Diskuse o směřování Evropské unie / Český parlament minulý měsíc odsouhlasil zapojení Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) do takzvaného primárního práva Evropské unie, do Lisabonské smlouvy.


Česká média tomuto tématu nevěnovala příliš pozornosti, z části také kvůli tomu, že před tímto hlasováním byl vydán David Rath k trestnímu stihání. Dvacet čtyři hodin po oněch hlasováních se na českém internetu objevilo přes 1000 zpráv o kauze Davida Ratha a jen sedm článků o ESM, sedm! Jakkoliv byla kauza bývalého sociálnědemokratického hejtmana důležitá, finanční škoda, kterou byl schopen teoreticky napáchat, mohla dosahovat stovek milionů korun, ale přijetí ESM (v případě zavedení eura v ČR) by pro naší zemi znamenalo garance v řádech stovek miliard. Proti byli jen poslanci VV včetně mě a dalších pár z řad ODS, jeden komunista a Michal Doktor (podrobný přehled hlasování na http://www.psp.cz/ff/13/e9/6a/08.htm).



Je nejvyšší čas otevřít vážnou diskuzi na téma budoucnosti EU a eurozóny. Opravdovou diskuzi, ne jen povrchní názorové přenice o to, zda být v centru integrace či na okraji, ohánět se silnými slovy o solidaritě nebo zářné budoucnosti silné Evropy stojící proti čínskému nebezpečí. Je třeba se konečně podívat se na fakta a předkládat reálné argumenty.

Rád bych vám představil pár ekonomických myšlenek a pohledů týkajících se problémů Řecka. Nechci Řeckem strašit a používat ho jako jednoduchý symbol, ale na jeho příkladu ukázat, proč je dobře, že Česká republika s přijetím společné měny nespěchala a také proč, po schválení ESM, by prakticky přistoupení k euru znamenalo ekonomickou sebevraždu.

První porušení pravidel

Při zrodu společné měny eura byly určeny základní ekonomické podmínky pro vstup, které měly zaručit, že bude tento projekt životaschopný a přínosný pro zúčastněné země. Tady nevidím žádný problém, společnou měnu mohou mít pouze země, jejichž ekonomiky nejsou příliš rozdílné. První zlom nastal, když byla do eurozóny přijata Itálie, která nesplňovala podmínku celkového zadlužení. V době vstupu měla celkový dluh v poměru k HDP 100 %. Maastrichtská kritéria, jak je donekonečna opakováno, dovolují pouze 60% zadlužení. Nicméně, politicky bylo rozhodnuto, že Itálie, jakožto zakládající země EU, musí být do eurozóny přijata. Budiž.

Podobná situace byla s Řeckem, to také podmínky nesplňovalo, i když předkládané údaje byly zfalšované. Ani zfalšovaná a záměrně zlepšená data nesplňovala maastrichtská kritéria! Řecko bylo na politický pokyn přijato.

Následující schéma ilustruje, co se stane, když se země ekonomicky slabší dostane do jedné měnové unie se silnými ekonomikami. Díky jedné úrokové sazbě, stanovované ECB se pro tyto státy úroková míra snížila, čímž došlo ke spuštění následujícího procesu. Nízká úroková míra podněcuje státy k vyššímu zadlužování, protože úvěry jsou pro ně zdánlivě dostupnější. Toto zvýšené množství peněz v ekonomice vedlo k inflaci a tím ke zdražení řecké produkce a ztrátě konkurenceschopnosti.



O dalším původci řeckých problémů píše prezident Václav Klaus ve své knize Evropská integrace bez iluzí. Kurzy národních měn takzvaných států jižního křídla byly po přechodu na euro vyměněny za vyšší, než by odpovídalo produktivitě. Naopak u Německa došlo k opačnému efektu, kurz eura byl nižší, než by bylo potřebné pro silnou německou ekonomiku. Výsledkem bylo zlevnění německého vývozu a výsledek známe – z Německa je exportní velmoc. Naopak pro Řecko se staly levnými dovozy a bylo pro něj obtížnější vyvážet. Průmyslová výroba v Řecku je nyní na úrovni 80. let, nevyplatí se ani vyrábět, ani vyvážet, vyplatí se žít na dluh.

Přijetí Řecka do eurozóny se tedy ukazuje jako chyba, protože kvůli ekonomickým zákonitostem se rozdíly mezi zeměmi po přijetí společné měny spíše zvětšují než aby se zmenšovaly. Při našich úvahách o přístupu k euru v budoucnu budeme muset brát v úvahu i tyto skutečnosti, abychom se nedostali do podobné situace. Je ČR dostatečně silnou ekonomikou, aby mohla existovat v jedné měnové unii s Řeckem?