Zmrzlinový netvor Aliny Chau
Každodenní život přináší veselé, ba vzrušující zážitky, pokud jej objevujete z nezvyklého, dosud nepoznaného úhlu pohledu. Alina Chau - a tisíce dalších výtvarníků po celém světě - našla dokonalý jazyk, který není třeba překládat, aby ukojila svoji divokou obrazotvornost a neodolatelnou vášeň vyprávět příběhy ze svého světa.
Zatímco klasické blogy, jak je všichni známe, jsou všeobecně považovány za internetové deníčky, blogy výtvarné by se daly přirovnat k virtuálním skicákům. Přestože ve světě jsou takzvané artblogy velice rozšířené a těžko byste hledali výtvarníka, ilustrátora či animátora, který si alespoň jeden obrázkový diář nevede (většinou jich má víc pro různé druhy záznamů), u nás o této možnosti prezentace své práce ví málokterý umělec, tím méně velevážené čtenářstvo.
Chtěl bych proto na tomto blogu čas od času zavítat do pestrých vod výtvarné imaginace, zlehka nahazovaných nápadů, originálních myšlenek a bezbřehé fantazie. Zkrátka bych se s vámi tu a tam rád podíval do nějakého zajímavého skicáku. A jako první jsem si pro návštěvu vybral artblog dámy jmenované v úvodu článku - Ice-Cream Monster Toon Café Aliny Chau.
Na něm vás totiž na první pohled neuchvátí míra imaginace či řemeslná dovednost, přestože Alina toto všechno splňuje do puntíku, ale její neuvěřitelná pracovitost. A entuziasmus. Máte pocit, že autorka neodkládá barvičky ani v divadle ani při jízdě na kole ani při čištění zubů ani v posteli… A nadšení, které doslova tryská z jejích obrázků, dokáže velmi dobře přenášet i na diváky.
Její profesní životopis je narvaný úspěchy, její animátorské počiny už od dob studií sbírají ceny na festivalech po celém světě. V současné době pracuje v Los Angeles jako 3D animátorka, výtvarnice a scenáristka a ještě k tomu stíhá přednášet na univerzitě. Na jiné stránce si můžete koupit její knižně vydané výtvarné deníky z cest. Něco takového se může u nás stát tak maximálně Adolfu Bornovi.
Svůj výtvarný deníček si Alina vede od roku 2005. Ve svém prvním zápisu říká něco v tomto smyslu: „Můj přítel mi vysvětlil, co je to blog. Vypadá to jako docela dobrá možnost, jak ukázat svoje obrázky.“ To tedy je! Alina od té doby zveřejnila víc než šest set skic, kreseb, maleb, storyboardů, scénářů, studií a experimentů a svým entuziasmem si kolem sebe vytváří stále se rozšiřující skupinu věrných návštěvníků a obdivovatelů.
Přesto dosud nezpychla. Přesto z ní čiší vděk za každého návštěvníka blogu, za každý komentář. V jednom rozhovoru odpověděla na otázku, co by poradila začínajícím designerům: „Na světě je tolik zkušených a talentovaných lidí. Necítím se být ani trochu kvalifikovaná udílet komukoliv nějaké pronikavě moudré rady.“
Když pak někdo takový jako Alina Chau zavítá na váš blog a zanechá tam povzbudivý, pochvalný komentář, udělá vám to samozřejmě nemalou radost. Přestože to dělá hodně a často. Velmi dobře totiž ví, jak dokáže taková maličkost motivovat k další práci. A když je to v dnešní době tak snadné...
Tak už dost chvály. Myslím, že kdyby Alina uměla česky, asi by se dost podivila, co jsem tu o ní napsal. Takže toho raději nechme a nakoukněme důkladně pod pokličku její nevyčerpatelné tvůrčí svobody.
Zatímco klasické blogy, jak je všichni známe, jsou všeobecně považovány za internetové deníčky, blogy výtvarné by se daly přirovnat k virtuálním skicákům. Přestože ve světě jsou takzvané artblogy velice rozšířené a těžko byste hledali výtvarníka, ilustrátora či animátora, který si alespoň jeden obrázkový diář nevede (většinou jich má víc pro různé druhy záznamů), u nás o této možnosti prezentace své práce ví málokterý umělec, tím méně velevážené čtenářstvo.
Chtěl bych proto na tomto blogu čas od času zavítat do pestrých vod výtvarné imaginace, zlehka nahazovaných nápadů, originálních myšlenek a bezbřehé fantazie. Zkrátka bych se s vámi tu a tam rád podíval do nějakého zajímavého skicáku. A jako první jsem si pro návštěvu vybral artblog dámy jmenované v úvodu článku - Ice-Cream Monster Toon Café Aliny Chau.
Alina Chau
Na něm vás totiž na první pohled neuchvátí míra imaginace či řemeslná dovednost, přestože Alina toto všechno splňuje do puntíku, ale její neuvěřitelná pracovitost. A entuziasmus. Máte pocit, že autorka neodkládá barvičky ani v divadle ani při jízdě na kole ani při čištění zubů ani v posteli… A nadšení, které doslova tryská z jejích obrázků, dokáže velmi dobře přenášet i na diváky.
Její profesní životopis je narvaný úspěchy, její animátorské počiny už od dob studií sbírají ceny na festivalech po celém světě. V současné době pracuje v Los Angeles jako 3D animátorka, výtvarnice a scenáristka a ještě k tomu stíhá přednášet na univerzitě. Na jiné stránce si můžete koupit její knižně vydané výtvarné deníky z cest. Něco takového se může u nás stát tak maximálně Adolfu Bornovi.
Svůj výtvarný deníček si Alina vede od roku 2005. Ve svém prvním zápisu říká něco v tomto smyslu: „Můj přítel mi vysvětlil, co je to blog. Vypadá to jako docela dobrá možnost, jak ukázat svoje obrázky.“ To tedy je! Alina od té doby zveřejnila víc než šest set skic, kreseb, maleb, storyboardů, scénářů, studií a experimentů a svým entuziasmem si kolem sebe vytváří stále se rozšiřující skupinu věrných návštěvníků a obdivovatelů.
Alina Chau
Přesto dosud nezpychla. Přesto z ní čiší vděk za každého návštěvníka blogu, za každý komentář. V jednom rozhovoru odpověděla na otázku, co by poradila začínajícím designerům: „Na světě je tolik zkušených a talentovaných lidí. Necítím se být ani trochu kvalifikovaná udílet komukoliv nějaké pronikavě moudré rady.“
Když pak někdo takový jako Alina Chau zavítá na váš blog a zanechá tam povzbudivý, pochvalný komentář, udělá vám to samozřejmě nemalou radost. Přestože to dělá hodně a často. Velmi dobře totiž ví, jak dokáže taková maličkost motivovat k další práci. A když je to v dnešní době tak snadné...
Tak už dost chvály. Myslím, že kdyby Alina uměla česky, asi by se dost podivila, co jsem tu o ní napsal. Takže toho raději nechme a nakoukněme důkladně pod pokličku její nevyčerpatelné tvůrčí svobody.
Alina Chau