Zažíváme těžké časy, kdy svět čelí závažné epidemii koronaviru. Hledáme cesty, jak ji zastavit a jak vyléčit nemocné, a zároveň se musíme vyrovnat se situacemi, které jsme si ještě před pár týdny neuměli představit. Prověří to naši trpělivost, ochotu pomoci. Otestujeme si, jak pevné jsou naše morální zásady.

S naprostým zděšením jsem v posledních dnech sledoval v médiích příběhy o tom, že se objevili překupníci s rouškami, že lidé zneužili situace a vyjeli lyžovat do prázdných center v zahraničí, že nerespektují karanténu a vůbec celou situaci bagatelizují. A na druhé straně vidím neuvěřitelnou vlnu solidarity s rodiči, kteří nemají jak zajistit výuku či hlídání pro své děti, mediky, kteří se hlásí posílit hygienické stanice, sousedy, kteří jsou připraveni pomoci starším spoluobčanům dojít na nákup či obstarat jiné potřebné pochůzky.

Jsou to dvě tváře Česka, byl bych rád, kdybych častěji viděl tu vlídnější. Když jsem sledoval počáteční tápaní vlády, která měla mezery v informování obyvatel, a vydávala první přísná opatření, kdy mi starostové psali, že nemají informace, chtělo se mi křičet. Jistě by bylo jednodušší napsat ostrý rozhořčený tweet, jenže v takové chvíli by to bylo k ničemu. Právě v těžkých časech můžeme prokázat, jak skutečně smýšlíme. Namísto toho jsme spojili síly a komunikovali se zástupci vlády o tom, kde jsou mezery, a jak je možné je zacelit.

Dáváme stále dohromady podněty radnic, ne proto, abychom pak vládě vyčetli chyby, které dělala. Ale proto, abychom napříště byli připraveni. Abychom na všechny otázky měli odpovědi. Abychom dokázali reagovat na podobné situace. Abychom předešli panice, kterou na mnoha místech naší země pozoruji.

Říkám to v poslední době často a nahlas a touto cestou promlouvám i k čtenářům tohoto blogu. Nyní je čas táhnout za jeden provaz. Je čas pomáhat si a naslouchat. Upozadit opoziční politiku tak, jak ji známe, ale být vládě partnerem. Neparazitovat na vzniklé situaci.

Tato nenadálá situace mnohé z nás uzavřela doma, doslova v pasti se ocitli opuštění senioři, kteří jsou v tuto chvíli nejvíce ohroženou skupinou. Mysleme na to, že je třeba pomoci právě jim. Mysleme na své rodiče, buďme jim oporou, postarejme se o ně, vedle našich dětí jsou tím nejcennějším, co máme.

Těžké časy zkrátka vždy prověří naše charaktery. Společnost je, zdá se mi, v poslední době podrážděná, lidé spolu už nedokáží mluvit bez toho, aby se pohádali kvůli politice, prostě zase taková ta blbá nálada. Teď v čase krize můžeme ukázat, jak dokážou být Češi úžasní a jak si umí pomáhat. Nepodléhejme, prosím, panice, a vystříhejme se sobectví. Jedině tak dokážeme čelit podobným krizím, jakou procházíme v těchto dnech.