Taky patříte mezi ty, kteří si teď často večer sednou k telefonu či počítači a sledují „bytové koncerty“ třeba takových Rolling Stones, přičemž každý jeden člen této hvězdné sestavy je doma ve svém vlastním obývaku? Moderátorka Ellen DeGeneres volá lidem domů a ptá se jich, jak současnou krizi prožívají. A víte, že slavná newyorská galerie MoMA (stejně jako mnoho dalších) zpřístupnila své expozice online?

Kultura se snaží žít krizi navzdory, hledá si cestičky, které neznají hranic. Zpříjemňuje nám vlekoucí se dny v karanténě, obohacuje nás, pomáhá, dojímá. Sama však neskutečně trpí, a místy bohužel zcela umírá.


Mick Jagger ani Ellen DeGeneres po skončení krize osobní bankrot pravděpodobně nevyhlásí, ale zeptejte se přední české houslistky ze světoznámého orchestru Collegium 1704 Simony Tydlitátové, která vyměnila svůj nástroj za kasu v supermarketu, jak vidí svoji budoucnost? Nebo knihkupců, kteří teď bijí na poplach. Či malých divadelních nezávislých scén, pro které je každé jedno představení podmínkou pro jejich další existenci...

Ve světě to vědí, a nakonec jsme to uznali i my Češi: kultura nemůže dostat na frak a nemůže zůstat na okraji našeho zájmu, neboť bez ní budeme strádat, jakkoli si to dnes nepřipouštíme.

Pro mnohé naše sousedy byla podpora pro kulturu mezi prvními, Němci třeba spustili „záchranný deštník pro oblast kultury, umělecké tvorby a médií“ a nalili do krizí postižené kultury okamžitě 50 miliard eur.

U ministra kultury Lubomíra Zaorálka jsem tento entusiasmus na začátku krize neviděl, a vlastně mě to mrzí. O to víc jsem rád, že jeho resort se z prvotního vládního chaosu docela vzpamatoval a začal s jednotlivými profesními a uměleckými sdruženími zhusta komunikovat. Výsledky jsou patrné, Zaorálek postupně odhaluje kontury českého „záchranného deštníčku“ ve výši 1 miliardy, který ale zdaleka nepomůže všem.

Musím říct, že se mi příliš nelíbí výzvy k jeho odstoupení v době, kdy skutečně koná, zatímco zbytek vlády se tváří, že kultura neexistuje, nebo že kultura rovná se masový nájezd na zahradnická a kutilská centra. Obecně mi od začátku krize vadí ten tón, který nastavil prezident Zeman, jako by byli lidé z kultury jen křiklouni, kteří „ztratili kšeft a měli by jít radši pečovat o seniory“.

Nechci ponechat stranou, že mnozí se o seniory starali bez ohledu na to, že jim to vzkázala tímto nadřazeným tónem hlava státu. Že česká divadla a kapely hrají představení a koncerty na střechách, že v divadelních maskérnách šijí garderobiérky ve velkém roušky, že se prostě česká umělecká scéna snaží pomáhat, potěšit, rozveselit, rozptýlit, dát radost, zkrátka dát nám lidem, tím spíše našim duším, potravu.
Nemůžeme a nesmíme se smířit s prohlášením, že miliarda je vše, co kultura na vyrovnání se s krizí dostane. Do budoucna by nás to totiž mohlo stát mnohem více, neboť společnost bez kultury sama o sobě kulturní být nemůže a to je cesta do pekel.

Obrovskou bitvu teď bojují knihkupci a nakladatelé, zejména ti malí a nezávislí. Myslím, že není třeba čekat, až co řekne ministr Zaorálek. Kdo jen trošku můžete, udělejte sobě i druhým radost a kupte knížku. Nebo si třeba nenechte vrátit vstupné na představení, které se nemohlo odehrát. Podporujte teď kulturu, ona vám to vrací každý den.