Psáno pro ČRo6

Ministr obrany Alexandr Vondra obhajoval v Poslanecké sněmovně kauzu Promopro, tedy půlmiliardový účet spojený se zajišťováním konferencí organizovanými v době českého předsednictví Evropské unie. Obhajoba to byla skutečně neuvěřitelná, ale, obávám se, jinak, než to opozice a média pochopily.

Uveďme nejprve, že předsednické země obvykle organizují zasedání, v nichž s partnerskými zeměmi projednávají témata, která považují za svou prioritu. V případě českého předsednictví se jich konalo třináct, z toho osm v Praze, další v kongresových či lázeňských centrech jako Mariánské Lázně, Luhačovice či Brno. Ale jedno bylo zcela neobvyklé. Poslechněme si, jak jeho organizaci líčil ministr Vondra v své parlamentní obhajobě.

„Pokud jde o ostatní prostory, jako příklad může posloužit organizace neformálního ministerského zasedání šéfů diplomacií Evropské unie a všech kandidátských zemí, které se konalo v březnu na zámku v Hluboké nad Vltavou. Příprava prostor zámku, přilehlé galerie a parku trvala několik měsíců přímo v místě za využití služeb dodavatelů, byla spuštěna šest týdnů před vlastní akcí. Bylo nutné vybudovat kompletně novou infrastrukturu pro delegace, novináře a podpůrný personál, protože zámek není v běžném stavu schopen pojmout jejich nároky. Vzhledem k ročnímu období bylo nutné zámek temperovat na teplotu blízkou teplotě pokojové. S ohledem na historický objekt zámku muselo vytápění probíhat postupně o jeden stupeň denně. Zároveň se muselo dbát na udržování stanovené úrovně vlhkosti. To vše znamenalo čtyřtýdenní nepřetržitý proces, kdy v hodinových intervalech pracovníci firmy ProMoPro i zámku Hluboká obcházeli prostory a kontrolovali, případně regulovali teplotu zámku. Aby tento náročný proces mohl probíhat, musela být instalována vedlejší elektrická síť, která kapacitně umožňovala zapojení zahřívacích i zavlhčovacích zařízení.

Dále bylo nutné vystavět v přilehlém parku zámku stanové městečko pro novináře, jak ty píšící, tak televizní a rozhlasové, kterých bylo dohromady téměř 300. Celkem se postavilo deset stanů různé velikosti s kompletním kancelářským vybavením, na které jsou zástupci médií zvyklí z běžných tiskových středisek. Všechny tyto stany byly taktéž vytápěny. Součástí dodávek byla i mobilní sanitární zařízení a mnoho dalšího. Celkem bylo nataženo na 30 km propojovacích kabelů jak pro elektrickou síť, tak pro telekomunikace. Bylo zapojeno 18 nových elektrických rozvaděčů. Technika a další zařízení byly naváženy dvaceti nákladními vozy. Na akci se v nejexponovanějších momentech podílela téměř stovka techniků. Do nákladů se pochopitelně promítla nejen příprava a provoz veškerých zařízení, ale také následné uvedení areálu do původního stavu. Celý deinstalační proces musel být ukončen v co nejkratším čase s ohledem na začínající turistickou sezónu. V této době, stejně jako v době příprav, střežila zámek a jeho okolí najatá agentura, což bylo součástí dodávky.“ Konec citátu.

Pan ministr nevyčíslil, kolik z té půl miliardy stála příprava národní kulturní památky Hluboká na dvoudenní neformální(!) zasedání. Nicméně tím líčením obhajoval, proč stát na uspořádání akcí vynaložil půl miliardy korun.

Zasedání na Hluboké, které se konalo potom, co vláda ztratila důvěru v Poslanecké sněmovně a vládla v demisi, začalo impozantně. Ministr Schwarzenberg údajně jednání zahájil bonmotem: Vítá Vás Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von und zu Schwarzenberg, bývalý ministr zahraničních věcí České republiky, na svém bývalém rodovém sídle k diskusi o bývalé Jugoslávii.

Pochopitelně, sklidil veliký aplaus. A tak i když účastníci dostávali svetr a slivovici, protože se zámek nepodařilo vytopit, neformální schůzka skončila pohodou. Schwarzenberg dokázal zmírnit i dopad výroků Mirka Topolánka o cestě USA do pekel.

Neformální schůzky ministrů zahraničí se jmenují Gymnich podle zámku nedaleko Bonnu, kde se ministři v roce 1974 sešli poprvé. Na Hluboké to bylo podruhé. Jenže zámek Gymnich nebyl národní kulturní památkou, patřil bonnské vládě. Vyklidit národní kulturní památku, aby tam ministr zahraničí mohl pronést vtipný bonmot, zavání spíš orientem než západní civilizací.

Přečetl jsem celou parlamentní debatu okolo kauzy ProMoPro. Všichni se pídili po tom, co se stalo s penězi, které firma ProMoPro dostala. Ale proč se nikdo nepozastavil nad tím, že jim ministr otevřeně líčí, jak vláda vyhazovala peníze oknem? Copak takhle vypadá péče řádného hospodáře o státní finance? Vyklidit národní kulturní památku a pak ji uvádět zpět do původního stavu jenom proto, aby pan ministr mohl pronést vtipný bonmot?

Obávám se, že naši politici, ať leví či praví, přijali za své neoliberální dogma, že stát je špatný hospodář. A snaží se to v praxi předvádět, jak můžou. Vládní letadlo na lyžovačku do Garmisch-Partenkirchenu? Vrtulníkem domů do Ostravy? Marketing vlastní knížky v USA za státní peníze? U nás – zatím - žádný problém. Snad už, proboha, takové chování začne veřejnosti vadit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci iRadio. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Autor: Václav Žák