Tendry na IT
O zakázce na dálniční známky
Tendry na IT
Tendr na dálniční známky možná znamená milník ve vývoji České republiky. Proč? Když jsem se ze systémového programátora stal v roce 1989 přes noc politikem, trpěl jsem představou, že pokud se fungování organizace přizpůsobí logice počítače, povede to k jednoduchosti, přehlednosti a podstatně lepšímu fungování. V té době byla informatizace v plenkách. V České národní radě neexistovala počítačová síť. Když jsem po dvou letech odcházel, byla Česká republika po Finsku druhým státem na světě, který se zpožděním několika hodin na síti zveřejňoval stenoprotokoly z jednání.
Někdy v první půlce roku 1991 mi, jako předsedovi Komise ČNR pro informatiku, volal Jiří Němec, kolega z Výzkumného ústavu matematických strojů, který měl na starosti informační technologie na Ministerstvu hospodářství, že hrozí průšvih s daněmi. Prý Ministerstvo financí hodlá pro zpracování daní koupit 4000 osobních počítačů PC-AT od JZD Slušovice. Každý ten počítač stál necelých 160 000 Kč a běžel na nich MS-DOS. Na první pohled bylo jasné, že by se s tímto hardware v republice žádné daně vybírat nedaly. Zvedl jsem telefon a zavolal ministrovi Špačkovi, shodou okolností také členu Občanského hnutí. Když jsem mu vysvětlil, o co jde, poslal nás za ředitelem daňové správy. Přijal nás sympatický usměvavý šedovlasý pán, který nám bez okolků sdělil: “ víte, chlapci, my máme napsat výběrové řízení na nový daňový systém, ale my to neumíme”. Nebylo divu. Daně před a po roce 1989 - to byly dva světy.
Dobře, řekli jsme s Jiřím. Tak to rozdělíme na dvě kola: v prvním kole se bude soutěžit návrh daňového systému pro Českou republiku. Ministerstvo financí si pak vybere projekt, který se mu bude nejvíc líbit a v druhém kole se bude soutěžit o realizaci vítězného projektu. Pokud si vzpomínám, první kolo vyhrála jiná firma, než která pak systém realizovala. Nabídky jednotlivých firem se zadaly do tabulky a komise, ve které MF nemělo většinu, je vyhodnotila. Korupce byla prakticky nemožná. Nedocenili jsme však tehdy, co bude znamenat, že se vybralo řešení závislé na technologii jedné firmy.
V dalších letech věci nabraly rychlý spád. IT firmy rychle pochopily, že státní správa nestojí o řešení, která problém zjednodušují, ale o to, aby se na počítač agenda překlopila tak, jak jsou na ni úředníci zvyklí. Vedlo to ke komplikovaným a drahým řešením. Zejména se jejich cena nedala solidně odhadnout. Druhá past byly licence. Pokud si zákazník pečlivě neošetřil podmínky, za nichž se může ze smluvních vztahů vyvázat, uvízl v pavučině. Stejně dopadl, pokud se nechal zavázat k používání technologie, kterou nabízela jenom jedna firma. Postupem času, vzhledem k džungli, která v dodávkách IT vznikla, se k mé lítosti sen o racionalitě a úsporách rozplynul a IT se proměnilo na zdroj měkkých peněz a rozhazování.
Proto mě skutečně potěšilo, co se teď stalo se zakázkou na dálniční známky. Jde o učebnicový příklad, jak dělat věci špatně. Místo aby analýza nabídla nejjednodušší řešení, požadovala nejsložitější, nejspíš aby se zakázka nemohla transparentně soutěžit. Doufám, že akce programátorů povede k tomu, že se zodpovědné osoby už neodváží se s podobnými projekty ucházet o veřejné peníze. Samozřejmě to souvisí s tím, jak se doslova vykastroval zákon o státní službě, který ve své stávající podobě nemůže garantovat kompetentní řízení IT ve státní správě. Zajistit expertízu ve státní správě je velmi obtížné nejen u nás, protože experti se nevejdou do platových tabulek. Přesto řešením není není chaotizace státní správy, kterou pod marketingovou nálepkou „manažerské řízení“ navrhuje premiér Babiš. K řízení mopedu je třeba mít osvědčení, k výrobě zmrzliny licenci. Lidé, kteří budou řídit aparáty ministerstev, musí projít procedurou, která prokáže, že příslušnou kvalifikaci mají. Tak zvané "manažerské řízení" není čím jiným než návratem k svévoli devadesátých let. Byli bychom zřejmě jediným státem na světě, který by si něco takového dovolil. Nejcennějším přínosem státní správy k fungování státu je přece to, že nežije v politickém cyklu od voleb do voleb. Manažerské řízení by tu výhodu zahodilo.
Tendry na IT
Tendr na dálniční známky možná znamená milník ve vývoji České republiky. Proč? Když jsem se ze systémového programátora stal v roce 1989 přes noc politikem, trpěl jsem představou, že pokud se fungování organizace přizpůsobí logice počítače, povede to k jednoduchosti, přehlednosti a podstatně lepšímu fungování. V té době byla informatizace v plenkách. V České národní radě neexistovala počítačová síť. Když jsem po dvou letech odcházel, byla Česká republika po Finsku druhým státem na světě, který se zpožděním několika hodin na síti zveřejňoval stenoprotokoly z jednání.
Někdy v první půlce roku 1991 mi, jako předsedovi Komise ČNR pro informatiku, volal Jiří Němec, kolega z Výzkumného ústavu matematických strojů, který měl na starosti informační technologie na Ministerstvu hospodářství, že hrozí průšvih s daněmi. Prý Ministerstvo financí hodlá pro zpracování daní koupit 4000 osobních počítačů PC-AT od JZD Slušovice. Každý ten počítač stál necelých 160 000 Kč a běžel na nich MS-DOS. Na první pohled bylo jasné, že by se s tímto hardware v republice žádné daně vybírat nedaly. Zvedl jsem telefon a zavolal ministrovi Špačkovi, shodou okolností také členu Občanského hnutí. Když jsem mu vysvětlil, o co jde, poslal nás za ředitelem daňové správy. Přijal nás sympatický usměvavý šedovlasý pán, který nám bez okolků sdělil: “ víte, chlapci, my máme napsat výběrové řízení na nový daňový systém, ale my to neumíme”. Nebylo divu. Daně před a po roce 1989 - to byly dva světy.
Dobře, řekli jsme s Jiřím. Tak to rozdělíme na dvě kola: v prvním kole se bude soutěžit návrh daňového systému pro Českou republiku. Ministerstvo financí si pak vybere projekt, který se mu bude nejvíc líbit a v druhém kole se bude soutěžit o realizaci vítězného projektu. Pokud si vzpomínám, první kolo vyhrála jiná firma, než která pak systém realizovala. Nabídky jednotlivých firem se zadaly do tabulky a komise, ve které MF nemělo většinu, je vyhodnotila. Korupce byla prakticky nemožná. Nedocenili jsme však tehdy, co bude znamenat, že se vybralo řešení závislé na technologii jedné firmy.
V dalších letech věci nabraly rychlý spád. IT firmy rychle pochopily, že státní správa nestojí o řešení, která problém zjednodušují, ale o to, aby se na počítač agenda překlopila tak, jak jsou na ni úředníci zvyklí. Vedlo to ke komplikovaným a drahým řešením. Zejména se jejich cena nedala solidně odhadnout. Druhá past byly licence. Pokud si zákazník pečlivě neošetřil podmínky, za nichž se může ze smluvních vztahů vyvázat, uvízl v pavučině. Stejně dopadl, pokud se nechal zavázat k používání technologie, kterou nabízela jenom jedna firma. Postupem času, vzhledem k džungli, která v dodávkách IT vznikla, se k mé lítosti sen o racionalitě a úsporách rozplynul a IT se proměnilo na zdroj měkkých peněz a rozhazování.
Proto mě skutečně potěšilo, co se teď stalo se zakázkou na dálniční známky. Jde o učebnicový příklad, jak dělat věci špatně. Místo aby analýza nabídla nejjednodušší řešení, požadovala nejsložitější, nejspíš aby se zakázka nemohla transparentně soutěžit. Doufám, že akce programátorů povede k tomu, že se zodpovědné osoby už neodváží se s podobnými projekty ucházet o veřejné peníze. Samozřejmě to souvisí s tím, jak se doslova vykastroval zákon o státní službě, který ve své stávající podobě nemůže garantovat kompetentní řízení IT ve státní správě. Zajistit expertízu ve státní správě je velmi obtížné nejen u nás, protože experti se nevejdou do platových tabulek. Přesto řešením není není chaotizace státní správy, kterou pod marketingovou nálepkou „manažerské řízení“ navrhuje premiér Babiš. K řízení mopedu je třeba mít osvědčení, k výrobě zmrzliny licenci. Lidé, kteří budou řídit aparáty ministerstev, musí projít procedurou, která prokáže, že příslušnou kvalifikaci mají. Tak zvané "manažerské řízení" není čím jiným než návratem k svévoli devadesátých let. Byli bychom zřejmě jediným státem na světě, který by si něco takového dovolil. Nejcennějším přínosem státní správy k fungování státu je přece to, že nežije v politickém cyklu od voleb do voleb. Manažerské řízení by tu výhodu zahodilo.