky, kdo bude mít větší úspěch? A odkud se ten názor bere? Jenom z komunistického režimu? Není to spíš tradice sahající hlubokou Rakouska, kdy státní správa byla cizí, a o fungování státu se nikdo nestaral? A jsme zpátky u pohádek Boženy Němcové.