Hlavní pozornost všech se nyní upíná k rušení druhého pilíře, ve kterém si spoří na 80 tisíc lidí, a tak trochu stranou zájmu stojí pilíř třetí, do něhož je zapojeno téměř 5 milionů občanů ČR. Právě z tohoto pilíře v prvním letošním čtvrtletí ubylo dalších 40 tisíc klientů, což jen potvrdilo negativní trend nastartovaný v roce 2013. Dá se tedy s jistotou říct, že doplňkové penzijní spoření v důsledku nepovedené reformy moc netáhne a klienti celkově ubývají.

Situace je následující: V transformovaných fondech III. pilíře, které jsou již pro nové zájemce uzavřené, pokračuje přirozený pokles účastníků, tedy nic překvapivého. Přirozený úbytek by měl být kompenzován nově vstupujícími klienty do nových účastnických fondů, zatím se tak ale vůbec neděje. Tato skutečnost má jistě několik příčin, dovolím si pojmenovat ty hlavní z nich.

Nezájem o třetí pilíř v loňském roce byl způsoben mimořádně vysokým přílivem nových klientů do končícího penzijního připojištění v posledních dvou čtvrtletích roku 2012, kdy se do tohoto období zkondenzoval prodej, který by možná reálně trval dva až tři roky.

Zatímco v roce 2013 jsme tedy měli do značné míry předprodáno, letos začíná naplno působit podle mého názoru zcela klíčový faktor, a tím jsou velmi striktní zákonné úpravy podmínek distribuce obou pilířů. Lze pochopit snahu politiků vnést nějakou regulaci do provizního systému spoření na penzi, ale zavedení stropu na zhruba 860 korunách za smlouvu je ve vztahu k alternativním finančním produktům, jako je třeba životní pojištění či pravidelné investice, extrémní. Penze (i ve třetím pilíři!) jsou tak dnes na českém trhu jediný finanční produkt retailového charakteru, kde je regulovaná a zastropovaná provize. Navíc na poměrně nízké úrovni. Je tedy hodně těžké zvyšovat míru penetrace produktu například v mladších věkových kategoriích, když vám 9 finančních poradců z 10 řekne, že kvůli pár stovkám provize nestojí za to jít s klientem ani na schůzku. Přitom loni provedené oddělení prostředků penzijních společností od prostředků klientů je nejpřirozenější způsob regulace nadměrných provizí. Když se obrazně řečeno v penzijní společnosti jako manažer zblázním a začnu vyplácet neúměrně vysoké provize, moji společnost to přivede do ztráty. Akcionář mne potrestá třeba odvoláním, ale peníze klientů to nijak neohrozí.

A nesmíme zapomenout ani na to, že od ledna 2013 je potřeba speciální licence na prodej penzijních produktů - na rozdíl třeba od stavebního spoření. A toto povolení si musí finanční poradci za nemalé peníze pravidelně obnovovat. Přitom by stačilo stávající a de facto identické licenční podmínky sjednotit se současnými požadavky kladenými na investiční zprostředkovatele.