dodatek k blogu o dědictví komunismu, které poslanci milují


Když jsem se ve svém blogu o dědictví komunismu v ústavě zmínil o tom, že návrh Andreje Babiše na snížení počtu poslanců na 101 nemá smysl, někteří čtenáři s tím nesouhlasili.

Vztahují počet poslanců na počet obyvatel a vychází jim, že máme vlastně víc poslanců než Spolková republika. Bohužel, tento poměr nevypovídá vůbec nic o tom, kolik poslanců stát potřebuje, aby parlament byl přínosem, ne přítěží.

Obávám se však, že považovat 101poslanců za dostatečný počet může jenom ten, kdo si plete parlamentní práci s exhibicemi poslanců na plénu před televizními kamerami. Tak to ale v zavedených demokraciích nefunguje.
Základním úkolem parlamentu je nastavovat rámce a přidělovat peníze pro centrální politiky státu. Podívejme se zase do Německa. O které centrální politiky se parlament bude starat, se nastavuje vždy po volbách, když se ustavuje parlament pro nové volební období. Zkusme si některé pojmenovat: zahraniční politika, vzdělání, výzkum, doprava, hospodářství, ochrana spotřebitele, rozpočet, obrana, sport, turismus, technologie, právo, zdravotnictví, sociální politika, senioři, bezpečnost jaderných reaktorů, lidská práva, výstavba, kultura, média, energie, výživa, Evropská unie, finance, problematika rovnosti žen, humanitární pomoc, problematika mládeže, agenda Ministerstva vnitra atd.
Politiky, které spolu souvisejí se sdružují například vzdělání, výzkum, hodnocení dopadů technických změn nebo kultura a média. Nad těmi politikami vznikají parlamentní výbory, které se pak uvedenou problematikou zabývají. Parlament na začátku určí, kolik takových výborů vznikne, jaký budou mít předmět činnosti. V současném Spolkovém sněmu je 23 výborů, kromě toho některé výbory jsou povinné, například petiční výbor, který musí existovat v každé legislativní periodě.

Ve Spolkovém sněmu mívají výbory přes 30 členů a poslanci se do nich dělí podle svých profesních zkušeností. Poslanec může být členem několika výborů, například poslanec informatik, který je členem výboru pro digitální agendu může být také členem výborů pro vzdělávání výzkum a hodnocení dopadů technických změn. Důležité je, že při celkovém počtu poslanců okolo 650, které má Spolkový sněm, se daří sestavit výbory tak, že v každém výboru je zastoupeno několik poslanců každé politické strany, které se do Spolkového sněmu dostanou a poslanci mají k projednávané problematice profesně blízko. Základem poslanecké práce je diskuse ve výborech s ostatními poslanci, státní správou a přizvanými experty. Tím tráví poslanci nejvíce času.

Jednání výborů je ve Spolkovém sněmu NEVEŘEJNÉ. Je to proto, aby poslanci nebyli svázáni při diskusi stranickou disciplinou a mohli ke zvolenému tématu na uzavřeném jednání diskutovat právě na základě svých profesních zkušeností bez tlaku médií. Zveřejňuje se až finální závěr celého výboru.

Politické stanovisko poslaneckého klubu k zákonu se vyjadřuje v prvním čtení, takže podrobné projednávání zákonů v jejich schvalování v plénu je vlastně tou nejméně důležitou fází poslanecké práce, protože všechno podstatné se vyřešilo ve výborech. Z logiky věci se to odehrává bez zájmu televizních kamer. Přenášejí se polemiky mezi vládou a opozicí. Jenže ty se odehrávají jindy, než se projednávají zákony.

Ve Spolkovém sněmu neuvidíme, že by se ve druhém čtení projednávalo několik set pozměňovacích návrhů, které fakticky znemožňují, aby měl výsledný zákon logickou konzistenci.

Jaké z toho plynou důsledky? Jenom kvalitně obsazené výbory, spolupráce poslanců s odborným státním aparátem a experty může zajistit kvalitní politické rozhodování.

Je ale patrné, že počet agend, jimiž se má parlament zabývat nesouvisí s počtem obyvatel ale s problémy, které musí řešit vláda. Před 50 lety nebylo třeba řešit kvalitu jaderných reaktorů, ani digitální agendu. Vládní agendy jsou však pro menší i větší země přibližně stejné. Velké země Německo Francie Británie USA si mohou dovolit parlamenty s několika stovkami poslanců. Menší země si tak nákladné instituce dovolit nemohou a musí dělat kompromisy. Čím je ovšem počet poslanců v parlamentu menší tím je složitější obsadit výbory tak, aby v nich byl dostatečný počet kvalifikovaných poslanců a diskuse v rámci výboru měla nějaký smysl.

Má-li se 200 poslanců rozdělit do 20 výborů, připadá 10 poslanců na výbor. Diskuse, kdy ve výborech by byly politické strany zastoupeny jedním poslancem, mají malý smysl zejména uvážíme-li, že výbory projednávají více než jednu tematiku. Poslanec prostě nemůže být odborníkem na několik politik, jimiž se parlamentní výbor zabývá.

Pokud bude mít parlamentní výbor víc než 10 poslanců, pak to při celkovém počtu 200 poslanců znamená, že každý poslanec bude muset být členem několika výborů. To ovšem zase znamená, že buď budeme muset mít v parlamentu mimořádně nadané jedince, kteří se vyznají v několika odbornostech, nebo, což je mnohem pravděpodobnější odbornost debaty v parlamentních výborech bude nízká.

Stručně a jasně čím víc se snižuje počet poslanců, tím méně vládních politik má demokratickou kontrolu a ve skutečnosti vládnou úředníci. Stočlenný lotyšský parlament má šest komisí, z nichž každá by měla obsáhnout agendu několika ministerstev. Takový parlament může stěží spoluurčovat vládní politiku.

Musíme si vybrat. Rakouský parlament má 183 poslanců v dolní komoře a 61 v horní komoře. Jenže má taky vysoce kvalifikovanou státní správu, která s politickou reprezentací úzce spolupracuje. Maďarský jednokomorový parlament má 386 poslanců, což je pro zemi střední velikosti přiměřený počet. Posun Maďarska k iliberální demokracii nesouvisí ani tak s tím, že parlament je jednokomorový, ani s počtem poslanců, ale s mimořádně komplikovaným volebním systémem, který měl zabránit labilním vládám, a stabilizoval je až příliš.

Pokud by se v České republice podle návrhu Andreje Babiše zrušil Senát a počet poslanců snížil na stovku, dostali bychom se na úroveň Lotyšska pro obsah parlamentarismu by se vyprázdnil. V současné situaci je cestou k nápravě změna postavení poslance v ústavě, nikoliv zásah do základních stavebních kamenů parlamentu. Tomu se ovšem budou poslanci bránit jako čert kříži