Ještě nám neuschly slzy smíchu nad výsměšným politicky korektním pohledem na dovádění Večerníčka poťouchle rozhazujícího po okolí recyklovatelný papír v kabrioletu bez bezpečnostních pásů a přitom, zdá se, není daleko doba, kdy někdo „odpovědný“ vezme spravedlnost do svých rukou a udělá jeho každodennímu řádění na televizních obrazovkách přítrž.

Na příklad ve Velké Británii už se běžně cenzurují knížky pro děti! Spisovatelka a ilustrátorka Lindsey Gardiner si před nedávnem postěžovala v tisku, že jí její nakladatel zakazuje ztvárňovat scény, kde nezletilí berou do rukou ostré předměty, chodí sami po tmě či pracují s otevřeným ohněm.

Slavný komiksový reportér Tintin byl zase obviněn z rasismu a v britských knihkupectvích se překotně stěhoval z regálů s dětskou literaturou do vyšších pater mezi komiksy pro dospělé. Příběh Tintin v Kongu, který vymyslel a nakreslil Belgičan Hergé na začátku 30. let, ukazuje africké domorodce jako slabomyslné opice a je plný dalších nevhodných koloniálních stereotypů své doby.

Ve Spojených státech vyšly před nedávnem ukázky z nejslavnějších komiksových stripů historie v novinovém formátu pod názvem Comic Strips Masterpieces. Tamní nakladatelé se tak snaží gradovat hlad fanoušků po klasických dílech, jako jsou třeba Flash Gordon, Yellow Kid, Peanuts, Terry and the Pirates, Little Nemo in Slumberland a mnohé další. Dva z komiksů však opatřili zneklidňujícím upozorněním, že díla obsahují obrázky, které bychom dnes mohli považovat za rasově či etnicky urážlivé. Panika z výše uvedené kauzy s rasistickým Tintinem z onoho varování přímo tryská.

Nechci ospravedlňovat podivné výroky podivných politiků o opálených spoluobčanech. Nerad bych se taky pouštěl do posuzování vlivu politické korektnosti na práci novinářů píšících občas poněkud šroubovaně, jen aby se vyhnuli nebezpečným stereotypům. Mluvím jen o práci, které trochu rozumím, o práci spisovatelů, výtvarníků, politických karikaturistů...

Na poli umění a svobodného vyjadřování ryze osobních stanovisek skrze umění totiž začíná politická korektnost nesmlouvavě potírat názorovou rozdílnost, pestrost nejrůznějších úhlů pohledu a vůbec má tendenci ničit některé umělecké disciplíny en bloc.

V zemích s určitým druhem nesvobody je podobná zkušenost „pochopitelná“ a očekávatelná. Žiji-li v zemi s přísnou islámskou morálkou, pak si jako karikaturista nemůžu bezstarostně dovolit karikaturu na náboženské téma. Zejména mám-li zrovna skvělý nápad na povedený žertík s chlápkem v turbanu. Taky na Kubě nejspíš nakreslím obrázek Smrtky přetahující se s Fidelem v teplákové soupravě jen do dobře zabezpečeného šuplíku. V Severní Koreji nemám ani tužku ani papír...

Ale jak je to dávno, co jsme se „u nás na Západě“ bohorovně povyšovali nad radikálně muslimské kultury, když jsme z klidu svých obývacích pokojů sledovali rozohněné demonstranty, útoky radikálů na ambasády a pálení dánských vlajek? Kdepak, na nás je jakýkoliv fanatismus krátký, říkali jsme si. U nás je svoboda slova svatější než Mohamed.

A teď se začínám bát, že nás ta zatracená obluda jménem Korektnost Politická sežere všechny zaživa.