O zakázce na dálniční známky

Tendry na IT

Tendr na dálniční známky možná znamená milník ve vývoji České republiky. Proč? Když jsem se ze systémového programátora stal v roce 1989 přes noc politikem, trpěl jsem představou, že pokud se fungování organizace přizpůsobí logice počítače, povede to k jednoduchosti, přehlednosti a podstatně lepšímu fungování. V té době byla informatizace v plenkách. V České národní radě neexistovala počítačová síť. Když jsem po dvou letech odcházel, byla Česká republika po Finsku druhým státem na světě, který se zpožděním několika hodin na síti zveřejňoval stenoprotokoly z jednání.

Někdy v první půlce roku 1991 mi, jako předsedovi Komise ČNR pro informatiku, volal Jiří Němec, kolega z Výzkumného ústavu matematických strojů, který měl na starosti informační technologie na Ministerstvu hospodářství, že hrozí průšvih s daněmi. Prý Ministerstvo financí hodlá pro zpracování daní koupit 4000 osobních počítačů PC-AT od JZD Slušovice. Každý ten počítač stál necelých 160 000 Kč a běžel na nich MS-DOS. Na první pohled bylo jasné, že by se s tímto hardware v republice žádné daně vybírat nedaly. Zvedl jsem telefon a zavolal ministrovi Špačkovi, shodou okolností také členu Občanského hnutí. Když jsem mu vysvětlil, o co jde, poslal nás za ředitelem daňové správy. Přijal nás sympatický usměvavý šedovlasý pán, který nám bez okolků sdělil: “ víte, chlapci, my máme napsat výběrové řízení na nový daňový systém, ale my to neumíme”. Nebylo divu. Daně před a po roce 1989 - to byly dva světy.

Dobře, řekli jsme s Jiřím. Tak to rozdělíme na dvě kola: v prvním kole se bude soutěžit návrh daňového systému pro Českou republiku. Ministerstvo financí si pak vybere projekt, který se mu bude nejvíc líbit a v druhém kole se bude soutěžit o realizaci vítězného projektu. Pokud si vzpomínám, první kolo vyhrála jiná firma, než která pak systém realizovala. Nabídky jednotlivých firem se zadaly do tabulky a komise, ve které MF nemělo většinu, je vyhodnotila. Korupce byla prakticky nemožná. Nedocenili jsme však tehdy, co bude znamenat, že se vybralo řešení závislé na technologii jedné firmy.

V dalších letech věci nabraly rychlý spád. IT firmy rychle pochopily, že státní správa nestojí o řešení, která problém zjednodušují, ale o to, aby se na počítač agenda překlopila tak, jak jsou na ni úředníci zvyklí. Vedlo to ke komplikovaným a drahým řešením. Zejména se jejich cena nedala solidně odhadnout. Druhá past byly licence. Pokud si zákazník pečlivě neošetřil podmínky, za nichž se může ze smluvních vztahů vyvázat, uvízl v pavučině. Stejně dopadl, pokud se nechal zavázat k používání technologie, kterou nabízela jenom jedna firma. Postupem času, vzhledem k džungli, která v dodávkách IT vznikla, se k mé lítosti sen o racionalitě a úsporách rozplynul a IT se proměnilo na zdroj měkkých peněz a rozhazování.

Proto mě skutečně potěšilo, co se teď stalo se zakázkou na dálniční známky. Jde o učebnicový příklad, jak dělat věci špatně. Místo aby analýza nabídla nejjednodušší řešení, požadovala nejsložitější, nejspíš aby se zakázka nemohla transparentně soutěžit. Doufám, že akce programátorů povede k tomu, že se zodpovědné osoby už neodváží se s podobnými projekty ucházet o veřejné peníze. Samozřejmě to souvisí s tím, jak se doslova vykastroval zákon o státní službě, který ve své stávající podobě nemůže garantovat kompetentní řízení IT ve státní správě. Zajistit expertízu ve státní správě je velmi obtížné nejen u nás, protože experti se nevejdou do platových tabulek. Přesto řešením není není chaotizace státní správy, kterou pod marketingovou nálepkou „manažerské řízení“ navrhuje premiér Babiš. K řízení mopedu je třeba mít osvědčení, k výrobě zmrzliny licenci. Lidé, kteří budou řídit aparáty ministerstev, musí projít procedurou, která prokáže, že příslušnou kvalifikaci mají. Tak zvané "manažerské řízení" není čím jiným než návratem k svévoli devadesátých let. Byli bychom zřejmě jediným státem na světě, který by si něco takového dovolil. Nejcennějším přínosem státní správy k fungování státu je přece to, že nežije v politickém cyklu od voleb do voleb. Manažerské řízení by tu výhodu zahodilo.