Po nedávné aféře s odvoláním ředitele Národního filmového archivu se tato instituce ocitá na historickém rozcestí, které by zásadním způsobem mohlo zlepšit její fungování v těle celé společnosti.

Národní filmový archiv se naposledy ocitl v centru a to pozornosti, na sklonku minulého roku, když odvolání dlouholetého ředitele NFA Vladimíra Opěly bývalým ministrem kultury pár týdnů před očekávaným koncem funkčního období vyústilo v řadu protestů z umělecké i akademické obce. Jádrem celé záležitosti byla plánovaná novostavba centralizované budovy této instituce v Nových Butovicích - zatímco stávající dislokace NFA tkví v řadě pronajatých prostor rozptýlených od Malešic, přes malé kino Ponrepo v centru Prahy až po Hradištko, v některých už z vlastnických důvodů nejde příliš pokračovat dál. Navíc většina agend archivu, včetně těch obrácených k veřejnosti (ať už odborné či kulturní - tedy zejména unikátní knihovna, badatelny a kino) na sebe úzce navazuje a množství energie a času, kterou vyžaduje logistika každodenního fungování, je dlouhodobě neúnosná. Mnohaleté úsilí ředitele Opěly o sjednocení prostor vedlo nakonec k tomu, že NFA sice získal naději na pokračování pod jednou střechou, ale bohužel na periferii kulturního života Prahy. Tahanice o projekt nové budovy v Butovicích však měly jeden potenciálně pozitivní efekt - když byla nakonec zamítnuta realizace již hotového projektu a celá věc se nyní ocitla v bodě nula, otevírá se šance tuto na dalších mnoho desetiletí určující záležitost změnit.

V prosinci proběhl již dříve na podzim vypsaný konkurz na nového ředitele NFA, jehož vítězem se stal bývalý děkan FAMU, ale ještě předtím též dlouholetý vědecký pracovník Národního filmového archivu dr. Michal Bregant. Právě v jeho vítězném projektu je jasně pojmenováno, že geografický odsun této instituce na periferii bude mít fatální důsledky pro kontakt s veřejností. Ve svých návrzích dokonce uvažuje o Národním kině, které hypoteticky situoval do prostoru stávající Nové scény Národního divadla, což vedlo k až mírnému pozdvižení. (Je fakt, že Nová scéna pod současným vedením po více než dvou dekádách hledání sebe sama, začíná plnit roli pozoruhodně rozmanitého kulturního prostoru, což ale třeba nevylučuje přinejmenším užší spolupráci). Chvíle však může být příznivá i z dalších hledisek - jestliže v uplynulých dekádách bylo ze strany státu obtížné nabídnout NFA nějaký důstojný prostor v centru města, současná vláda se aktuálně zabývá myšlenkou zeštíhlování, ne-li rušení ministerstev, jejichž konsekvencí budou volné budovy. Ty ovšem není nutné prodávat, ale nabídnout jiným potřebným institucím, jako je třeba NFA. Vhodná rekonstrukce v centru by mohla přitom vyjít mnohem levněji, než novostavba na zelené louce, přičemž by Praha získala prestižní filmové centrum s potenciálem řady kulturních extenzí.

Jelikož na novostavbu archivu jsou již alokovány peníze, jejichž určení nejspíš nepočká, jedna z mála možností je prostě žádat zodpovědné představitele státu, aby pro tuto možnost, která určí rozvoj nejen této instituce, ale celého segmentu audiovize, na velmi dlouhou dobu, něco konkrétního udělali. Petice za Národní filmový archiv v centru metropole je k podepsání ZDE.


Text byl publikován 13.2.2012 v Deníku Referendum.