Psáno pro ČRo6

Připomeňme se nedávné události: prezident Klaus se tak zpěčoval přijetí Lisabonské smlouvy, až zůstal v Evropě naprosto osamocen. Spoléhal, že smlouvu shodí ze stolu Irsko nebo Polsko, ale v obou případech se přepočítal. I zahraniční politické kruhy, které vyznávají podobné hodnotové orientace jako on, s ním tehdy ztratily trpělivost. Aby zamaskoval před domácí veřejností naprosté politické fiasko, uchýlil se k protiústavnímu kroku: ačkoliv Poslanecká sněmovna i Senát schválily Lisabonskou smlouvu bez výhrad a prezident ji měl pouze podepsat, vynutil si výjimku z platnosti Charty lidských práv Evropské unie. Prý na ochranu před možnými nároky sudetských Němců.

Bohužel, česká veřejnost mu to spolkla. Názorná ukázka, jak málo sebevědomá stále je. Místo toho, aby byla pobouřena protiústavním jednáním prezidenta a požadovala jeho demisi, prezidentova popularita ještě stoupla. Není divu, že si ústavní činitelé dělají, co chtějí. Pokud je veřejnost nedokáže kontrolovat, lze se jim divit?

Opozice byla také přikrčená při zdi. Dostat nálepku někoho, kdo si přeje návrat sudetských Němců, se jí nechtělo. Jedině poslanec Jičínský prohlásil ve sněmovně, že takové nebezpečí nehrozí a že by bylo třeba změnit ústavu tak, aby prezident nemohl ohrožovat svrchované rozhodování parlamentu. Poznamenejme na okraj, že jde o stejného prezidenta, který parlament vyzýval, aby si svou suverenitu bedlivě střežil. Ovšem před kým? Snad před prezidentem? Ó nikoliv, před Ústavním soudem.

Slabá Fischerova vláda se neodvážila postavit proti prezidentovi, když ji uložil, aby vyjednala v EU jeho výjimku. Měla na to plné právo: opakuji, to co prezident požadoval, bylo v hrubém rozporu s ústavou. Prezidentův požadavek, který ve skutečnosti znamenal nové projednání Lisabonské smlouvy ve všech členských zemích EU, však ostatní země odmítly. Nabídly místo toho obezličku: prezident smlouvu podepíše a až se budou smlouvy měnit, tedy nejspíš při vstupu dalšího členského státu do EU, vyjádří se k prezidentově „výjimce“ ostatní členské země.

Lisabonská smlouvy platí několik let bez české výjimky a žádné restituční nároky ze strany sudetských Němců se neobjevily. Ukázalo se tak nad slunce jasněji, že celý humbuk okolo výjimky byl jenom kouřovou clonou. Lisabonská smlouva nikdy restituční nároky sudetských Němců neumožňovala. EU nemůže upravovat vztahy, které vznikly před její existencí. Jenom lidé jako Václav Klaus, Vladimír Železný či Jana Bobošíková se rozhodli hrát velmi nečistou hru s veřejným míněním.

Teď ovšem se bude lámat chleba. Chorvatsko skončilo úspěšně předvstupní jednání a zanedlouho bude vstupovat do EU. O čem bude hlasovat parlament? O vstupu Chorvatska, nebo také o prezidentově výjimce?

Po nedávném pozvání předsedy ČSSD Sobotky na Hrad problesklo v médiích, že jedním z bodů rozhovoru bylo i hlasování o vstupu Chorvatska do EU. Pro ČSSD je to velmi citlivá otázka: prezidentova výjimka se týká i sociálních práv a jejich ochranu zpochybňuje. Pokud by s ní ČSSD souhlasila, bude jednak souhlasit s tím, že si prezident dělá z ústavy holubník, jednak s možným oslabením vlivu evropské charty. Vznesla proto rozumný požadavek: ať se o obou částech hlasuje zvlášť. Vstup Chorvatska blokovat nechce, ale prezidentova výjimka? To je jiná.

Prezident cítí, že se blíží ostuda. Pravda o jeho „obraně národa“ zřejmě brzo vyjde najevo. Je nepravděpodobné, že českou výjimku odhlasuje všech 27 zemí EU. Bylo by roztomilým paradoxem, kdyby mezi nimi byla i samotná Česká republika. ČSSD má v Senátu většinu, může to zajistit. Uvidíme, jestli najde odvahu, aby prezidenta vykázala do jeho ústavních mezí.