Psáno pro Právo

Jak dopadl pokus o ústavní žalobu na prezidenta? Odpověď nejspíš záleží na tom, jestli si myslíme, že právo má přednost před politikou, nebo naopak. Ty, co jsou přesvědčeni, že přednost má právo, hlasování poslanců zklamalo. Proč se do toho míchají? Žaloba je přece Senátu. Dal si dost práce, aby ukázal, jak prezident demontuje jednu ústavní zábranu za druhou, až si nakonec dělá, co chce. Ti, co si myslí, že politika má přednost před právem, to budou vidět jinak. Budou přemýšlet o tom, jestli je v našem ústavním systému vůbec šance prezidenta za hrubé porušení ústavy odvolat. Představme si, že by se Ústavní soud rozhodl některému z bodů senátní žaloby vyhovět. Jak by na to asi reagovala veřejnost? Na jedné straně přímo volený prezident, na druhé straně nevolený Ústavní soud. Obávám se, že i kdybychom měli nejlepší definici hrubého porušení ústavy, verdikt Ústavního soudu by část veřejnosti považovala za politickou intriku, jak se bez voleb zbavit prezidenta a vedl by k politické destabilizaci.

Podíváme-li se do rakouské úpravy vidíme, že tam má rozhodující slovo ten nejsilnější ústavní aktér: lid, který prezidenta v přímé volbě do funkce zvolil. Výzvu k jeho odvolání vydává obdoba naší Poslanecké sněmovny, kterou v případě neúspěchu čeká rozpuštění, zatímco prezidentovi začne nové šestileté funkční období. To je rovnost zbraní. Je zřejmé, že se takový institut často nepoužívá. Proč v Rakousku nemají takové problémy s prezidentem, jaké máme my, nespočívá v tom, že by měli lepší ústavní instituty na krocení prezidentů, ale v tom, že tam lépe fungují politické strany. Obávám se velice, že se to jednoduchým ústavním inženýrstvím, například vypuštěním z ústavy souhlasu Poslanecké sněmovny se senátní žalobou, zlepšit nedá. Ústavní soud by při úvahách nad odvoláním prezidenta musel nutně brát v úvahu politické dopady svého rozhodnutí. Jestliže by se rozhodl, že prezidenta neodvolá, protože nechce destabilizovat politický systém, nejspíš by konstatoval, že jeho prohřešky proti ústavě nedosahují takového stupně intenzity,aby se daly prohlásit za závažné. Čemu by tím pomohl? Pokud by v odůvodnění uvedl, že když je v ústavě napsáno, že prezident ministra odvolá, znamená to, že ho opravdu odvolá, výhra by to asi taky nebyla.

Prostě ústavní konstrukce stavící proti sobě lidem zvoleného prezidenta a rozhodnutí souboru nevolených soudců se ve skutečnosti k umravnění prezidenta, který se rozhodne hrát si na premiéra, bez vážného politického otřesu vlastně použít nedá. Jeden z dalších důsledků nepromyšleného namontování přímé volby prezidenta do ústavy, která i bez toho měla vážné problémy s kompetencemi ústavně neodpovědného prezidenta.

Neměli bychom omílat klišé: prezident, který porušuje ústavu nezavádí žádný poloprezidentský systém, jenom porušuje pravidla toho parlamentního. Bohužel, nápravu může zjednat pouze posílení občanského sebevědomí, které by se promítlo do řádného fungování stranického systému, který by prezidenta zkrotil jinými prostředky, než je impeachement.