Čerstvou vlnu debat okolo nové budovy Národní knihovny zvedlo jednání pražské vlády jedné strany, která se šalamounsky usnesla, že Kaplického projekt je sice skvělý, ale postavíme ho raději někam, kde na něj nebude vidět.

„Je mazaná a hezká. Je zvláštní a možná symptomatické, že česká veřejnost, nebo alespoň její maloměšťácká část, mlčí k monumentům banality a když někdo jednou za deset let navrhne zajímavý, originální dům, tak je vzbouření na vsi.“

Ani nevíte, jak tyto události s panem architektem Kaplickým prožívám. Jak strašně se musí člověk, který zasvětil svůj život kráse, fantazii a tvořivosti, cítit při potýkání se s hloupostí, zabedněností a maloměšťáctvím zdejších komunálních politiků!

Z takových situací, a nemusí jít zdaleka jen o Prahu a jen o Národní knihovnu, se vždycky obtížně vzpamatovávám. Víte, nemám až takový problém s onou omezeností. Ostatně nemůžeme být všichni architekti. Dokážu respektovat i osobní vkus každého jednotlivého člověka. Nemůže se přeci všechno líbit všem.

Největší problém mám s nadutostí: My jsme sice uspořádali anonymní soutěž, protože se to tak čertvíproč v civilizovaných zemích dělá, my jsme tu měli vysoce kvalifikovanou porotu, která po důkladném posouzení všech projektů odborně rozhodla, ale my jsme v Praze ti nejvyšší a nejdůležitější a nám se to nelíbí! A my máme ty razítka a my, když se usneseme, že se na Letné postaví perníková chaloupka, tak tam bude stát perníková chaloupka. A ty, Kaplický, poklekni a pokoř se.

Rád bych pro jistotu ještě jednou zdůraznil, že v té aroganci, se kterou se nedokážu vyrovnat, nejde jen o Prahu a o knihovnu. I u nás v Plzni máme zastupitele, kteří rozumí všemu nejlíp a které názory odborníků občas pramálo zajímají. A to nemluvím o jednom „komunálním“ politikovi, který chtěl po vzoru svých oblíbených ekologických aktivistů bránit stavbě knihovny vlastním tělem…

Má cenu někoho (z vás) přesvědčovat? Měl bych se tu teď rozepsat o tom, jak Kaplického projekt geniálně navazuje na křivky pražského baroka, jak nesmyslně kritizovaná barevnost příjemně ladí se střechami pražských kostelů, s jejich pestrými vitrážemi a se zlatými korouhvičkami a domovními znameními staropražských domů? Měl bych tu snad plamenně jásat nad úchvatnou, monumentální stavbou, která pozvedne Prahu na úroveň moderních světových metropolí? Samozřejmě, že ne. Ostatně nejsem žádný odborník a sám Kaplický přednášel o svém projektu od letošního května už nesčíslněkrát.

A má vůbec smysl přesvědčovat někoho, kdo přesvědčen být nechce, a jehož estetické hodnoty určuje znělka Televizních novin?

Není ani příliš divu, že se po zmiňovaném zasedání pražských Pepíků objevují spekulace překvapených komentátorů, že za rozhodnutím o přesunu projektu z Letné kamkoliv jinam stojí možná docela jiné zájmy. Třeba Radim Kopáč na Portálu české literatury nebo Martin Zvěřina v Lidových novinách hloubají nad tím, jestli by Národní knihovna na Letné nepřekážela nějakému důležitému sportovišti pro olympijské hry. Má to samozřejmě svoji logiku: velevážení konšelé knihovnu pravděpodobně v životě nenavštíví, ale na fotbal se koukají jistě rádi.

A k onomu přestěhování knihovny na jiné místo? Svatá prostoto! Cožpak to jde vzít dům důsledně projektovaný pro Letnou, pro její okolí, komunikace, pro panorama Prahy a postavit jej na libovolné místo? Myslíte, že je opravdu jedno, že z kavárny Oko důmyslně konstruované pro výhled na Prahu, pak bude vidět leda někam do lesa? Kupte své ženě krásné večerní šaty a pozvěte ji večer do divadla. A půl hodiny před představením jí oznamte, že jste si to rozmysleli, že se nepůjde do divadla, nýbrž na fotbal. Ale ty šaty si může nechat, vždyť jí docela sluší.